Článek
Čím více článků píšu, tím více stoupá můj obdiv ke spisovatelkám a spisovatelům. Píšu každý den malý kousek, bohatě to stačí. Někdy nemám o čem psát. Tak je tomu i dnes. Moje pocity a názory znáte, nic nového se nestalo. Sama jsem zvědavá, co z tohoto začátku vytvořím.
Zůstanu ještě chvilku u knih. Na jaře, v rámci čistění mysli i domácího prostoru, se mi povedlo prodat dost knih přes nyní populární aplikaci. Začíná na K a končí na T – nevím, jestli můžu napsat celé jméno. Zároveň jsem si takto i hodně knížek za pár korun koupila. Některé ze zakoupených jsem pak poslala synovi za mříže s tím, ať je, až je přečte, někomu dá. Ne, aby ho napadlo, vozit mi knížky zpátky. Nechci mít doma žádnou knížku, která část svého života strávila ve vězení a nepěkně jím načichla. Ať tam klidně zůstane!
Jednou týdně synovi posílám časopisy. Není lehké vybrat takový, ve kterém jsou smysluplné články nebo rozhovory, za který jsem ochotná zaplatit. Sama je nejprve aspoň prolistuji, v lepším případě i přečtu. Zjistila jsem, že pod hezkou a lákavou obálkou se uvnitř často skrývá nudné a zbytečné nic. Nejmenuji, ale už je nekoupím. Mám časopisového favorita, je plný rozhovorů se zajímavými lidmi na různá témata, může ho číst celá rodina, snad tedy i celý kriminál. Kupuji ho a posílám pravidelně každý týden. O křížovkách jsem psala již dříve, vybrat ty správné je dřina, na výběr je nepřeberné množství. Ptám se sama sebe, kdo čte zbytečné časopisy plné blbostí, kdo luští všechny křížovky? Je to jako s oblečením. Osobně nenakupuji s radostí, výjimkou jsou knihy, knihkupectví miluji, ta vůně!
Chci, spíše potřebuji, si koupit třeba sukni. Vyrážím do blízkého obchodního centra plného módních obchodů různých značek i cen. Jsou plné hadrů, u kterých si neumím představit, že si je někdo obleče, natož, že za ně zaplatí. Projdu několik v podstatě stejně přeplněných hadráren, sukni si koupím radši v dražším obchodě, perfektně mi sedí, mají jen pár kousků, cena je pro mě přijatelná.
Nesmyslné časopisy, křížovky, hadry. Co ještě? Nesmyslný výběr nezdravého jídla, sladkostí, alkoholu. Jíme doma zdravě. Cvičíme, hýbeme se, udržujeme se v dobré kondici, dle našich možností, často i časových. Přiznávám, že většinou nakupuji v řetězci, využívám slevy. Každá ušetřená koruna se hodí, třeba na tu dražší sukni nebo knížku oblíbeného autora nebo spíše autorky, nějak mi teď více chutnají knížky od spisovatelek než od jejich kolegů, také se mi momentálně penízky hodí na synovu podporu.
Zpátky do obchodu. Rozhlédli jste se někdy kolem sebe? Nakukuji ostatním nakupujícím do košíků, vidím, co jedí, co pijí, představuji si jejich životní styl. Jakoby nestačilo, že platíme pobyt nehodných občanů ve vězeních! Zajímalo by mě, kolik peněz nás všechny stojí péče o lidi, co se o sebe nestarají, co snědí a vypijí ty nesmysly z přeplněných košíků.
„Tělo je chrám, udržuj ho, aby v něm mohla žít spokojená duše,“ vytanulo mi na mysli pravidlo, kterým se roky řídím. Pečuji o svůj chrám dlouhodobě, i když duše je v něm teď bolavá. Věřím, že brzy bude zase spokojená.
