Článek
„Mami, mám strach, že mě malý nepozná, že o něj přijdu! Pomoz, prosím Tě, mojí milé (nebudu psát žádná jména, nehodí se to), udělám všechno pro to, abych byl doma co nejdříve.“ Stále zlomený, na dně tak hlubokém, že hlubší už být nemůže. „Pozná tě, neboj, je maličký (půl roku), nic si nebude pamatovat!“ sice ho uklidňuji, ale co když má pravdu? Co když přijde o svou skvělou milou, co když ho maličký nepozná? Přijde o maličkého nejkrásnější miminkovské období a moc dobře to ví, miluje ho nejvíc na světě, synka. Nepůjde se starší dcerkou první den do školy, bude mu to jednou vyčítat? Zakazuji si myslet na podobné možné těžkosti z budoucnosti, soustředím se na současnost.
Se synovou milou domlouváme, která z nás co zařídí, jak jí můžu pomoci, zapojuje se i širší rodina. To dáme. Kupuji známky na dopisy, obálky, papíry, tužky. Posílám peníze na dobití kreditu, aby nám syn mohl volat. Ano, chápu, že z denních 20 minut mi věnuje jen zlomek, zbytek telefonuje se svou milovanou. Jsme statečné, ona i já.
Surfuji na netu, co můžu, co nesmím, co musím. Svět za mřížemi má úplně jiná pravidla. „Ne, mami, fakt si to nedokážeš představit.“ má pravdu, najíždějí mi jen útržky filmů z vězeňského prostředí. Bože, snad se mu tam nic nestane! Naučím se, co smím poslat, jak často, kolik může vážit dopis. „Co bys chtěl poslat v balíku?“ ptám se doufajíc, že si bude přát samé dobroty. „Tabák, hodně tabáku, prosím, a instantní polévky.“ Skládáme se na tabák. Coby vyznavačka zdravého životního stylu vůbec netuším, kolik tato nezdravost stojí. Hm, není vůbec levné, vězeňské platidlo. Posílám, neřeším, nepředstavuji si, čím platí ti, kdo žádný tabák nemají.
Net je studnice informací, zkušeností. Chce se mi brečet, když čtu recenze na věznici, informace, které mi časem syn nevyvrací. Ne, opravdu si nic z toho neumím představit. Není to jen špatný sen?
„Babičko, táta je ve vězení! Nakreslíme mu obrázek? Půjčíš mi telefon, podívám se na jeho fotky a videjíčka, jo?“ další statečná, v tomto případě zatím malá žena, vnučka. „To víš, že jo.“ půjčuji jí telefon, slzavě koukám, jak dokola přehrává videa s tátou, připravím pastelky a papír, tátovi něco hezkého nakreslíme…
