Článek
Rozhovor s ředitelem Vězeňské služby ČR jsem nemohla přehlédnout, ráda jsem si ho přečetla, a kdybych neměla informace z druhé strany, věřila bych mu každé slovo. Měla bych naději na zlepšení situace v našich věznicích. Nejen pro svého syna, i pro ostatní vězněné osoby. Něco k jeho odpovědím napíšu na základě svých nechtěně získaných zkušeností. Zkušeností vězňovy matky.
Zmiňuje stravu. Ano, co bychom chtěli za 76,-Kč, s tím souhlasím, navíc, pracující vězni či vězni s vlastními financemi si mohou ubohou vězeňskou stravu zpestřit nákupem kvalitnějších potravin, mléčných výrobků, ovocem, nebo si dát něco malého sladkého. Myslím, že hodně našich spoluobčanů pro sebe tuto, byť malou částku, denně nemá.
Přeplněné cely. Vím, že o tom vězni debatují a doufají, že část z nich bude muset být od ledna propuštěna, ti vzornější než můj syn. „Mami, o tom se tu mluví každý den,“ říká mi. Informace tedy hoši mají. Držím jim palce, aby jim jejich doufání vyšlo. Pan ředitel dále v rozhovoru píše, že spousta vězňů za mříže vůbec nepatří, nicméně, že stav se nejspíš novým nařízením o kapacitě cel nijak nezmění, jen budou vycházet hůře čísla naplněnosti, přeplněnosti věznic. Kéž aspoň některé z nich čeká dřívější odchod na svobodu!
Alternativní tresty momentálně nefungují, snad brzy fungovat začnou, včetně elektronických náramků. Nevěřím, že se toto zlepší v dohledné době, doufám, že můj syn si aktuální trest odkroutí, žádný další už ho nepotká, ponaučení bude více než dostatečné. Takže neokusí ani blikání světýlka u kotníku. Uvádím jednu otázku a odpověď zkopírované přímo z rozhovoru:
"Kdo do vězení nepatří?
Řeknu vám příklad. Nedávno se pokusil z toalety v liberecké nemocnici uprchnout jeden vězeň. Byl potřetí ve vězení, od soudu dostal tři měsíce za to, že v obchodě ukradl čokoládu a sušenky v hodnotě 116 korun. Je to dlouhodobý uživatel omamných látek. Otázkou je, co si od toho trestu slibujeme, protože za tři měsíce se člověk ve vězení nezmění. Tři měsíce stojí devadesát krát 1800 korun a máme téměř jistotu, že ten člověk bude krást znovu, že se nezmění, pokud se mu kromě přiměřené sankce nedostane i odborné péče nebo léčby. Podobných případů naleznete v českých věznicích stovky." (Novinky, 7.srpna 2023)
„Naše společnost se drží starověkého hesla oko za oko, zub za zub, aniž bychom přemýšleli, jestli místo odplaty není lepší snaha o narovnání vztahu mezi pachatelem a obětí a pachatelem a společností. Když na podobné téma vedu diskuse s velmi konzervativními lidmi, tak jakmile se začneme zabývat otázkou peněz a efektivity, otevírají se dveře k rozumné debatě.“(Novinky, 7.srpna 2023)… S tímto názorem pana ředitele naprosto souhlasím. Vnímám ale, že jiný náhled je na odsouzené, kteří (které) spáchali násilný trestný čin a jiný na podvodníky všeho druhu. Po pravdě nevím, zda bych tyto články psala, kdyby můj syn patřil do té první skupiny. Spíše ne. Naštěstí, „spojení, které se do přemýšlení o odsouzeném moc nehodí, viďte?“, můj syn spadá do druhé skupiny. Pachatelé násilných trestných činů mají také matky, určitě, aspoň některé z nich mají podobné pocity jako já.
Odpovědi na otázku, zda to, že je v českých věznicích, resp. v české společnosti příliš vysoké množství vězňů, souvisí se špatným rozhodováním soudů, se pan ředitel ladně a pochopitelně vyhnul. Chápu ho a ve svém článku odpovídám za sebe, pro sebe: „Ano, myslím si, že je to špatným rozhodováním soudů za podpory špatně nastaveného systému.“ Myslet si můžu, co chci.
Odpovědi k chystané reorganizaci vězeňství, k budoucím zlepšením chystaným ve státní správě, v přístupu k odsouzeným se mi moc líbily. Jsem ráda, že rozhovor vznikl, vnímám ho tak nějak citlivěji, nadějeplně. Můj zamřížovaný syn k tomu říká: „Moc tomu nevěř, mami, my jsme tu jen čísla, nezajímáme vůbec nikoho.“ Snad se blýská na lepší časy.
Nechodím po světě ani v růžových brýlích, i když to by mě vážně bavilo, ani v brýlích s černobílým viděním. A jsem za to ráda.
Odkaz na rozhovor:
