Článek
Hlavním produktem pro individuální spoření na penzi se státní podporou je produkt penzijního spoření. Od roku 2012 mohou lidé spořit v různých druzích účastnických fondů. Zvyšující se zisky penzijních společností dané vysokou hodnotou poplatků přinesly návrhy na snížení maximální povolené hodnoty úplat. Ideální čas na změnu přišel právě nyní v souvislosti s novelou zákona platnou od počátku příštího roku.
Penzijní společnosti vítězi novely
Pokud podrobně projdeme aktuální návrh novely zákona o doplňkovém penzijním spoření, najdeme mnoho bodů, které jsou jednoznačnou výhodou pro penzijní společnosti. Ministerstvo ale nebylo schopno „vyměnit“ tyto změny za snížení poplatků penzijních fondů. Mezi nové vlastnosti penzijního spoření od nového roku patří:
- zvýšení minimálního příspěvku pro státní příspěvek z 300 Kč na 500 Kč,
- zvýšení maximálního státního příspěvku z 230 Kč na 340 Kč,
- zvýšení hranice pro získání nejvyššího příspěvku z 1 000 Kč na 1 700 Kč,
- minimální doba spoření pro získání jednorázového vyrovnání nebo starobní penze se zvyšuje z 5 let na 10 let.
Všechny tyto změny vedou přímo či nepřímo ke zvýšení objemu aktiv ve správě, a tedy ke zvýšení zisků penzijních společností. Očekávání, že nové výhody pro společnosti budou kompenzovány potřebným snížením poplatků, se nenaplnila. Tím ale vše nekončí.
Novela přidává fondům možnost vytvořit alternativní fondy. Jedná se o fondy, které prakticky nemají žádné regulované poplatky. Jejich výše je totiž „omezena“ vysokou hodnotou 2,5 % pro poplatek z hodnoty aktiv a neuvěřitelnou hodnotou 25 % z dosaženého zhodnocení. Zákon připouští i následující chování penzijní společnosti: nabídnout jeden povinný účastnický fond (tzv. povinný konzervativní fond), pak jeden fond s maximálními poplatky dle současného zákona a všechny ostatní fondy mohou být „alternativní“ s ještě vyššími poplatky než nyní.
Vytvoří-li a obhospodařuje-li penzijní společnost alternativní účastnický fond …, musí mít současně vytvořen a obhospodařovat účastnický fond, který není alternativním účastnickým fondem ani povinným konzervativním fondem …
Kovyho video povinně pro politiky
Ministerstvo nijak nepřihlédlo k současné situaci, kdy konkurence mezi penzijními fondy v oblasti poplatků prakticky neexistuje. Naposled na ni upozornil ve videu Kovy, kde ukázal současné hodnoty poplatků u všech účastnických fondů. Připomeňme, že maximum nyní stát definuje ve výši 1 % ze všech úspor a 15 % ze zisku pro všechny fondy kromě povinného konzervativního. Ten má maxima nastavena na 0,4 % ze všech úspor a 10 % ze zisku. K tabulce není třeba žádný komentář, pouze 2 fondy „symbolicky“ účtují o trochu méně.
Aktuální výše poplatků penzijních fondů. Pouze dva fondy ze seznamu neúčtují klientům maximum stanovené zákonem.
Desetiny procent rozhodují o výnosu
Ve sporu o výši poplatků bohužel na straně lobby penzijních společností stojí finanční neznalost běžných spotřebitelů. Lidé nerozumí procentům a nevnímají rozdíl mezi 1 % a 0,5 % jako významný. Naopak bohatí a chytří investoři znají výrok (připisovaný Albertu Einsteinovi): „Složené úročení je osmý div světa. Kdo mu rozumí, vydělává na něm, kdo mu nerozumí, ten ho platí.“ Co tím Einstein myslel?
Každý student si na hodině IT při výuce práce s tabulkovým programem (Excel, Sheets, Google tabulky) může ověřit jeden ze základních principů bohatství. Každá desetinka poplatku navíc má obrovský negativní dopad na celkový výnos. Pro jednoduchý příklad, kdy na počátku každého roku vložíme 12 tisíc korun do investice s průměrným hrubým výnosem 8 %, lze snadno dopočítat hodnotu např. za 30 let pro různé výše poplatku.
Konkrétní výpočet dopadu poplatku z hodnoty úspor (tzv. úplata za obhospodařování) na celkový výnos pravidelné investice pro modelový příklad.
Snížením poplatku na polovinu by budoucí penzista z uvedeného příkladu získal 120 tisíc navíc. Ve skutečnosti je ztráta výnosu způsobená vysokými poplatky u penzijního spoření ještě větší. V tabulce nebyl zohledněn poplatek ze zhodnocení (15 %) a nebyl započítán státní příspěvek. Jeho nižší zhodnocování v průběhu spoření dále prohloubí rozdíl výnosu mezi vyššími a nižšími poplatky.
(Nejen) levicové a sociální téma jako hrom
Politický problém Česka dle některých komentátorů spočívá v neexistenci důvěryhodné moderní levicové strany. Stejní komentátoři zmiňují neschopnost současných levicových stran najít témata, která budou pro voliče pochopitelná, nebudou populistická, nenavýší výdaje státu a přinesou lidem jednoznačnou hodnotu.
Vysoké poplatky penzijního spoření je přesně téma, které se dotýká (dle posledních údajů asociace penzijních společností) téměř 1,7 miliónu klientů = voličů. A to nepočítáme klienty se starým penzijním připojištěním, kterých je téměř 2,7 miliónu. Ale nenechme se mýlit: snížení poplatků by mělo být tématem i pravicových stran. Pokud stát jako dobrý hospodář dává státní zakázku (PPP) na provozování penzijního spoření komerčním společnostem a pomocí motivací (státní příspěvek, daňové odpočty) do produktu „hrne“ nové a nové klienty, pak by měl vyjednat lepší podmínky. A lepší podmínky pro spotřebitele se rovnají nižším poplatkům.
