Článek
„Ahoj mami, vím, že jsem to podělal. Půjdu do díry, přeřadí mě do oddílu s vyšším stupněm ostrahy a tam mě vychovatelka fakt nemá ráda, prý mě dostane třeba do Valdic…!“ Co už. Zkoušíme apelovat na vedení věznice, doteď se syn choval dobře. Asi je nutné kluka, který si má odsedět jen mírný trest, vytrestat pořádně, ideálně, aby se ve vězení co nejvíce přiučil. Totální beznaděj.
Myslím, že v „díře“ strávil čtyři dny. Dostal vlastně několikanásobný trest, bylo by zcela jistě stačil jeden, ale ve vězení mají své zákony, svá nařízení, „jen“ díra nestačila. Tušíte správně, brzy dojde i k přeřazení do jiné věznice, Valdice to nebudou, to se paní spletla.
„Díra“ byla v mých představách kobka bez okna, pamatujete si na hraběte Monte Christa, že ano? V reálu, v naší krásné zemi, je to cela, ve které vězni mohou číst maximálně Bibli nebo vzkazy na zdi, o rádiu nemůže být vůbec řeč. Prostě nuda. V noci se vyspat na posteli, opravdu nespal na zemi či na slámě, ráno postel sklopit, zamknout ke zdi až do večerky. S mým takřka sluníčkovým smýšlením takové věci nechápu a ani chápat nechci. Postupně zjišťujeme, že bojovat proti vězeňským nařízením, chtít srozumitelné vyjádření, odpověď, je boj s větrnými mlýny. Nezájem a arogance.
„Pusť to z hlavy, nebojuj s tím! Nakonec, ta trojka je lepší, sedí tam chlapi, co chtějí mít klid, něco si ve vězení už odžili. Ve dvojce jsou frajírci, co si pořád potřebují něco dokazovat.“ radí mi známý, který ve vězení nějaký čas strávil. Ale můj syn přece není „chlap, co už si ve vězení něco odžil“! Sedí za mladické blbosti, přešlapy! Stále věřím v jeho dobré srdce, v dobrý základ, ale bojím se, že právě to chce někdo za mřížemi zlomit, zničit. Slova bývalého vězně mi syn za pár dní, už z jiné věznice, potvrzuje. „Mami, tady kluci sedí na doživotí, je tu třeba XY, a taky ZY a ještě YY.“ Sotva dýchám, když slyším jména mediálně známých hříšníků, snad se z nich pro mého syna nestanou vzory??? „Každý tu ví, kde je jeho místo, je tu klid,“ hned jsem klidnější, dovedete si to asi představit.
Jak se asi cítí ti, kteří o násobném trestu rozhodli, mají syny? Jak se jim spí? Dělají něco pro nápravu kluků, kteří šlápli vedle? Před jmény, někdy i za nimi, se pyšní různými tituly, ale nejsou jen na parádu? Nedaří se mi ten systém pochopit. Asi proto, že ho chápat nechci. Nejsem odborník, jsem matka.
