Článek
Pane učiteli, co pro vás znamená svoboda?
V souvislosti s blížícím se státním svátkem dělali žáci devátých tříd u nás ve škole projekt, kdy spolu s paní učitelkou obcházeli třídy a na chodbě kantorům kladli otázky ohledně Sametové revoluce.
„Co pro vás znamená svoboda?“
„Co jste prožívali a dělali během Sametové revoluce?“
Tyto odpovědi se pak sepsaly, vytiskly a vystavily na chodbách školy. Je to zajímavé čtení. A hlavně dobrý nápad. Šla jsem zrovna kolem, když se ptali jednoho učitele. A přimělo mě to zamyslet se nad tím, co pro mě samotnou slovo svoboda znamená.
To, co jsem zažila jako dítě, kdy svět byl trošku jiný než teď, je pro mě k mým dětem nepřenosné. Sofi dělala do dějepisu projekt o 17tém listopadu a já jí chtěla povědět, jaké to bylo, co do té doby třeba nešlo a bylo zakázané, a co potom už šlo. Ale stejně jí to nemůžu úplně vysvětlit, ona žije už v jiném světě a je to tak v pořádku.
Bylo mi čtrnáct a půl, když přišel listopad 1989, byla jsem slečna na prahu dospělosti a dobře si pamatuji dobu před a dobu po. I když ne úplně všechno, ale něco mi utkvělo v paměti.
Pamatuji si, že se stály v zelenině fronty na banány a dávalo se jen dvě kila na rodinu. Moje maminka, která pracovala v železářství, musela často říkat „nemáme“, protože zboží zkrátka nebylo a hodně toho bylo takzvaně „pod pultem“. Tedy, prodávalo se jen někomu a ze známosti, neboť toho bylo málo. Můj švagr mě učil hrát na kytaru zakázané písně Karla Kryla a kladl mi na srdce, abych je nikde veřejně nezpívala.
Vím, jak skvěle chutnala žvýkačka koupená v Tuzexu za bony (kde je sestra vzala, to už nevím). Pamatuju si, že mě na základní škole děsně štvalo dělat nástěnky s politickou tématikou. Vzpomínám na folkový festival, Portu 88, kde jako třináctiletá jsem stála v Plzni na Lochotíně v davu lidí a hromadně jsme všichni společně zpívali s Jardou Nohavicou „Divoké koně“. Atmosféra trampů, toužících po svobodě, by se dala ten večer krájet.
Když jsem si později, ve dvaceti letech, šla na policii udělat nový občanský průkaz a odevzdat starý, řval na mě tehdy rozčileně postarší policista. Křičel něco o tom, že takové jako jsem já, zná dobře, a co jsme tím jako dokázali. Našel totiž ve starém občanském průkazu natrhnutou stranu číslo sedmnáct. To mi udělal můj brácha, hned jak jsem občanku donesla jako čerstvý občan domů. Nechápala jsem to, ale připadalo mi to děsně tajný a zajímavý.
A ještě zajímavější bylo, když jsme tři roky po revoluci jeli s gymplem do Paříže. Poprvé jsem viděla černochy a hlavně mě fascinovali neustále se usmívající lidé. Nevěděla jsem, že existuje jiný obličej, než studený psí český čumák. V galerii, při kontrolování lístků a pasů se nám francouzský vrátný klaněl a říkal „Havel“ a „fotbal“.
Někdo tvrdí, že za komunistů bylo líp. Nechci se tady pouštět do politických debat, ale určitě platí, že jak v čem a jak pro koho. Každá doba má své klady a zápory. A kdo v té minulé době prožil dětství a mládí, může už z tohoto hlediska se za ní ohlížet s nostalgií. Já určitě ne.
Protože jak jsem se později doslechla a dočetla, někdo v té minulé době nemohl studovat, jiný nemohl vykonávat svoji práci, lidé byli vězněni z politických důvodů a umírali, a jiní museli odejít do exilu. A mnozí se svobody v naší zemi ani nedožili a celý život o ní jen snili. Ale hodně z nich nám prošlapalo cestu.
A protože pro naše děti je tento den jen datum v dějepise, který se budou muset naučit zpaměti, myslím si, že je hlavně důležitý pro nás, pro ty, kdo si ho pamatujeme osobně. Kdo jsme ho prožili a zažili.
Kdo jsme zakusili na vlastní kůži, co je to nesvoboda slova a vyznání a kdo si tedy můžeme vážit toho opaku. Svobody. A kdo své děti můžeme vést ke správným hodnotám, aby té svobody nebylo zneužito. Aby si těchto věcí vážili, protože jejich dědové a pradědové žít tak, jak mohou žít oni, nemohli.
Můžeme věci, které se dějí svádět na režim, ať už minulý, nebo současný. Anebo si každý uvědomit, že se za nic nelze schovat a máme to ve svých rukou. To, co se svým životem každý uděláme a jak žijeme. I když každý máme jinou výchozí pozici a jiné možnosti.
Co tedy pro mě znamená svoboda?
Uvědomění si, že si za svůj život zodpovídám sama. Zodpovědnost za to, jaký se ze mě, v průběhu let, stane člověk.
Přeji nám všem, ať jsme v jakékoliv době a režimu, to nejcennější.
Naši vnitřní svobodu.
