Článek
Druhorozená. Od mala zodpovědnější než starší bratr. Od mala k němu vzhlížela. Od mala po něm uklízela jeho nepořádky, protože nepořádek nesnese a jeho naopak nechává celkem v klidu. Od mala mu na jeho škádlení říkala „Nedělééééj toooo!“ aby se vzápětí oba rozesmáli.
Získala do vínku úplně jiný druh empatie než její bratr. Oba jsou lidští a srdeční, ale ona se vciťuje hlouběji, více přemýšlí o možnostech, dívá se na lidi, věci, situace z různých úhlů pohledů. Trochu jsme doufala, že z ní bude psycholožka, ale zůstalo jen u doufání. Nevadí.
Zatímco syn vypadá jako by mi z oka vypadl, dcera si přivolala a namixovala geny ze stran obou babiček. Oba mají hezký, široký úsměv. Dcera se směje o sto šest, synovi úsměv trochu zamrzl - bojím se, že už úplně nerozmrzne. Zpátky k dceři. Od mala byla šikovná, všestranná, zvídavá holčička. Podstrkávala jsem jí sešity a knížky s různými úkoly, zajímavé čtení. Synovi na řešení úkolů chyběla trpělivost, zato znal auta, později podle poznávací značky věděl, kdo projel, dinosaury znal jedna báseň. S oběma dětmi jsem hodně četla, manžel říká, že jsem knihomolka, má pravdu. Tuto moji vášeň převzala jen dcera, dnes si knížky půjčujeme.
Celou školní docházku jsem si dcery nemusela všímat. Učení jí šlo samo, úkoly měla hotové dřív, než jsem se zeptala, jestli nějaký má. Synovi šlo učení samo, úkoly zásadně neměl, protože ho nebavily, obtěžovaly. Stála jsem nad ním, pusu zašitou, abych mu mladší sestřičku nedávala jako příklad, i když, občas jsem to určitě udělala. V dospívání sem tam nafoukla tvář, aby jí brzy zase splaskla, dospěla v naši úžasnou velkou dceru, ženu.
Děti jsme vedli ke sportu a ke zdravému životnímu stylu. U syna vyhrál na celé čáře fotbal, tak jak to u venkovských kluků bývá. Dcera se zaobírala ladným holčičím sportem, kterému se věnovala až do maturity. Pak se vrhla do víru vysokoškolského studia a později do práce a objevila běh. Mám pocit, že je neklidná, když neběží. Miluje adrenalinové záležitosti, je nebojácná, netuším, po kom toto zdědila.
Dnes, už dospělá, má zaměstnání ne mých, ale svých snů, krůček po krůčku nenásilně buduje svou kariéru. Občas zavolá, častěji napíše, víme o sobě. Když jí bylo ouvej, chodila za mnou pro radu. Má se dobře. Smysluplně a spokojeně pracuje, věnuje se svým koníčkům, věnuje se svému podobně laděnému příteli. Myslím, že je úspěšná. V mých očích určitě. Ale hlavně je pohodová a to je pro život mnohem důležitější.
Mám ji ráda stejně jako jejího zlobivého bratra. Navždy. Snad mi za tento článek nevyhubuje, holka naše.
