Článek
Jako první přichází nejzkušenější a nejlépe připravená skupina šturmoviků s vynikajícím vybavením. Tvoří ji osm mužů, přičemž každý má „Čmeláka“ [patrně termobarický raketomet RPO-A Šmel, účinný proti opevněným pozicím].
Ať se stane cokoli, skupina se musí dostat na palebnou čáru. „Ať se stane cokoli“ není jen tak nějaký slovní obrat, ale úkol, jehož nesplnění skončí popravou [vykonanou jinými wagnerovci] bez ohledu na jakékoli polehčující okolnosti.
Po navázání palebného kontaktu s nepřítelem se skupina zakope. Zakopávání se učí stejně pečlivě jako bojové operace, takže na vojenské poměry je zakopávání téměř okamžité a velmi účinné.
Oblast, jíž skupina dosáhla, je označena (hadr na stromě nebo něco podobného). I když je skupina rozsekaná nacimprcampr, ta další už bude vědět, kam se předchozí skupina dostala. Hlavním úkolem je navázat kontakt, zakopat se a předat údaje o poloze nepřítele dělostřelectvu.
Dělostřelectvo pak střílí hodinu až několik hodin. A tady je první třecí plocha wagnerovců s ruskou armádou: pokud není dostatek munice, namísto úspěšného útoku se ze šturmoviků stane kanónenfutr.
Za první skupinou následuje druhá, rovněž osmičlenná, ale s mnohem lehčí výzbrojí. Jejich úkolem je seskočit do pozic, jakmile dělostřelecké granáty dodělají své dílo.
Někdy je vydán rozkaz nečekat na konec ostřelování - „Muzikanti“ jsou natolik disciplinovaní, že stejně vyrazí, protože mají malou, ale reálnou šanci přežít.
V současné době není dost munice a kvůli tomu první skupiny sotvakdy přežijí - hlavní úder směřuje na ně a ani výcvik tam neřeší všechny problémy.
I dříve byly ztráty v první skupině nevyhnutelné, ale nyní schopnost skupin přežít jako celek klesla na kritické hodnoty. A nahradit je jen tak někým ještě více zvyšuje náklady a příliv lidí prakticky ustal.
Skupiny o osmi lidech jdou ve vlnách - obvykle jsou na útok připraveny čtyři vlny. Ale v Soledaru se vyskytly případy, kdy na obsazení jedné oblasti bylo potřeba 14 vln. Samozřejmě někdo z nich přežil, ale ztráty přesahovaly stovku lidí. A to mluvíme o jednom úseku.
Skupiny mají k dispozici operátory dronů, kteří vedou celou skupinu na pozici k vyčištění oblasti. Lehce zranění se neflákají a nezůstanou ležet - za to by člověka mohli střelit do nohou a opustit ho.
Tato taktika je jediný možný způsob, jak v takových podmínkách dosáhnout výsledků a postupu. Obranná linie v Soledaru se budovala celá léta, a to velmi chytře, a tak velení ruské armády nemá možnost ani chuť tam postupovat.
Právě proto byl úkol svěřen wagnerovcům.
Zvenčí může vypadat nerozumně, že se počítá s tak vysokými ztrátami, ale zkuste se na to podívat jinak: i 4 vlny po 8 mužích - to je v nejhorším případě 32 padlých.
Když k nim přidáte ještě pluk, ztratí mnohem víc a ani oni se s úkolem nedokážou vypořádat. V procentech ztratí méně, ale v absolutních číslech více. Proto ztráty přes 50 % při útoku nejsou špatné, pokud se dosáhne výsledku.
Mužstva pro útočné skupiny je nyní mnohem méně, nábojů je také nedostatek. A pokud je dělostřelectvo potlačeno, pak stejně nikdo bouřliváky zpět nepřivolá, prostě se bez krytí vytratí.
Pokud je v záloze více skupin, můžete poslat 5 a 6 a 7 vln, jen abyste dotáhli výsledek. Tohle není armáda, tady je lepší mít více iniciativy než ji podcenit.
„Muzikanti“ mají vlastní výcvik - se šílenou intenzitou, pokud jste bez zkušeností - ale učí velmi úzký okruh úkolů.
A nováčci z trestaneckých kolonií jsou velmi dobře disciplinovaní: nejprve jim ukazují popravy na videu, pak se velmi brzy setkají s prvními skutečnými ukázkami a pak si na takovou disciplínu úplně zvyknou.
Dalším plusem oproti ruské armádě je, že u wagnerovců není zvykem přeřazovat dělostřelce mezi šturmoviky, pokud to není za trest. Dobří dělostřelci se totiž vyvažují zlatem.
Armáda nebude s to nahradit wagnerovce v oblastech nejprudších bojů, o tom se ani neuvažuje. V moderní válce není počet vojáků vůbec žádný ukazatel. Ale opět zůstává otevřená otázka - co dělat s nedostatkem munice (120 a 80 mm)?
Existuje pojem „účinnost vzhledem k situaci“, a tak tato účinnost může být vysoká, ale pokud je situace patová, pak hlavní otázka stále není vyřešena.
Výměna lidí za území je výhodná, když je území malé a lidí v záloze je dostatek. Pokud se naopak musí rubat o každý metr a lidí je nedostatek, začínají vznikat problémy.
Proto pak rostou ztráty a postup se zpomaluje. Díky náboru trestanců zpočátku přitekla celá řeka lidí, ti už jsou ale pryč. Na začátku války se mluvilo o syrských žoldácích, někteří dokonce přišli. Ti se ale do téhle války nehodí.
Mezi „Muzikanty“ se nahlas říká , že „přitlačíme a všechno dobydeme“. Ale ve skutečnosti všichni očekávají, že budeme z útoku vyřazeni v celé řadě směrů.
A i kdyby hned zítra začala velká mobilizace, nebude možné okamžitě naverbovat odmítače v potřebném počtu, ale i tak je potřeba je zaběhnout, dostat je do formy, protože jinak je nebude možné ani efektivně utratit. Chce to čas, chce to hodně munice. A my nemáme ani jedno, ani druhé.
- Arsenij Dronov
Z ruského originálu přeložil Viktor Janiš
