Článek
Jinak si totiž Vidlák neumí vysvětlit skutečnost, že občané všech zemí v EU mají k realizaci svého volebního práva při volbách do Evropského parlamentu pouze jeden den, ale Češi si rádi ze svých daní zaplatí dvojnásobek.
Termíny eurovoleb 2024
Přestože termín voleb oficiálně vyhlašuje prezident, prakticky jde pouze o formalitu a na prezidentovi vůbec nezáleží. Zákon 62/2003 Sb. totiž požaduje následující: „Volby do Evropského parlamentu se na území České republiky konají ve 2 dnech, jimiž jsou pátek a sobota. V první den voleb začíná hlasování ve 14.00 hodin a končí ve 22.00 hodin. Ve druhý den voleb začíná hlasování v 8.00 hodin a končí ve 14.00 hodin.“
A protože Rada Evropské unie stanovila termín voleb do Evropského parlamentu na 6. až 9. červen 2024, je zde pouze jediný možný průnik: 7. a 8. června 2024.
Češi jsou zase unikát. Bohužel
Vidlák našel přehled volebních dnů v jednotlivých zemích při předminulých volbách (2014). Když vše překreslil do mapy současných členských států Evropské unie, dostal překvapivý obrázek, kde Česko opět vyniká. Modře jsou státy s eurovolbami v jednom dni, oranžově státy s eurovolbami ve dvou dnech. Přesněji: oranžově je jediný stát. Česko.
Všichni šetří díky jednodenním volbám, jen Češi si platí dva volební dny
Pouze Češi mají dvoudenní eurovolby. Žádné volby nejsou zadarmo, volby nás stojí peníze. Vyplatí se být efektivní a neutrácet více, než je nutné. Zatímco určitě neplatí, že „čím více dnů, tím více demokracie“, zcela jistě platí „čím více dnů, tím větší náklady placené z našich daní“.
Jeden den stačí, drahoušku
Vidlák už slyší některé spoluobčany obhajující dvoudenní volby argumenty jako „aby každý mohl přijít“, „je to v Česku taková tradice“, „nebudeme měnit to, co dlouho funguje“, „máme důležitější věci k řešení“, „nejsme ovce, tak to děláme jinak než zbytek Evropy“, „když někdo řekne skoč z okna, tak přece neskočíme“ a dalšími pitomostmi.
Ale asi nejzákeřnější argument proti jednomu dni voleb je otázka: „Pokud by měl být jen jeden den, tak který?“ Tato otázka dokáže rozdělit národ nejen na dvě části, ale dokonce na čtyři. Vybírat lze totiž ze čtvrtku, pátku, soboty nebo neděle. Evropané si v naprosté většině zvolili neděli, ta má nejvíce výhod. Ale pozor, Češi jsou prý národ chalupářů a chatařů a domů se vracejí až v neděli za tmy, kdy už by byly volební místnosti zavřené. Co s tím?
Určitě se najde odvážný politik, který to Čechům jasně a srozumitelně vysvětlí. Vždyť něco podobného již zaznělo od jednoho poslance v proslovu ke korespondenční volbě, stačí v projevu upravit pouze několik slov:
„Vždyť svobodné volby jsou svátek demokracie a ti hrdí Češi, kteří jsou na chatách a chalupách, by měli přijet osobně v neděli domů. Protože tady se vytváří nějaká atmosféra, že nemůžou volit. Můžou. Ale měli by přijít v neděli domů, kde bydlí, a hrdě jít k volbám a odvolit.“ A Vidlák s tímto moudrým názorem souhlasí.
