Proč lidé na jihu Evropy žijí delší a kvalitnější život?

Znáte ten pocit když po sychravé zimě vykoukne první jarní slunce, můžete odhodit bundu a nechat paprsky prohřát vaše zimou skřehlé tělo? My ve Valencijské komunitě máme okolo 300 slunečných dní v roce.

Není úplně pravda, že je tu teplo celý rok, tady na pobřeží Středozemního moře se počasí zejména v zimě může velmi rychle proměnit v nepříjemný silný vítr a nebo přívalové deště. Stejně tak ale může být druhý den o 15 stupňů více, kdy si i v prosinci připadáte jako v létě.

Díky přívětivému počasí se lidé více scházejí venku napříč generacemi. Je naprosto běžné si vypít raní kávu před prací v místním baru s přáteli. Často se jedná jen o rychlé zastavení třeba na 15 minut, kdy se lidé pozdraví se sousedy, vypijí kávu na baru a jdou do práce. Už tohle malé setkání vám zpříjemní den, protože se na sebe všichni usmívají a když má někdo nějaký problém, skoro jistě najde pomoc a nebo minimálně povzbuzení. Stejně tak se sejdou opět po práci na dvě piva a nebo sklenku vína.

Pro osammělé seniory najdete v každé vesnici bar pro důchodce, kde jsou ceny nízké díky podpoře státu. Minimálně jednou denně si tedy i každý senior může jít posedět a popovídat, což přispívá k dobré psychice.

Každý víkend se poté schází celá rodina ke společnému obědu, který trvá několik hodin. Lidé tady tedy netrpí samotou jako v Česku, což je zejména u seniorů velmi důležité.

Strava je z mého pohledu to nejdůležitější. Je naprostou samozřejmostí, že člověk tady jí 5× denně a hlavně o dost zdravěji. Základem zdejších jídelníčků jsou čerstvé ryby, mořské plody, lušteniny, rýže a spousta ovoce a zeleniny. Lidé nepoužívají polotovary ale hodně vaří.

Ve Španělsku je strava rituálem a ne rychlé hltání u počítače nebo za poklusu cestou do práce. Každé jídlo se jí pomalu s rodinou, kolegy a nebo přáteli a lidé si na něj rádi udělají čas. Důchodci v týdnu většinou připravují oběd pro své pracující děti a vnoučata, které přijdou ze školy, což je další společný čas strávený s rodinou.

Z Čech známe slavné „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra“, tady je to přesně naopak, „Něco jsi nestihl? Nevadí zítra je taky den“. Tohle smýšlení odbourává toxický stres, který si pamatuju z Česka, kdy jsem večer přemýšlela co vše jsem nestihla a jak to musím hned druhý den ráno dohonit.

Tady se nikdo za ničím nežene a lidé si užívají více přítomného okamžiku. Když se vám stane, že na něco zapomenete a vzpomenete si za 3 dny, na vaši omluvu vám Španěl zcela jistě odpoví, že se vůbec nic neděje a ať jste hlavně v klidu.

Sice jsem si ani po téměř pěti letech nezvykla, že když si něco domluvíte na druhý den, nemusí to tak úplně platit, na druhou stranu mi tento život ale velmi vyhovuje.

Nejdůležitější pro mě ale je pocit jistoty, že když budu mít nějaký problém, mám okolo sebe tak srdečné a pozitivní lidi, kteří mi vždy pomůžou aniž by za to něco očekávali.