Článek
Začalo léto. Nejen podle teplot, které vyšplhaly tento víkend vysoko po teploměru, ale také podle datu v kalendáři.
Teplo, slunce, vůně. To všechno se na chatě násobí.
V pátek jsme dorazili na chatu pozdě večer, takže to, že jsme v sobotu spali až do půl deváté, bylo pochopitelné. Ale stejně dlouho, možná ještě déle, jsme spali i dnes, v neděli. Obvykle vstáváme na chatě v šest a pouštíme se do práce. Teď to bylo jinak.
Probudím se, ptáci zpívají hlasitě svůj ranní koncert, kouknu na manžela, jak tvrdě spí, a pomyslím si, že pokud už šel kolem starší soused Míra, na svoji obvyklou ranní procházku a neviděl nás před chatou, asi se divil. A kdyby nahlédl do oken, mohl by pronést tu pověstnou větu. Tu hlášku z filmu. Jen místo: „to jsou ti moji Pražáci“, by řekl: „to jsou ti moji Šternberáci, ti spí až do oběda“.
Nastává to nejkrásnější období na chatě.
Vzduch voní lesem, květinami a jehličím, slunce svítí, rána jsou krásná a večery teplé.
Sedíme venku pod střechou přístřešku. Pijeme kávu a jíme obložené chleby ve vajíčku, které jsem předtím opekla na otevřeném ohni grilu.
Něco šustí za mojí židlí, za plotem. A ejhle! Slepýš. Pomalu se plazí, pomalu si to šine travou. Na keři kousek od nás se na okamžik zastavila sýkorka, aby přehopsala na pár větviček a letěla dál. Lesní včely bzučí svoji krásnou sborovou píseň a poletující mouchy šmejdí a připomínají nám, že dnes je teplo a bude horko.
My s mužem si tu chvíli vychutnáváme potichu a nerušíme přírodu. Potom jeden z nás přetrhne ticho, abychom se domluvili, co budeme dnes dělat.
Honza se včera pustil do zhotovení schodů k potoku, kam chodím několikrát za den pro vodu. Dnes bude v práci pokračovat. A jak je jeho dobrým zvykem, využije k tomu čistě přírodních materiálů. Dělá schody z kamenů, které nosí z potoka. Bude to krásné.
Já plánuji, co budu vařit na oběd, jestli to nebo ono. Taky chci chvilku psát fejeton nebo povídku a poklidit dřevo u chaty. Pak dojít do studánky pro pitnou vodu a ohřát vodu z potoka na nádobí.
„Ale po obědě si půjdeme na chvilku lehnout, že?“, plánujeme oba a těšíme se, že po jídle zalehneme pěkně do chatky, kde bude chládek a my budeme mít aspoň důvod a výmluvu pro odpočinek, protože dnes bude venku hic.
Miluju tyto teplé letní dny, kdy se čas tak zvláštně líně vleče a vzduch se tetelí.
Stavil se za námi soused Míra na cigárko a poklábosit s mým mužem, než se ten vrhne do práce. Chlapi sedí v křesílkách a kouří a stěžují si na horko a sucho. Úplně stejně tady takto seděli před měsícem a stěžovali si na přílišné chladno a déšť.
A já je poslouchám a občas se přidám do hovoru a je mi hezky, protože za týden začnou prázdniny a budou tak trochu i moje. Budu mít dovolenou a víc času jezdit na chatu. Pobudu zde třeba týden nebo čtrnáct dní v kuse. Budu se chodit se psem koupat do tůňky a poslouchat zvuky lesa.
Ať žije léto, ať žijí teplé dny, houbaření, lenošení, koupání. Ať žijí letní večery u ohně a vůně špekáčků.
Ať žije život!
A znovu a zas opakuji svému muži tu svoji větu: „tady je tak krásně!“, nebo: „tady je tak dobře!“, a on mi s úsměvem přitakává.
Být majiteli této úžasné přírodní retro chatičky je zkrátka pro nás požehnání.
Tak tedy – Ahoj léto! Ahoj prázdniny!
Tygřice.
