Článek
Zdá se, že co nešlo v předchozí věznici, se brzy podaří. Syn je sice přesunut do věznice cca 200 km vzdálené od svého syna - ptám se, jak je to možné, nalézám informaci, že věznění rodiče jsou vězněni co nejblíže svým rodinám, potomkům (!) - ale bude v nekuřáckém prostředí.
Blíží se doba, kdy synovi můžeme poslat pětikilový balík. „Mami, tabák mi neposílejte, nebudu ho konečně potřebovat, tady jsou jiná platidla.“ Nedovedu si představit, jaká ještě. Časem se to také dozvím. Nicméně jsem ráda, protože, jak už víme, tabák je velmi drahé platidlo. „Hrají se tu hry třeba o čajový sáček.“ Zní uvolněně, zvesela. Až bych se bála, že se mu tam líbí. „Říkali mi, že od příštího týdne bych se měl stěhovat k nekuřákům.“ Jsem opravdu ráda, protože v předchozí věznici byl v nekuřáckém pokoji - cele, chcete-li, v kuřáckém oddílu, na seznamu čekatelů o přesun do nekuřáckého prostředí.
Chápu, že nekuřáckých prostor je ve věznicích menšina, že zakázat vězněným kouření by způsobilo velkou vězeňskou vzpouru. A tu nikdo z nás nechce. Nejde mi z hlavy ten přesun do tak vzdálené věznice. Mí známí našli recenzi věznice, ve které se můj syn aktuálně nachází, volají: „Poslouchej, co jsme našli! Do věznice XY jsou také přemísťování vězni, kteří se v předchozím umístění někomu znelíbili.“ Jestli je toto pravda, pak někdo něco porušil, upřednostnil zájem jednoho nebo více zaměstnanců před nárokem blízkosti vězněné osoby a potomků. Na druhou stranu, jsou to informace od bývalých vězňů… Všechno ale nasvědčuje tomu, že mají pravdu.
Jsem zvyklá dívat se na věci z různých úhlů pohledu, nevnímat černobíle. Napadá mě, že syna přesunuli do tak vzdálené věznice jen proto, aby vyhověli jeho požadavku na nekuřácké prostředí. Jen při tom zapomněli na to, že má rodinu. Rodinu, která za ním stojí, která se těší, až ho za pár měsíců obejme. Dojedeme na návštěvu i 200 km, ale je to oproti cca 70 km přece jen rozdíl, obzvlášť s malým synkem. Bez tabáku, daleko. Je to výhra nebo není?
