Článek
Od začátku svého trestu se syn chtěl zapojit do pracovní činnosti. V předchozí věznici neprošel „lékařským“ vyšetřením, pracovat mu nebylo umožněno. Neuměl tento fakt přijmout, vnímal ho, spolu s ostatními, jím popisovanými příkořími, jako naschvál. Celou anabázi jsem aspoň trochu popsala již dříve, vyvrcholila jeho kázeňskými přestupky a přesunem do jiné, přísnější věznice.
„Potížista žijící s potížistkou, přičemž tomu dává korunu jeho stejně laděná matka. Pryč s ním!“ myslím, že tak nějak vypadaly myšlenkové pochody některých zaměstnanců té první věznice. A akce se vydařila. Co už. Tlustá čára mi ale nějak nejde udělat, musím na sobě zapracovat. O synovi ani nemluvím.
„Jestli tu budeš dělat problémy, shoříš! To mi řekl barákový na přivítanou,“ vypráví mi syn o novém začátku. „Slíbil jsem mu, že problémy dělat nebudu.“ dodává.
„Podal mi ruku a vysvětlil, že dostali echo, co jsem zač.“ To jsou slova, kterými mi syn vysvětlil, proč si nepřeje, abychom opravdu nic nepodnikaly - milá a já. Pod pojmem „shoříš“ si představuji ledacos.
Hlava mi nebere, jak je možné, že z kluka, co dostal trest za blbost spáchanou před několika lety se stává vězeňský mazák ve věznici s vyšším stupněm ostrahy. Komu a proč tolik ležel v žaludku? Hrozně moc si, i přes svoje mírumilovné životní ladění, přeji, aby ten či ti, špatně spali, aby byli přinuceni zamýšlet se nad sebou. Nelíbí se mi mé myšlenky, děsí mě, ale jsou tu, přicházejí. Váhala jsem, jestli je vůbec můžu pustit na papír. Pouštím je, ale neulevilo se mi.
„Ahoj mami, jak se máte? Já jdu zítra poprvé do práce,“ rychle ze sebe vysypal informaci, na kterou jsem tolik čekala.
„Bezva!“ skoro křičím radostí.
„Nebudu Ti ráno volat, pracujeme od šesti, zavolám večer.“ Opravdu se těší, cítím to z jeho hlasu.
„Ahoj mami, jak se máte?“ nestihne pokračovat, skáču mu do řeči a ptám se na práci. Dozvídám se, že pracuje fyzicky nenáročně leč činnost je titěrná. Můžete si ji představit třeba jako přípravu balíčků s drobnostmi, které se vkládají do časopisů. Nechci být konkrétní.
„Jsem moc rád, pracovní parta je dobrá, práce v pohodě,“ upřesňuje. Vím, že by šel i do těžké práce, asi by nebyl nadšený, ale šel by.
Stejně jako všechny ostatní informace, které kdokoli z nás se synem telefonujících získá, předávám i tuto dnešní do naší esemeskové rodinné skupiny. Vrací se mi palce nahoru a úlevné odpovědi. Moc jsme si přáli, aby synovi bylo umožněno pracovat!
Dozvídám se, že v této nepopulární věznici fungují i další programy, nejen pracovní. Věznice usiluje aspoň o částečnou soběstačnost třeba tím, že co si vězni vypěstují, také zužitkují v kuchyni. Doufám, že se dobrých zpráv dozvím časem více, podělím se o ně s vámi. Snad mi nezačíná být sympatická?!!!
