Měla dvoje punčocháče, aby získala čas navíc. Sexuální chlípník Weinstein byl nakonec potrestán

Rodiče Roweny pocházeli z Číny. Z Hong Kongu. V 70. letech minulého století se rozhodli opustit asijský kontinent a emigrovali do Evropy. Konkrétně do Velké Británie. Tam, kousek od Londýna, se jim narodila dcera Rowena. Ta vyrůstala ve věřící konzervativní rodině. Jako přistěhovalci se snažili nevyčnívat, neodmlouvat, aby nezpůsobovali potíže. Malá Rowena se brzy naučila velmi dobře anglicky. Navíc se zamilovala do četby, a tak nebylo velkým překvapením, že si za studium zvolila právě anglickou literaturu na univerzitě v Oxfordu.

Po studiích bylo její velkou ambicí uspět ve filmovém průmyslu. Když tedy úspěšně zvládla pohovor do jedné tamní agentury, kterou měl pod palcem slavný hollywoodský producent, byla štěstím bez sebe. Ten navíc v červenci 1998 přiletěl do Londýna kvůli filmu Zamilovaný Shakespeare, jehož byl producentem, a Rowena, která tehdy pracovala v agentuře jako asistentka, dostala zajímavou pozvánku. Ve stejném roce se totiž v italských Benátkách konal filmový festival. Účast na něm byla nabídnuta i Roweně, která s velkou radostí souhlasila. Jenže tento filmový festival, jak se později ukázalo, byl pro kariéru a vlastně i celý zbytek života Roweny naprosto zásadní událostí. Bohužel v tom negativním slova smyslu.

Osobně nepatřím mezi ty, kteří si libují v popisování sexuálních detailů v příbězích, ve kterých hraje hlavní roli téma pokusu o znásilnění. I v případě Roweny tak budu velmi stručný. Hollywoodský producent, celým jménem Harvey Weinstein, se se svou asistentkou potkal o samotě. Měli společně probírat filmové produkce, scénáře k filmům a další související témata. Nakonec z toho ale bylo sexuální obtěžování, nucené žádosti o masáže, a vše vyvrcholilo přitisknutím Roweny na postel spolu s pokusem o znásilnění.

Čínské dívce, celým jménem Rowena Chiu, se tehdy naštěstí povedlo utéct. Dnes na celý incident vzpomíná nerada. Od své kolegyně Zeldy byla předem varována, že může něco podobného nastat, i když si to neuměla představit v takové míře. Dnes tak zpětně na onen večer vzpomíná se slovy, že se snažila Harveymu všemožně uhýbat, zatímco on se jí pokoušel stále dotýkat. „Měla jsem dvoje punčocháče, abych získala čas, kdyby bylo potřeba,“ pronesla a zároveň tím vyjádřila, jak mrazivé chvíle musela tehdy prožívat.

Dnes je to víc než 25 let od tohoto odsouzeníhodného momentu. A hodně se toho od té doby událo. Kromě Roweny za tu dobu sebraly odvahu další desítky žen a veřejně proti Weinsteinovi vystoupily. Odvahu jim pomohly dodat dvě americké novinářky z listu New York Times. Ty sesbíraly rozhovory, důkazy a celou kazu zveřejnily. Weinstein byl nakonec odsouzen a jeho kariéra velmi rychle skončila. Kromě toho celý tento příběh odstartoval nám dnes známé hnutí MeToo, které dodává odvahu ženám jít navenek s negativními příběhy se sexuálním podtextem, které si jinak často nechávají pro sebe.

Poděkování tak patří Roweně, oběma novinářkám a všem těm odvážným ženám, které se ozvaly. Osobně totiž vnímám, že právě tato kauza má pozitivní vliv i na místo, kde žijeme my. Tedy na společnost v České republice. Stále více prostoru se totiž dává tématům, jako je obtěžování žen (třeba formou zírání), definice znásilnění a další. Pokud se nám tedy jednou bude v naší zemi z pohledu „sexuální bezpečnosti“ žít lépe, mohou v tom mít prsty i všechny zmíněné ženy v tomto článku. Naše vděčnost namířená směrem na ně je tak jistě namístě.

Zdroje: The New York Times; Respekt.cz; The Sun; ČSFD; Lidovky.cz; Seznam Zprávy (1); Seznam Zprávy (2); Seznam Zprávy (3)