Článek
Aféra se zneužitím bohužel neskončila přestěhováním Tomáše, ještě nějakou dobu to bylo téma dní. Romové mají totiž zvláštní rodinné vazby. Všichni jsou „strejdové“ a „bratránci z osmého kolene“ a najednou je to jedna velká rodina. Neustále řešili, jak je to možné a proč se to stalo. Brzy ale začalo vylézat na povrch, že jim Tomáš něco dlužil, a teď to zaplatíme my, kteří jsme to na něj „napsali“ a tak dále. Vlastně to řešil celý kriminál, protože se to rozneslo, i díky dozorcům, velmi rychle.
Tereza: Zlo v lidském těle
Nejhorší ale byl vězeň, který se otevřeně hlásil k homosexualitě. Jak jsem psal v 8 části. Nic proti nim nemám, to je každého věc, ani mi nevadí jako lidé , nejsem homofob. Ale tenhle člověk je zlo v lidském těle. Budu mu říkat třeba Tereza, protože chtěl oslovovat v ženském rodě, takže následující text o něm bude v ženském rodě.
Tereza, jak už jsem psal, byla ve věznici více než doma. Byla bezdomovec, ve vězení už poněkolikáté, a vždy na stejném oddíle, kde si za ty roky vybudovala jméno. Ne ale takové, aby ji každý obdivoval, nýbrž takové, že když někdo vyslovil, že je opět ve výkonu, všichni měli oči v sloup. Taková ona byla: malá, ošklivá, ale neuvěřitelně sprostá, drzá a arogantní. Neřešila nic s klidnou hlavou, ale jen řevem. Bohužel nikdo nerozuměl tomu, co vlastně křičí, jelikož jí v ústech chyběly zuby. Někdy se zadařilo, ale to vlastně bylo pořád dokola a už to nikoho moc nezajímalo.
Velká láska a ochrana státu
Před tímto trestem, a možná i dva tresty předtím, měla poměr s odsouzeným, který byl ve výkonu za vraždu a na tomto oddíle byl schovaný jako „barákovej“. Byl to velmi zvláštní člověk. On jako barákovej, a Tereza jako jeho zástupce. Vyprávěla nám detaily, ale to nemůžu publikovat veřejně. Neuměla se smířit s tím, že už nad ní nedrží ochrannou ruku, a vlastně už nic neznamená. Jenže když přišel někdo nový, musela ihned referovat, že tady žila s „barákovým“ a má velký přehled o všem, takže kdyby něco potřeboval, má se na ni obrátit. Tereza si dokonce vykřičela celu, kde před aktuálním trestem bydlela s „barákovým“ a zažila s ním „krásné chvíle“, a prostě tam chtěla být. Teď sice neměla pravomoce jako zástupce, ale přesto jí ledacos prošlo.
Oddílová služba, která byla aktuálně ve službě, byl odsouzený, který byl ve výkonu za zneužívání nezletilých. Byl chráněn státem, tak jako jsou chráněni všichni tihle devianti, měli takzvaný status MON – „Možný Objekt Napadení“ – a to měla i Tereza. Ne proto, že by zneužila děti, ale proto, že byla homosexuál, malého vzrůstu a nízké váhy. Tento status dostali všichni, kteří měli podvýživu, nebo mentálně drobet postrádali, plus devianti. Tereza ale velmi využívala svého označení MON, protože věděla, že si nikdo nedovolí jí uhodit, nebo nějak jí ublížit. Útočník by byl souzen a tresty nejsou vůbec nízké. Využívala toho tak, že si dovolila cokoliv a ke komukoliv, a bylo jedno, jestli to byl mladý nebo starý, vychovatel nebo dozorce.
Strach a neochota dozorců
Každý měl z toho malého, ošklivého stvoření strach. Ano, strach. I dozorci raději odcházeli, když Tereza na někoho řvala, nebo ji velmi mile utišovali, protože nechtěli nic řešit. Bohužel ale někdy museli, a nebylo to něco, co by dělali rádi. Celkově někteří dozorci neradi dělali cokoliv. Už jen výdej jídla je velmi obtěžoval, a koukat na jejich utrápené obličeje, že musejí být v práci a stát opření o zeď a čekat, než si ti „zmrdi“ ( naše jednotné jméno) vezmou žrádlo, bylo vlastně k smíchu. Člověk normálně myslící si pak řekne, že je vlastně zbytečné to jakkoliv komentovat.
Pervitin udávání a selhání ředitele
Ještě se vrátím k Tereze. Na oddíle byli pracující, kteří dělali noční směny. Vzhledem k jejímu vyjadřování a neustálým hádkám a urážkám ostatních ve velmi hlasitém módu, aby to slyšeli všichni, se pracující nevyspali. Neustále je budila svými výlevy, až se jednoho dne rozhodli napsat stížnost k řediteli a na prevenci. S nimi ještě několik odsouzených, cca dvacet, podali žádost o rozhovor s ředitelem, a jako důvod uvedli neustálé problémy s odsouzenou Terezou. Jenže ředitel nerad něco řešil, on spíše chtěl informace o zaměstnancích, a odsouzení ho nezajímali. Přišel a zavolal si jen Terezu. Nikdo jiný, který si psal žádanku, nešel. Proč? Protože ho to jednoduše nezajímalo, a jí nejspíše řekl, ať se uklidní.
Klid byl asi tři dny, a pak na oddíl přišel materiál – pervitin. Ona si ho koupila od odsouzeného, za tabáky, které měla z obchodování s prádelnou a oddíly pod námi, kam se prodávaly Tramaly a různé léky, a z toho měla velmi velký prospěch. Pervitin si užila, ale poté zjistila, že další odsouzený dostal více než ona. Na sčítáku, kde stála celá chodba, prohlásila velmi hlasitě, že ten „zmrd“, co jí něco prodal, by se měl stydět, a že pokud jí nevrátí to, co za to zaplatila, tak ho udá. On samozřejmě vše vrátil, protože být ještě souzen za distribuci ve vězení, to nechce nikdo. Tak taková ona byla madam. Na každého nadávala, že jsou udavači, a ona vlastně byla jejich vůdkyně. Tahle scéna s vrácením tabáků za drogy byla jen jedna z mála.
