Článek
Neumíš poznat, co říct, kdy to říct, jak to říct. Tak, aby to bylo správně. Tak, aby se mi to líbilo. Tak, abych byla spokojená.
Chápu. Neumíš číst mezi řádky. Nedomyslíš si. Nepochopíš náznaky. Jsi z jiné planety. Z planety mužů.
Proto ten manuál. Tady je.
Když mi řekneš „dobrou noc“ a já se tě zeptám, jestli chceš pusu, jasně že chci od tebe slyšet, že ano, že chceš. Ale víc nadšeně, než projevuješ, i když se ti chce spát a nedokážeš to potlačit.
Přijdu tedy za tebou do postele a dám ti pusu. Pak se tě zeptám, co bys chtěl ještě. A i když máš na jazyku upřímnou odpověď, že chceš hlavně spát, tak na tu zapomeň. Musíš mi říct, že chceš hlavně mě. Teď hned.
Neboj. Vím, že jsi ospalý a že by z toho nic nebylo. Já na to taky nemám čas. Právě potřebuji zapošít naší dceři kalhoty, zkrátit jí délku kalhot. Chce si je vzít zítra do školy a spěchá na to. A protože už je jedenáct večer, hned jak je zapošiji, půjdu si taky lehnout.
Stačí mi jen, když řekneš, co chci slyšet. Že mě hrozně moc chceš. Já si užiji svůj okamžik slávy, že jsem chtěná a žádaná a nechám tě spokojeně usnout. S mírným odmítnutím, že to necháme na jindy.
Nech mě dělat chvilku drahoty. Při se se mnou, že už dlouho nic nebylo a kdy tedy něco bude. Budu spokojeně příst jako kočka a slibovat, že brzy, že snad zítra. Oba víme, že zítra večer jdu do sboru a než přijdu, ty určitě usneš. Ale můžeme oba hrát tuto nevinnou milostnou hru. Na pana toužícího a slečnu nedostupnou.
A kdybych měla být upřímná já, tak jak jsi upřímný často ty, i když říkáš věci, které zrovna nechci slyšet (nebo ve špatném pořadí), tak by ze mě vypadlo, že vlastně na TO právě teď nemám chuť. Chci jen od tebe slyšet: „Chci tě!“ To je ten můj středobod vesmíru. Moje ženství, kterému prostě neodoláš, nemůžeš odolat.
A já ti na to řeknu: „Ne, ne, drahý, dnes ne. Až zítra.“ A budu spokojená, hodná a mazlivá. Budu se usmívat. Další den ti udělám s láskou večeři a donesu ti ji až do postele. Půjdu sama se psem na procházku, protože potřebuješ ležet. Jsi unavený z práce. A blahosklonně ti dovolím sevřít mě ve tvém náručí a plesknu tě po ruce, pokud budeš chtít něco víc. Budu se krásně smát nahlas a laškovat s tebou. A budu přešťastná.
Neboť jsi uznal a klaníš se mému ženství.
Za tohle budu jenom tvá. To víš, že jo.
A všechno bude. Až mě přestane bolet hlava, všechno bude. Neboj.
Pochopil jsi to tedy? Vždyť je to jednoduché.
Chceš tedy teď tu pusu??
