Článek
V dětství jsem si přála být indiánkou.
Měla jsem hnědé lesklé vlasy, a když jsem si upletla dva copy, možná jsem tak trochu jako indiánka vypadala.
Chtěla jsem být Ribanna nebo Nšo-či. Ale Nšo-či spíš, protože ta milovala Old Shatterhanda, a já ho milovala taky.
Toho herce.
Snila jsem o tom, že za něj položím život a on mě pak bude milovat navěky.
Četla jsem knihy o indiánech a dívala jsem se na filmy s Vinetuem a přála si chodit s Old Shatterhandem.
Pak jsem se zamilovala do třídního učitele a chtěla položit život za něho. Nebo ho zachránit třeba ze sněhové bouře. Udělat nějaký hrdinský čin.
Další můj sen bylo stát se malířkou. Kreslení a malování jsem měla ráda. Připravovala jsem se na studium umělecké školy, kterou zazdil až můj odchod na gympl, kam mě přihlásila mamka. A tím se mi úplně zhatily moje umělecké plány.
Další moje touha bylo najít si kluka a prožít s ním celý krásný dlouhý život až do smrti.
A zase ta smrt. Už slyším, jak mě rozebírá moje terapeutka Marcelka.
Můj druhý muž měl taky sen. Chtěl lítat s padákem. Poznali jsme se v době, kdy na drahý kurz paraglidu i padák měl nachystané peníze, ale v té době jsme neměli kde bydlet a celá částka padla na kauci bytu, kam jsme se společně nastěhovali.
Uběhlo patnáct let a jeho sen se mu znovu ozval. A on se mi svěřil, jestli do toho má jít. Kdy jindy než teď, říkám mu. Kdy jindy než teď lítat s padákem, dříve než nám život dá padáka.
Chvíli jsme tak spolu lítali, já a on a on byl šťastný, že si splnil svoje přání.
Moje sestra snila o domě a psovi na zahradě, což se jí s druhým mužem splnilo a psy má dokonce dva.
Je dobré snít a něco si přát a občas si ten svůj sen splnit.
Nakonec se mi můj sen o malířství vyplnil. Občas si pro radost něco pro sebe nakreslím, ale myslím si, že tím, že píšu, také tak trochu maluji.
Maluji a kreslím tahy propiskou po papíře a černou barvou písmen do noťasu, maluji svoje pocity, vjemy a myšlenky a skládám si velký obraz sebe do povídek a příběhů.
Je to sice jiné malování, než jsem původně chtěla, ale naplňuje mě radostí. A kdo ví? Třeba až všechno vypíšu, vezme moje pravá ruka místo tužky a klávesnice štětec.
Škoda, že jsem se nezeptala tatínka, jaké měl jako malý a dospělý sny, ale u maminky to ještě stihnu.
S mojí kamarádkou jsme snily o tom, že by bylo hezké chodit s klukama, kteří by se kamarádili, abychom byli parta. Na malou chvíli se nám to vyplnilo.
Potom jsme si ještě přály spolu bydlet. To se nám po dvaceti pěti letech splnilo. Bydlely jsme na pár let v bytečkách nad sebou a mohly spolu trávit čas u káviček buď u mě, nebo u ní.
Někdy se taky sny vyplní samy. Po letech, když už na to zapomeneme a nebazírujeme na tom.
Je zdravé snít a potřebné. Je kouzelné si dětsky přát a plánovat.
Já mám plánů plno. Chtěla bych sama ujít PCT, trek v Americe. Chtěla bych se skamarádit s Lucií Bílou, chtěla bych vylézt na Kilimandžáro a napsat zajímavý román.
Sníte? Toužíte? Přejete si? A plníte si občas svoje představy?
