Článek
„Líbí se mi, jak píšeš, čekáme s dcerou každý den na nové pokračování, také nás to dojímá,“ řekla letitá kamarádka, co o mě ví takřka všechno. Vyslechne, nesoudí. Jsem ráda, že se máme.
Jsem po prvních šesti měsících z celkových patnácti plná dojmů, vzpomínek, nově nabitých informacích, se kterými bych se nikdy nesetkala a ani bych po nich nepátrala, kdybych nebyla vězňova matka. Dlouho jsem přemýšlela, jak s nimi pracovat, věděla jsem, že se s nimi chci podělit, že musí ven. Nejprve anonymně. Využívám Seznam Medium.
„My o Tvém psaní víme, ale jak to najdou jiní lidé, jak to chceš rozšířit?“ ptá se kamarádka.
Má pravdu. „Nevím. Ale ulevilo se mi a psaní mi dělá dobře.“ Nemůžu být konkrétní kvůli synovi. Jména, názvy věznic, konkrétnější informace z vězení jsou tabu. Ledacos se nechá domyslet, dohledat.
Jsem smířená s tím, že můj syn není synem, kterým bych se jako matka mohla chlubit, co dokázal, kde pracuje, kde všude byl. Je můj, srdcovka, stejně jako jeho mladší sestra, moje dcera, má můj i tátův dobrosrdečný základ, první dítě, rozmazlený mamánek s úsměvem jako filmová hvězda. Ne vždy se ale všechno povede… Srdcovky mám dvě, všichni to ví, obě moje děti jsou ty nejbáječnější děti na světě, nemohla jsem mít lepší, maminky mi rozumí. Jedna moudrá, mnohem starší žena než já mi řekla: „Nemůžeš mít dvě stejně úspěšné děti, to by bylo proti přírodě, vše musí být vyvážené, v rovnováze!“ To, když jsem si jí tehdy postěžovala, že se synem je to tedy opravdu trápení.
Jiná mi řekla: „Děti jsou poklad.“ Měla pravdu.
Obě mají pravdu, jen bych část svého pokladu někdy nejradši vyprala jako špinavé prachy, aby se celý blýskal. To bych ale zase přišla o tu rovnováhu…
Moje celoživotní pozitivní naladění a vnímání světa tvrdě naráží na realitu českého vězeňství. Stačilo by přijmout informaci, že syna zavřeli, termín propuštění a děj se vůle kohokoliv. Nestačí mi to, přemýšlím, vždy jsem byla zvídavá, zajímalo mě, proč se věci dějí, proč právě tak, jak se dějí. A to mě, možná bohužel, neopustilo. Nebo bohudík. Ještě mám dost nápadů, se kterými se chci podělit. Je to velký a důležitý krok pro mě a zcela nevýznamný krůček pro lidstvo. Vtiskla bych značku usmívajícího se smajlíka…
