Článek
Jak jsem psal v předchozím díle, rozhodl jsem se odejít z oddílu, kde to bylo fajn. Můj známý odešel s pracujícími a zůstal tam „barákovej“, který to po něm dostal. To byl ale král, co to tam ovládal, a byl natolik spojený s vychovatelem a dozorci, že už jsem nezvládal to jeho diktování. Vychovatel mu sděloval věci o odsouzených a různé tajné informace. Když chtěl po vychovateli, ať někoho ze zadní části trestňáku přestěhuje dopředu, tak to vychovatel udělal. Jeho kamarád byl bývalý spolužák vychovatele a taky tam seděl, takže vliv a známosti měl.
Ovládání chodu
Tím měl dozorce a vychovatele tak omotané, že mu přišli říct, kdy bude filcunk – kompletní detailní prohlídka cel. Takže zakázané věci, jako například porcelánové nádobí, ostrý nůž, ložní prádlo a svršky navíc, deky, polštář atd., to všechno se schovalo. Vzhledem k tomu, že prohlídka byla předem nahlášená, se nic nenašlo. Prohlídky u služby oddílu nikdy neprobíhaly do detailu, kolikrát se nekonaly vůbec, jen tam dozorci přišli, sedli si a řekli: „Dej mi něco, co můžu vyhodit.“ Třeba podhlavník navíc. Bylo to divadlo jen pro kamery, a tak se šlo dál.
Divadlo pro kamery
Celkově to všechno bylo divadlo pro kamery. Například fasování dezinfekce v rámci covidové epidemie. Každý, kdo chtěl a zaplatil, ji dostal. Stejně tak Savo, úklidové prostředky v celém balení, toaletní papíry, s tím vším se obchodovalo, takže obchod to byl velký. Dělo se to dnes a denně. Když jsem já chtěl dát kamarádovi toaletní papír, tak mi bylo řečeno: „A co ti za to dá?“ „No nic, je to kamarád.“ Na trestňáku se předávaly věci jako tabáky, káva, v tom zabalené drogy, prášky, mobily. Úplně normálně to procházelo. Prodeje probíhaly denně po celém kriminále přes kuchaře, prádelnu atd. s vědomím dozorců. Ale ne všech, někteří byli opravdu, jak mají být.
Napuštěný dopis
Na oddíl přišel odsouzený, kterému chodil v dopise namočený papír, který měl účinky při kouření jako marihuana, ale nebyl vůbec cítit. Obchod kvetl, předávalo se to při výdeji jídla kuchařům, a to už je cesta po celém kriminále. Už to bylo ale tak velké, že neměli zábrany. Ohrožovali každého, i mě, a dokonce i vychovatele, který s tím neměl nic společného. Chtěl jsem to zastavit a řekl jsem, že to vychovateli řeknu, protože ten, co mu to chodilo, mi začal vyhrožovat, nadávat, urážet a neměl k tomu důvod. Ten den se to vyhrotilo a já jsem na chodbě viděl psycholožku a řekl jí, ať mě přestěhuje. Ona dala příkaz ke stěhování a bylo to.
Odpočinek v práci
Dozorci, kteří byli v práci, kam si chodili odpočinout, jak jeden z nich několikrát prohlásil, mě odvedli nahoru, kde dozorce přikázal oddílové službě slovy: „Ten zmrd bude bydlet s…“ Ten, se kterým jsem měl bydlet, byl narkoman, který zůstal někde v jiném světě. Člověk, který se nekoupal, protože mu to zakázali hlasy v hlavě Neměl absolutně žádné hygienické návyky. Služba na oddíle mě ale dala k jinému, o nic lepšímu, ale alespoň se koupal. Dozorce šel na obchůzku a všiml si, že jsem jinde, tak jim důrazně přikázal, že ten zmrd (jako že já) bude tam, kde řekl. Takže mě museli dát k tomu „křovákovi“.
Návštěvy v jeho hlavě
Byl pátek a v pondělí byl svátek. Říkal jsem si, to musím vydržet, než přijde vychovatel a přestěhuje mě. Bylo to nekonečné. Ten člověk byl takový blb, že měl být někde v ústavu, a ne ve věznici. Každý den měl návštěvu. Přišli třeba ve tři hodiny v noci, on si s nimi povídal, křičel na ně, pak souložil s přítelkyní, říkal jim, kam si mají sednout, mě vzbudil, ať se šoupnu, že si nemá brácha kam sednout atd. Všechno v jeho hlavě bylo z drog, toluenu atd. Kdo to nezažil, nedokáže si představit, co dělal.
Já si ale řekl, že to musím vydržet, že to musím zvládnout. Vychovatel přišel a řekl mi, že už to ví, a musím vydržet ještě jeden den. Nebylo totiž nikde místo a další den mělo jít několik lidí na „díru“, oddělení výkonu lázeňských trestů. Vydržel jsem, a druhý den se stěhoval na jinou celu. Na celu k bývalému kuchaři, který měl sex na vazbě s jednou obviněnou, za kterou ho pouštěl dozorce, který tam prý chodil také. A dali ho na tento oddíl, a čekal, až pojede jinam. Jel za dva dny poté, co jsem se k němu nastěhoval, a ještě mě stihl okrást. Jeden den jsem byl sám, a pak jsem si vybral odsouzeného, o kterém jsem si myslel, že je fajn. No nebylo to tak, jak jsem si myslel… Bylo to pro mě utrpení a psychické týrání.
