Tohle prý stačí dělat jen pár minut denně

Tohle prý stačí dělat jen pár minut denně

Tohle prý stačí dělat jen pár minut denně a výsledek je jasný. Člověk bude zdravý, mladý, krásný, šťastný, kdo ví co ještě. To slibují různé rady a vychytávky z oblastí důležitých pro náš život.

Takže jdeme na to.

Ráno se probudíme a ještě v posteli je prý zdravé se cele protáhnout. Protáhnout tělo, záda, končetiny. Prý se nám bude pak lépe vstávat z postele. Vstaneme. Ke slovu se hlásí střeva. Takže cesta na záchod. Ale pozor! Máme jen pár minut. Ať vše stihneme, takže šup šup, popoháníme se, sedíc na míse.

Následuje čištění zubů. Prý je důležité čistit zuby alespoň dvě písničky. Tohle vždycky radil náš zubař dětem, když byly malé. Tak jo, ale ne moc dlouhé. Opláchnout obličej, stačí pár minut na sebe šplíchat studenou vodu, aby pokožka byla zdravější a hezčí.

A teď to hodně důležité, ranní strečink. Bez něj nemohu rozběhnout produktivní den. Takže raz dva tři, protahuji svoje tělo, tentokrát důkladněji než v posteli, předkláním se a narovnávám, kroužím rukama, nohama, kroutím celým tělem. Někdy cvičím Pět Tibeťanů, vše jen chvilku, malá sestavička, abych měla pocit, že jsem pro své tělo něco málo udělala. A teď rychle, sednout ke stolu, kde už čeká moje ranní káva, kterou jsem si v mezičase odběhla zalít, div že jsem se neopařila. Musím nyní nanést make-up. Podle netu mám nacvičený rychlý postup, který by neměl zabrat více než tři minuty. Těsně před tím ještě udělat masáž obličeje, ať člověk zůstane dlouho krásný. Honem, honem. Ale né, šmouhla jsem se řasenkou nad oko, teď se to o pár vteřin protáhne, jak to budu utírat. Tohle nebylo v plánu, těch pár vteřin mi bude chybět. Potom už jen na sebe vyloženě hodit oblečení, přičísnout vlasy, spláchnout to kávou a hurá na vlak.

Dělej, no tak dělej, vlak jede většinou přesně (pokud nemá zpoždění, nebo nejede vůbec a musím jiným, to jsem pak úplně v háji a celý den se tím posune) a ty máš jen už pár minut na to doběhnout na nádraží. Uf! Stihla jsem to. Ale vlak jede jen pár minut, protože je to ten rychlý, takže nemá cenu ani vytahovat knihu. Po zastavení vlaku rychle ven, protlačit se mezi davem, paní, prosím vás, uhněte, vy nemusíte možná spěchat, ale mě jede tramvaj za dvě minuty. V tramvaji si zpocená sednu na sedadlo a teď už mohu vytáhnout knihu, protože pojedu vzácných deset minut. Tramvaj brzdí a já nasadím rychlé tempo do školy, tam rychle káva, zapnout počítač, vyvětrat v kabinetu, nachystat věci a už valím do třídy, kde mě čekají malí caparti a chtějí mi všechno povědět, vše, co doma zažili, nebo by chtěli zažít. Člověk se ani nenaděje, skoro nenají, možná jednou vyčůrá a už je konec a jede domů, hlavu jako pátrací balon.

Po cestě domů už vymýšlím, co nakoupím, zařídím, že musím zavolat mamce a bráchovi a zaplatit fakturu za telefon. Hlavně nezapomenout vyžehlit Sofince šaty do tanečních. Vlak staví ve stanici a můj muž mě čeká se psem před nádražím. Rychle do lesa, na pořádnou procházku. Pes pobíhá a radostně štěká a my se s mužem předháníme v tom, kdo bude mluvit první. Chceme si sdělit novinky z práce.

Doma se snažím chvilku hrát na kytaru, stačí prý jen pár minut denně, ať člověk nevyjde ze cviku, nebo ať se zlepší. Ale, víc není čas. Musím ještě zatelefonovat celé rodině, abych udržela v dobrém chodu rodinné vztahy. Takže mamka, brácha, sestra. Telefon mi několikrát spadne na zem na dlažbu balkonu, protože při telefonování ho mám u ucha, ale držím ho ramenem. Snažím se totiž u toho věšet prádlo, které před pár minutami vyprala pračka.

Po všech domácích prácích a dvouminutové kávě za stolem s mým mužem je najednou večer a já ještě nesplnila tolik věcí! Chtěla jsem si sednout ke kreslení a pak dopsat fejeton a ještě si jít zaběhat a pak tančit. Rychle, musím si zacvičit cviky na záda, doktor říkal, že to zabere jen pár minut denně. Takhle mě ta krční páteř bolet nepřestane. Potom ještě meditace, jen chvilku, čas úplně jen pro mě, jen pár minut. Několik minut musím taky strávit se svojí dcerou a svézt ji autem do obchodu, kde si chtěla něco koupit. Po cestě máme pár minut na pokec. Večer, při venčení psa, jsem zahlédla na cestě kus ode mě kulatý kanál. Potřebuji k němu dojít a šlápnout na něj, jinak by mě smůla provázela další týden. Nezabere to víc než minutu navíc.

Doma si dát masku na vlasy, prý dvouminutovou a mezitím si otevřít na chvíli knihu, která mě tak šíleně baví, ale na kterou není čas. Pak musí následovat jóga obličeje a speciální maska na pleť. Jen pár minut. Na chvíli si sednu s manželem k seriálu a vezmu do ruky pletení. Aspoň pár řádků svetru, co mu chci dát k vánocům. Ale asi těm přespříštím, protože to nejde stihnout. Ještě pročíst na Messengeru některé ze zpráv od přátel a přeposlat králíčka pro štěstí deseti lidem, jinak by mi to štěstí prý uteklo. To zabere jen pár minut. A pak, při čistění zubů v koupelně a dohrávání té druhé zubní písničky přemýšlet, kde člověk udělal chybu? Vždyť podle všech rad stačilo všemu věnovat jen pár minut, aby byl život cajk a člověk byl silný na duchu, mysli i v těle! Ale kde ty všechny minuty vzít? Když to tak totiž počítám, při dodržování všech těch poctivých pár minut, mi to vychází na skoro dva, tři dny.

Já se na to…

To už mě ale můj muž volá do lůžka. Podle vztahových odborníků by nám mělo v posteli stačit prý pár minut…

*inspirováno kamarádkou Janou Matouškovou