Článek
Umíme žít skromně?
Měla jsem týden dovolené a trávila jsem ji spolu se svým mužem na horách, u našich kamarádů v nádherné chalupě. Majitelé odjeli s celou rodinou lyžovat daleko na sever a my měli tu výsadu a výhodu, že jsme jim hlídali jejich obydlí a užívali si horský čerstvý vzduch a jejich útulného domova.
Byla to oáza klidu a pohody. Topili jsme v krásných kachlových kamnech, chodili na procházky s naším psem a mazlili se u nich doma s jejich kočkou, kterou jsme měli taky na starosti.
Navíc na vesnici čas ubíhá trochu jinak než ve městě. Pomaleji.
S těmito lidmi se kamarádím přes dvacet let a pamatuji si dobu, kdy svoji roubenku stavěli. Jezdívala jsem za nimi pravidelně v době mateřské s oběma svými dětmi a jejich obydlí znám dobře.
Teď po letech, kdy jsem tam poprvé byla bez nich, mě na jejich domu udivila jedna věc. Uvědomila jsem si, že je to u nich skoro stále stejné. Jejich dům je krásný, praktický, dostačující. Ale stále stejný, stále těch dvacet let stejný.
To mě opravdu udivilo a příjemně překvapilo. Stejný nábytek, stejné obrázky na stěnách, stejná kuchyňská linka, stejné kachličky v koupelně, stejné roztomilé závěsy na oknech. Jako bych se vrátila v čase, přitom to nedělá ostudu dnešnímu stylu ani vkusu.
Neříkám, že vůbec nic nezměnili. Ale v podstatě jen drobnosti. Když děti vyrostly, pořídili si větší stůl, aby se kolem něj vešli. Ale ten starý nevyhodili. Plní funkci někde na zahradě. Na stěnu pověsili pár svých aktuálních fotek. V průběhu let si přistavili k domu účelovou terasu, zvětšili potřebnou kůlnu na dřevo a postavili si v zahradě saunu. Jinak skoro nic. To vše podotýkám, že stavěl kamarád, pán domu, svýma šikovnýma rukama sám.
Přivedlo mě to na myšlenku, jestli umím žít taky tak skromně a funkčně.
Jsme neustále médii tlačeni k tomu věci časem měnit. Kuchyňskou linku, koupelnu, oblečení, možná i partnera. Pokud nám věci neslouží, nebo se nám nelíbí a pokud na to máme dost financí, můžeme si pořídit věci jiné. Neokoukané, zajímavé, lepší a hlavně nové.
Ale proč? Pro koho?
Pokud nám věci v domácnosti plní dobrý účel a máme je rádi, rádi se jimi obklopujeme a stačí nám, proč je tedy vyměnit za nové?
Protože soused si rekonstruoval ložnici? Protože ten dětský pokojík má už přes dvacet let starý nábytek a je tedy potřeba koupit nový?
Může být, ale pokud ten nábytek je hezký a máme k němu vztah, můžeme si jej přeci ponechat, znovu ho třeba natřít a těšit se z něj nadále.
Věci, které nám slouží, nemusejí pro nás ztrácet na hodnotě jenom proto, že mají hodně let. Mnohdy je tomu úplně naopak.
Neměníme někdy interiér svého bytu nebo domu také proto, že je to jednodušší, než měnit sebe? Protože jsme věčně s něčím nespokojení?
Co člověk ke svému životu potřebuje? Postel, stůl, židli, místo, kde je jeho domov. Svůj koutek, tam, kde se cítí dobře.
Je určitě správné a zdravé obklopovat se hezkými věcmi. Ale není vždy nutné, věci v domácnosti za každou cenu měnit, pokud dobře fungují a jsem s nimi spokojená.
Já osobně mám radost z krásného a zajímavého svetru, který ulovím za pár kaček v sekáči. Někdy víc než z toho, který si koupím v obchodě.
A posadit se na starou židli, kterou mi dal kdysi tchán, když ji našel na půdě, je požitek. Ta židle je boží. A tchán taky, protože mi ji dal jen tak.
Umíme se radovat z mála? Umíme žít skromně a spokojeně?
Oceňujeme věci, které nám dobře slouží?
U nás doma máme starý nábytek, někdo by řekl „každý pes, jiná ves“, a měl by pravdu. Máme velmi malý byt a každý kousek plní svoji důležitou funkci a nic navíc se k nám kvůli místu nevleze. Mám ten náš nábytek ráda, i svoje dečky a obrázky na zdech, kterých pořád přibývá a možná je to u nás podle slov naší dcery „zvláštní a jiné než u jiných“. A to se asi v popisu dost krotila.
Hlavní je, že to tady máme rádi a cítíme se zde dobře. Naše děti si udělají časem svoji vlastní domácnost, podle svých představ.
Člověk může žít jednoduše. Jde to.
A tak moc děkuji mým kamarádům za ten týden u nich na horách.
Donutilo mě to se nad tím zamyslet.
Tygřice!
