Článek
Myslím, že je to úplně normální. V různých složitých životních situacích je pro okolí jednodušší se nezapojit, dělat mrtvého brouka. Protože, kdo se nezeptá, nic se nedozví, a tudíž nemusí ani nijak reagovat. Není to nic k odsouzení. Každý jsme jinak nastavený, jinak umíme pracovat s emocemi svými i emocemi druhých lidí.
Děkuji těm, kdo se zapojili do diskuze k minulému příspěvku, protože to bylo asi poprvé, kdy mi nikdo nenadával, nehejtoval. Jsem vděčná za slova podpory, za slova o tom, že je na tom některý rodič stejně. Řekla bych, že je nás hodně. Díky své otevřenosti se dozvídám o dalších a dalších podobných potomcích a rodičích, problémy jsou různé, nějaký je takřka všude. Rodinné vztahy jsou jistojistě námětem na hodně tlustý román.
Vnímám, že se hnuly ledy a alespoň část veřejnosti a médií se začíná více zajímat o vězeňskou problematiku. Víte, řekla bych, že ať je syn lotr malý nebo větší, velký podíl na jeho současném chování má nefunkčnost celého vězeňského systému. Z mého psaní v loňském roce víte, že jsme se snažili všemožně až nemožně o jeho podporu, o změnu stavu v přístupu zaměstnanců věznic, vše vedlo jen ke zhoršení přístupu k vězněnému synovi.
Nejsem zvyklá házet vinu na jiné lidi nebo systém, ale tady jsem si skoro jistá. Jako jogínka o situacích přemýšlím, dívám se na ně z různých úhlů, nesoudím. V józe platí několik krásných základních zásad a doporučení, kéž by se jimi všichni včetně mého syna řídili! Měli bychom být nenásilní, laskaví, k sobě, k ostatním, k přírodě. To je první doporučení. Na něj navazuje být pravdivý, žít a být v pravdě. A to pokládám za kámen úrazu. Lidé nebývají pravdiví vůči sobě, natož vůči ostatním.
Hned tato dvě základní doporučení můj syn naprosto ignoruje, respektive, chová se tak, abychom si to mysleli. Přemýšlím, jak dlouho jeho jeho nelaskavost a nepravdivost trvají, jak moc jsou hluboké, jaké mají základy. Nikdy takový nebyl. V mých představách ho i nadále vidím šťastného, usměvavého, ve společnosti jeho báječných dětí. Jednou to tak určitě zase bude!
