Článek
Výstřední Lenka Kořínková je stále vnímána především jako „holka z porcelánu“, ale také jako poněkud extravagantní celebrita, která svůj život nemá tak úplně pod kontrolou. Před několika lety se Lenka stala šťavnatým soustem pro bulvární tisk, který zveřejnil fotografie, na nichž se opilá válela v příkopě. Jeden čas se hojně psalo o jejích alkoholických excesech a také o jejích dluzích. Ve svých sedmdesáti letech vede alternativní život, chodí svérázně oblečená a na tom, že žije jako bezdomovec nevidí nic špatného. „Já mám nové zásady. Můžu se stěhovat, kdy chci, já se ráda stěhuju, a když máte bydliště na úřadě, nemusíte si měnit na své identifikační kartě, občanském průkazu, údaje,“ vysvětlovala před lety v talkshow Zuzany Bubílkové důvody, proč má psané trvalé bydliště na místě, kde vlastně nežije.
Lenka si zkrátka žije po svém a nehodlá na tom nic měnit. Jeden čas sice pobyla v protialkoholní léčebně v Bohnicích, neboť si říkala, že to zkusí a trochu si odpočine, nicméně po pár dnech podepsala reverz. V pořadu 13. komnata tvrdila, že jí tam chtěli zbavit svéprávnosti.
Alkohol řadu let užívala jako prostředek pomáhající zbavit se frustrací, do kterých ji prý dostalo hraní naivních holek. Byl to prý právě film Holky z porcelánu, který ji po zbytek jejího života zařadil do škatulky naivek, což prý nesnášela. Z šuplíku vnadné dívenky se jí už nepodařilo nikdy vystoupit. Prý ji to ruinovalo i osobní život, neboť jí všichni koukali na prsa, říkávali, jak je roztomilá a už nevnímali, že má také něco v hlavě. „Já jsem se domnívala, že když budu hrát ty takzvané levné role, které mi nepřinášely radost, takže za ně mi za odměnou dají nějakou kvalitní roli,…“ prohlásila v pořadu 13. komnata. Jenže se spletla.
„Stala jsem se obrovskou obětí těch keců, že jako herečka musím být štíhlá a mít ty rozměry. Jenže bohužel místo toho, aby mi můj tatínek řekl, že to je blbost, že mám být taková, jaká jsem, tak i on mi říkal, že už si nesmím ten druhý karbanátek dát, čímž mi to absolutně zhnusil,“ popsala chvíle, kdy se u ní začala rozvíjet psychická porucha příjmu potravy. „Takže to došlo až do takové situace, že jsem zjistila, že se můžu normálně najíst, a když to pak vyzvracím do záchodu, tak si užiju úžasnej mejdan při tý snídani, kdy toho sním kopce a pak to všechno vyzvrátím. Takže přes den už můžu pít jen to kafe a šampaňský,“ dodala. Na mladou holku to byl zkrátka nápor, se kterým se roky vypořádávala.
Přitom to zpočátku vypadalo, že má pro hereckou kariéru ty nejlepší předpoklady a jen tak něco ji nerozhází. Známá světoběžnice a dietářka Lenka Kořínková se narodila 2. března 1956 v Opavě do umělecké rodiny. Už od dětství byla velmi muzikální, netrpěla trémou a ráda se předváděla. Na základní škole jezdívala s pěveckým sborem na nejrůznější soutěže. Je celkem logické, že po základní škole její kroky směřovaly na pražskou konzervatoř.
Na počátku 70. let hostovala na prknech legendárního Semaforu, kde účinkovala v inscenacích Zuzana v lázni a Kytice. V té době se začala objevovat také před kamerou. „Můj první film se jmenoval Návraty a natočil ho režisér Václav Matějka. Strašně jsem se na něj těšila. Pár dnů před natáčením jsem si natrhla meniskus. Dali mi pravou nohu do sádry. Odshora až dolů. Hrát se s ní nedalo. A tak jsem si ji za asistence přátel rozřízla den před natáčením na cirkulárce…,“ prozradila v jednom ze svých rozhovorů.
Byl to ale až film Holky z porcelánu, který odstartoval její hereckou kariéru. Tehdy byla za příležitost zahrát si po boku Dagmar Veškrnové, Marie Rosůlkové a Míly Myslíkové ráda. Vzpomínala, jak si ji tehdy režisér Juraj Herz vybral na konkurzu. Osmnáctiletá dívka chtěla vypadat co nejlépe, trochu to ale přehnala s líčením. Na svém exteriéru si dala záležet tak moc, že se režisér musel zděsit. Naštěstí se rozhodl s dívkou popovídat, čímž zjistil, že se s jejím interiérem dá pracovat. Od té doby se objevila v různých rolích, z nichž jedna z nejzajímavějších je jistě role rozmazlené primářovy dcery v komedii Léto s kovbojem. Své nepřehlédnutelné vnady uplatnila také v komedii Žena pro tři muže či v komedii Buldoci a třešně.
Lenka nezůstala pouze u herectví, zkoušela také zpívat. V pohádce Malá mořská víla nazpívala za Miroslavu Šafránkovou ústřední píseň. Jelikož se ničeho nebála, podala si také přihlášku na mezinárodní pěveckou soutěž Intertalent 1977. Tehdy si jí všiml kapelník Petr Hannig a nabídl jí spolupráci. Zpívala také s Vítězslavem Vávrou či hercem Jiřím Hrzánem. Na konci 70. let založila svou skupinu Ges. Tou dobou už bojovala s psychickými problémy. Vystupovala záměrně ve volných šatech, aby jí všichni necivěli jen na vnady a vnímali, jak zpívá.
Vdala se, měla nakročeno ke kariéře pop zpěvačky. Na počátku 80. let se však najednou po ní slehla zem. Se svým mužem emigrovala do Austrálie, kde zkoušela prorazit jako zpěvačka, leč výraznějšího úspěchu nedosáhla, a tak střídala různé profese. Po revoluci se s manželem vrátila do Čech, kde zkoušela navázat na své předešlé úspěchy.
Návrat do vlasti nebyl jednoduchý. Její manželství se rozpadlo a co se týká herecké kariéry, velký comeback se nekonal. Objevila se sice v dramatu režisérky Ireny Pavláskové Corpus Delicti, více energie ale nakonec vložila do psaní knih o dietách, které slavily velký úspěch.
Ve svých knihách zúročila své zkušenosti s hubnutím, které sama na sobě vyzkoušela a také informace, které do sebe vstřebala během svého pobytu v Austrálii. Z prodeje statisíců výtisků knih o dietách a zdravé výživě, především se zaměřením na dělenou stravu, jí však téměř nic nezbylo. Všechny peníze prý procestovala. A tak aby měla z čeho žít, stala se z ní překladatelka, lektorka angličtiny a příležitostná zpěvačka.
Po úspěšném období přišel ale další pád. V pořadu 13. komnata se zmínila o tom, že si prošla těžkým úrazem, kdy jí hrozila amputace ruky, vyrovnávala se předčasnou smrtí svého bratra. Navíc si prošla druhým rozvodem s o 17 let mladším manželem Davidem Holasem, se kterým si ale po pár letech k sobě zase našli cestu. Bulvár plnily její alkoholové excesy, ona se však vždy zase postavila na nohy.
Její život je jako na houpačce, svoboda je pro ni na prvním místě. Zřejmě nehrozí, že by podlehla společenskému tlaku, jako v době, kdy hrála naivní sexy dívenky.
Zdroje:
ROHÁL, Robert. Když se osud nemazlí: (osudové křižovatky). 2008. ISBN 9788072291946.
