Článek
Příspěvky na bydlení se staly celkem hojně využívanou sociální dávkou. Stát tuto dávku zpřístupnil více občanům, neboť chtěl pomoci lidem s drahými energiemi.
Loni v létě vzrostl počet žadatelů o příspěvek na bydlení. To, že lidé mohli zažádat online a nemuseli potupně žádat na úřadu osobně, nejspíše pomohlo. Loni v červnu tuto podporu od státu dostalo okolo 267 tisíc domácností. Rekordní zájem stát vyšel draho – jen za červen vydal stát za příspěvek na bydlení 1,6 miliardy korun.
Počet žadatelů se od začátku roku 2022 zhruba zdvojnásobil. Počínaje rokem 2023 došlo ke změnám a tento příspěvek se tak moc otevřel, že se o něj hlásí i bohatší domácnosti. Například v Praze by o příspěvek na bydlení mohla zažádat i čtyřčlenná rodina, která má čistý příjem 80 tisíc korun. Průměrná výše příspěvku na konci minulého roku byla cca 6000 korun. Podle sociologa Daniela Prokopa má na tento příspěvek nárok většina lidí v nájmech.
Výše příspěvku na bydlení se vypočítá tak, že se od skutečných nákladů na bydlení / normativních nákladů, odečte čistý příjem domácnosti vynásobený koeficientem 0,3. Výpočet příspěvku na bydlení krom rozdílu mezi příjmy a skutečnými náklady na bydlení ovlivňuje také počet lidí, kteří společně bydlí, velikost města nebo forma bydlení.
Ti, kteří nezvládají hradit své náklady na bydlení, mohou zažádat také o doplatek na bydlení.
Zneužívání dávek
Odborníci mají zdvižený prst a varují před možným zneužitím. Také zaměstnanci úřadu práce vnímají, že jsou jedinci, kteří jsou v systému dobře orientovaní a umí ho maximálně využít. Jak popisuje jeden ze zaměstnanců úřadu: „Na úřadech se objevují případy chronické dávkařky, která má šest nebo sedm dětí a jejíž matka, která ještě není v důchodu, si nehodlá najít zaměstnání. Taková žena si například nechá čtyři děti a zbylé dvě děti dá na oko do pěstounské péče vlastní matce. Dosáhne tak příspěvku na bydlení, dávek hmotné nouze, přičemž přídavky na děti zůstanou v jedné budově, dalo by se říct na jednom patře.“
Možnou nadějí, jak kontrolovat případné zneužívání dávek by mohla být digitalizace, od které si ministerstvo práce a sociálních věcí slibuje propojené systémy s jinými institucemi, a tudíž i větší dohled.
Rovněž se chystají systémové změny, podle kterých by měla vzniknout nová podpora, jež by měla nahradit příspěvek a doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a dětské přídavky. Tyto 4 dávky by se měly spojit do jedné a vedle příjmu žadatelů se bude posuzovat i jejich majetek. Podmínkou pro získání peněz má být nově také práce žadatele či její hledání.
Stejně jako nyní by lidé mající výdaje související s bydlením vyšší než třicet procent čistého příjmu měli nárok na podporu od státu. Nicméně, tato pomoc bude zohledněna pro žadatele do 2,5násobku životního minima.
Revize je nutná. Státní pomoc s náklady na bydlení má ten vedlejší efekt, že zejména u nízkopříjmových domácností vede k tomu, že nehraje roli, zda energiemi šetří či plýtvají, rozdíl vždy dorovná stát. Lidé nejsou motivováni k úsporám. Na dávku dosáhnou i účetní milionáři – lidé, vlastnící např. rodinný dům. Majetkově jsou bohatí, ale mají problém ufinancovat chod svého domu. Nepouští se do zateplení, protože nemusí. Stát jim s úhradou nákladů za bydlení přeci pomůže.
Kromě domkařů z této dávky profitují i lidé, jež žijí v nájemních bytech. Nakonec ani tolik nezáleží na tom, kolik zaplatí za nájem. Mohou si žít nad své poměry. Dotuje to přeci stát. A tak se roztáčí kolotoč s drahým nájemným. Někteří vykutálení majitelé nemovitostí si na tom postavili i svůj business. Své o tom ví např. v Boršově nad Vltavou.
Obchod s chudobou
Obec Boršov nad Vltavou u Českých Budějovic řeší hlučné romské obyvatele, kteří obývají dům, jejž pronajímá ruský občan. Problém je, že onen pronajímaný dům je koncipován pro nižší počet lidí, než kolik se jich tam ve skutečnosti vyskytuje. Původně zde byly 3 byty, které byly údajně rozděleny na 9 jednotek. „Bohužel se to nikdy nepodařilo dát dohromady, takže tam jsou pravděpodobně jen tři záchody, a to je pro 40 lidí opravdu málo. Občané viděli, jak obyvatelé domu vylévají výkaly do řeky. Mají navíc minimum popelnic, protože je má zaplacené jenom jedna rodina, která tady zůstala nastálo. Když se má vyvážet odpad, tak ti ostatní noc předtím rozvážejí nevytříděné pytle všude po obci,“ popisuje starosta obce Jan Zeman. Místí obyvatelé si pochopitelně stěžují. Vadí jim hluk a nepořádek. Bohužel podobná situace je i v budově bývalé restaurace na návsi. „Místní si začali stěžovat a tuší, že je to obchod s chudobou. Já nájemní smlouvy neznám, ale podobný model funguje na severu Čech. Nájemníci čerpají peníze od státu, ty ale míří rovnou k tomu, kdo prostory pronajímá,“ míní starosta a dodává: „U nás je to absolutně nezvyklé, protože Boršov se vyznačuje tím, že tu jsou dobře situovaní občané. Tohle je vřed, který je problematický.“
Podle majitele nemovitosti zde žijí pouze 3 rodiny ve 3 zařízených bytech, vše je legální a v pořádku. „Nechápu spekulace ohledně obchodu s chudobou. Podmínky nájemních vztahů jsou zcela běžné. Pokud je myšlená podpora státu sociálně slabších občanů, tak v případě absence platné nájemní smlouvy či dalších potřebných dokladů, které se musejí při žádosti dokládat, by pak nájemci stejně nemohli žádat o dávky státní sociální podpory.“
Obchod s chudobou, zneužívání sociálních dávek, to jsou aspekty, které mnoha lidem vadí. Na zneužívání dávek si staví kampaň i někteří politici jako např. Tomio Okamura. V lidech je živena myšlenka, že ten, kdo si žádá o sociální dávky, by se měl stydět, a tak je mnoho lidí, kteří si o dávky raději ani nejdou žádat, ačkoliv na ně mají nárok. Pomoc se bohužel často nedostává těm, kteří ji nejvíce potřebují.
Zdroje:
