Článek
O jednom dni samoty, který byl super, se ke mně nastěhoval kluk z Moravy. Vybral jsem si ho, protože mi připadal fajn, a z toho, co bylo na oddíle, se vybírat úplně nedalo. Ze začátku jsem si nevšímal toho, co dělá, a i ti, se kterými bydlel, mi říkali, že jsem udělal chybu, že je to špína a tak. Já nevím, asi jsem to nechtěl vidět, ale měli pravdu.
Stěhování a velké prádlo
Když přišel a začal si vybalovat, jeho věci byly mastné, špinavé a smradlavé. Řekl jsem mu, že to vypereme. Vzal jsem kýbl a zvon na praní a dal mu prací prášek. On to namočil a jen tak to „prozvonil“ a nechal to být. Řekl jsem mu: „No, to musíš pořádně, takhle se to nevypere,“ a odpověď byla, že to nechá namočené a potom to dodělá. Takže pak to dodělal ve studené vodě. Voda i tak byla špinavá, a tak jsem se ho zeptal, jak to pral předtím. Řekl, že ve sprše, když se šel koupat, v ruce to jen namydlil a hotovo. Prádlo bylo hotové, ale musel jsem se do toho zapojit, jinak by to byla zbytečná aktivita.
Hlad, hlad, hlad,
Pak měl velký problém – měl neustále hlad. Snědl by, jak se říká, i „hovno po psovi“. Dával jsem mu své svačiny, druhé večeře (z diety) a pořád měl málo. Někteří jeho kamarádi mu dávali, co nedojedli nebo jim to nechutnalo. Například šoulet, chleba a tak dále. Jenže jemu to ve střevech dělalo takový nepořádek a plynatost měl tak obrovskou, že kdyby plyn chytal, topil by dvě zimní sezóny. To by tak nevadilo, kdyby ale tak neskutečně nesmrděl. Byl to takový puch, že se držel u země a nešlo to ani vyvětrat. Když máte okno u stropu a zavřený katr, těžko se hne vzduch.
Smrádeček a teplíčko
Bylo to každý den. Jemu to nevadilo, on to necítil, a nebo spíš nechtěl cítit. Stříkal jsem to vůní udělanou z aviváže, okno otevřené, venku mráz, ale muselo to být otevřené. Jemu byla zima, ale nedalo se nic dělat, protože kdyby bylo zavřené, do rána bychom byli otrávení. Někdy to byl takový puch, že mě v noci vzbudil smrad a slzely mi oči. Možná se teď smějete, ale mně do smíchu opravdu nebylo. Říkal jsem mu, ať jde k doktorovi a koupí si nějaké léky na nadýmání, protože to opravdu nebylo normální. Šel tam, ale přinesl nějaké léky na snížení kyselosti při pálení žáhy.
Zdravotní středisko , dnes ordinuje sestra a dozorce
A nedivil jsem se. Zdravotní péče ve věznicích není úplně tak o léčbě jako o tom, vydělat co nejvíce peněz. A ještě nejlépe, kdyby je nikdo neotravoval a nedej bože, když byl někdo nemocný. Protože první otázka, když jste vešel do ordinace, byla, jestli máte peníze. Někdo neměl, ale zato měl horečku a bolesti kloubů. Tak mu dali léky bez doplatku na uvolnění svalů, myslím, že se jmenoval Diclofenac, a odeslali ho zpět na oddíl. A když náhodou peníze měl, tak si mohl koupit Paralen, ale když ho neměli, čekal týden do dalšího závozu lékárny. Ano, nemocný, s horečkou musel počkat. Takže nemoc většinou přešel. Ve vězení většinou ordinuje sestra. Lékař je tam jen tak, aby tam byl. Takže co řekne sestra, to platí. Lékař řekne, ať mu napíšou leženku, a sestra řekne: „To nepotřebuje, stejně leží pořád.“ Takže odchod a další… Dozorci, kteří mají být na doslech, a při vyšetření nemají v ordinaci co dělat, tam sedí na lůžku a zapojuje se do diagnostiky nemocného. K tomu se ještě dostanu později.
Teď k mému spolubydlícímu. Léky mu nepomohly a bylo to pořád stejné, okno pořád dokořán. A jak se říká, „smrádeček, ale teplíčko“, tak ne. Byla zima a smrad byl stejný. V teplém prostředí by to bylo myslím ještě horší. Dny a měsíce ubíhaly a já si nějak zvykl. On začal chodit do práce a bylo to tak nějak dobrý.
Seznámení se zlem v hmotné podobě
Já se začal bavit s jedním pánem, asi padesátníkem, dost při těle, romským spoluobčanem. Nic proti nim nemám, jsou mezi nimi rozdíly, a někdy i velké. Moje životní zkušenost s nimi ale ještě dobrá nebyla. Ale třeba se jednou dočkám.. Budu mu říkat třeba Tomáš. On byl hloupý, hodně hloupý, IQ bych řekl tak 65. Uměl chodit, mluvit a dělat z lidí blbce. Na to mu ta inteligence stačila. Seděl už dlouho a měl nějaké choutky, otíral se o mě, pořád něco naznačoval, vyptával se na citlivé věci a pořád otravoval. Jednou mě pozval na kávu a do ní mi něco přidal. Já nesladil, a on mi pořád říkal, ať si to zamíchám. Pak jsem se dozvěděl od jednoho kluka, že mě chce uspat a okrást o tabáky. Že mě pak bude vydírat, že mě ten kluk má znásilnit, a pak by řekli, že jsem znásilnil já jeho, a tím by mě vydíral. Naplánované to měl, jen nepočítal s tím, že ten kluk, co mi to řekl, nebyl idiot.
Zkus jestli ti houpne
Představte si, že ho Tomáš donutil, aby se pokusil před ním onanovat, jestli bude mít erekci. Byl z toho úplně v prdeli, a vlastně Tomášovi šlo jen o to, aby ho dostal do postele, protože byl mladý, docela fešák a samý sval. Když jsem to na něj vybalil, začal koktat a všechno popřel, lhal do očí i tomu klukovi, jak ho nutil onanovat. Já mu řekl, že jestli se bude něco pokoušet na kohokoliv, udám ho za sexuální obtěžování. Byl klid, a nějaký ten měsíc se nic nedělo. Občas přišel na kávu, pokecat, ale nic nezkoušel.
Další zlo „žena v mužském těle“
Po nějaké době pak na oddíl přišel romský homosexuál, zdejší častý „host“. To, co dokázal udělat za problémy, to jsem v životě nezažil a doufám, že už nikdy nezažiju. Zjistil, že ten obtloustlý padesátník Tomáš zneužil dva kluky. Jednoho, že prý ostříhá, a s tím, že mu oholí hruď, a pak i genitálie, a u toho se uspokojoval. Druhého, že prý potřebuje něco sundat z okna, a když tam vylezl, začal ho hladit po zadku a u toho ejakuloval. Ten gay vězeň mi přišel říct něco, co se nikdo nesmí dozvědět. Já jsem mu tedy řekl, že na mě to zkoušel taky, a byl upozorněný, že ho udám, jestli bude pokračovat, a že to zkoušel i na toho kluka, co mi řekl, že mě chce uspat.
Nahlášení a řešení
Takže se obešli ti dva, u kterých se Tomáš ukájel, a napsal se dopis na prevenci. Ten den ho odstěhovali a probíhal výslech kriminální policie až do nočních hodin. Přestěhovali ho na oddíl, ze kterého chodil stále do práce, kde pracovali i kluci z oddílu, odkud on šel. Už věděl, co se děje, tak začal posílat výhrůžky, ať řeknou, že to bylo jinak. Ale já řekl, jak to bylo doopravdy. Co řekli ti ostatní, nevím. U výslechu jsem se dozvěděl, že to nebylo jeho první sexuální obtěžování. No, výslechy probíhaly, jeho odvezli do jiné věznice a následně se vyšetřování zastavilo. Já sám jsem tenkrát ve vychovatelně řekl, že dochází k sexuálnímu obtěžování, a nic se nedělo. Stejně jako to věděli na prevenci a nedělali s tím nic. Až poté mě žádali, ať neříkám, že už jsem to hlásil.
Došlo to tak daleko, že se obviněnému neprokázalo nic, drogy a léky, co našli u něj ve skříňce, se smetly ze stolu, a převezen byl, kam si vybral.
