Článek
Vánoční pohlednice ve schránce
Dneska jsem v naší poštovní schránce našla pohlednici. Hned jak jsem ji uviděla, napadlo mě, kdo mi píše. Strejda z Aše.
No jasně. Teta se strejdou tyto tradice, posílání vánočních pohlednic, ještě dodržují. Málokdy nám chodí domů nějaká pošta, pokud to nejsou občasné výpisy z banky nebo složenky na placení popelnic. Takže pokud ve schránce vězí výjimečně nějaký dopis nebo pohled, je to pro mě svátek.
Při radostném čtení pohledu z Aše, jsem si uvědomila nemilou věc. Každý rok si slibuji, že jim pohled pošlu taky. Dokonce na začátku prosince si vždycky říkám, že nesmím zapomenout. Potom ještě tak deset dní před Vánoci mám v hlavě alarm, že už je ten čas, aby pohled včas přišel. A vím, že to lze stihnout i za pár dní a pohled ještě dorazí do Vánoc. Ale, pak na to zapomenu. Odsunu to.
Řeknu si, že teda za rok, příští rok to určitě zvládnu. Uběhne rok další a opakuje se skoro stejný scénář. Proč jsem to zase propásla?
Strejda s tetou si taky zaslouží pohled ode mne.
Jak to, že se některým z nás stává, že něco chceme udělat a pak to neuděláme? Máme druhé rádi méně než oni nás? To si nemyslím. Nebo toho máme moc, a když věc neuděláme hned, tak na ni snadno zapomeneme? Dost možná. Proč ale ti druzí, ti co pohledy pošlou, ti na to nezapomenou?
Nevím. Možná je to všechno otázka priorit a uvědomění si toho, na čem záleží. Čas běží. Pokud pohlednici nepošlu včas, třeba už příště nebudu mít příležitost na to, to udělat. Budu tady příští rok, abych pohlednici poslala? Co když ne? Jak jim ale dokážu, že je mám stejně ráda, jako oni mě, když si na to neudělám čas?
Můžeme tímto způsobem posouvat spoustu věcí.
Protože čas běží neustále dopředu, musíme si dávat pozor, ať některé věci nepropásneme. Jestliže budu odkládat některé činnosti na potom, může se mi stát, že je už později, v budoucnu, nebudu moci provést.
Babička slibuje vnoučatům, že je vezme na dovolenou až za pár let. Až trochu vyrostou. Teď jsou malé a mohlo by jim být smutno po mamince. Jenže čeká moc dlouho. Děti jsou už větší a právě v pubertě a na společnou dovolenou s babičkou nemají pomyšlení. Babička to propásla.
Dcera plánuje vzít starší maminku na výlet do hor, tam kam se vždycky chtěly spolu podívat. Jen plány se nedotáhnou do konce a maminka už nemůže na nohy.
Takových příkladů může být nespočet.
Píšu to hlavně pro sebe. Pouč se! Na těchto drobnostech z lásky záleží.
V duchu si to maluju. Jdu do obchodu a vybírám pohlednici s vánočním motivem. Olizuji a lepím známku. Psacím písmem píši: Drahá rodino v Aši, teto a strejdo. Posílám pozdrav z Moravy. Přejeme Vám krásné Vánoce! Vaše neteř Jiřka.
Nosíš něco podobného v hlavě? Cosi, co odkládáš a necháváš to na později?
Neoddaluj to.
Udělej to radši hned. Dokud je ještě čas.
Tygřice.
