Článek
Už několik dní, týdnů a měsíců jsem ustavičně „bombardován“ otázkami typu „proč Ukrajina nedostane F-16?“. Snažil jsem se to vysvětlit několikrát, ale podle všeho to nestačilo. Zkusím to tedy ještě jednou.
1) Ekonomicky se to nevyplatí.
Moderní bojové letouny jsou nesmírně drahé. V závislosti na jejich vybavení stojí i repasované F-16 30-40 milionů dolarů za kus. Typy jako EF-2000, Rafale nebo JAS.39 Gripen přijdou na 70 až 100 milionů eur – za každý jednotlivý letoun. Jedna hodina jejich letu stojí přibližně 40 000-70 000 eur. I munice pro ně je drahá: například jed řízená střela vzduch-země AGM-88E přijde na něco kolem 6 milionů dolarů. Jedna vysoce přesná střela středního doletu jako Scalp-EG nebo Storm Shadow přijde na 1,7 milionu eur. Dokonce i něco tak „jednoduchého“ jako jedna dvěstěpadesátikilogramová bomba Mk.82 stojí asi 30 000 dolarů. Když k tomu přidáte navigační kit JDAM, cena se vyšplhá na více než 50 tisíc dolarů…
Pro srovnání, renovace/reaktivace a odvoz na Ukrajinu jedné samohybné houfnice třídy M109 – kterých čistě pro příklad Ukrajina v poslední době dostává hodně z Itálie – stojí asi 10 000 dolarů, nanejvýš 40 000 dolarů (pokud je ve špatném stavu). Náklady na jednu taženou houfnici M777 jsou bezpochyby podstatně vyšší: musí se totiž vyrobit – ale: stále je to někde kolem 700 000, možná 1 milionu dolarů. Méně než jedna řízená střela, která by byla vypálena z proudového letadla…
Navíc, i kdyby USA darovaly Ukrajině řekněme 24, 36 nebo 48 letounů F-16, někdo by musel zaplatit za výcvik jejich pilotů a pozemního personálu (až 1 milion dolarů za rok výcviku), za jejich vybavení (od pneumatik a závěsníků pro zbraně až po náhradní díly a palivo), za výstavbu vhodných pozemních základen na Ukrajině a – podle zkušeností z dodávek mnoha jiných západních zbraní na Ukrajinu v posledních 14-15 měsících – za výstavbu vhodných servisních středisek v zemích, které jsou členy NATO a sousedí s Ukrajinou.
A přestože netuším, kolik by stála výstavba potřebné infrastruktury pro repasované americké F-16 na Ukrajině, je zjevné, že celkové náklady na ni by snadno převýšily hodnotu všech dělostřeleckých zbraní západní výroby dodaných na Ukrajinu za posledních 14 měsíců.
Je mi líto, už jen z těchto důvodů se to prostě nestane.
2) Účinnost v boji by byla nízká.
Stejně jako sovětské letouny užívané ukrajinským letectvem a protivzdušnou obranou (PSU) – tj. typy jako MiG-29, Su-24, Su-25 a Su-27 – byly navrženy tak, aby fungovaly jako součást velmi specifického (sovětského) systému vzdušného boje (a stejně jako ony a jejich předchůdci pravidelně prohrávají letecké války, kdykoli nemají podporu vhodného systému vzdušného boje), tak i západní letouny jsou vyrobeny tak, aby fungovaly jako součást velmi specifického (amerického/NATO) systému vzdušného boje. V případě stíhacích letounů F-16 to znamená, že byly vyrobeny s tím, že se budou moci opřít o:
- hned několik civilních a vojenských zpravodajských agentur (včetně těch, které provozují špionážní satelity, neviditelné bezpilotní letouny atd.);
- letadlo Boeing E-3 Sentry AWACS;
- průzkumný letoun Boeing RC-135 pro sběr komunikačních/elektronických/signálových informací (COMINT/ELINT/SIGINT);
- Boeing KC-135 nebo McDonnell Douglas KC-10 nebo Airbus A.330MRTT nebo podobné tankovací letouny;
- Boeing F-15C/D (a podobné) letouny, které mají vybojovat vzdušnou nadvládu, a v poslední době také
- letouny Boeing EF-18G Growler pro radioelektronický boj.
Z toho plyne: západní stíhací letouny třídy F-16 nejsou určeny k tomu, aby bojovaly samy, zcela samostatně. Naopak, jsou součástí systému vzdušného boje, který jejich pilotům poskytuje potřebné situační povědomí. PSU má nepochybně integrovaný systém protivzdušné obrany, ale v tuto chvíli není tento systém schopen poskytnout svým potenciálním „pilotům F-16“ situační povědomí nezbytné k tomu, aby tito mohli svoje F-16 efektivně nasadit.
A to znamená: ať už by Ukrajinci dostali F-16 nebo EF-2000, Rafale nebo Gripeny, přišli by o ně, jako teď přicházejí o své MiGy-29 a Su-25 a další typy. Jediný rozdíl by byl v cenovce za ztrátu. Nedošlo by k žádnému zlepšení, protože jedno letadlo – ani pár letadel, dokonce ani 24, 36, 48 či kolik letadel – nemůže v moderní letecké válce mnoho změnit. Ne bez pomoci systému vzdušného boje, pro nějž byly navrženy.
3) Účinnost v boji by byla nízká (ano, ještě jednou opakuji, aby bylo jasno).
Na jeden vzlet může stíhačka třídy F-16 zasáhnout cíl maximálně 2000 kg munice (jistě, některé mohou nést více, ale pak jsou to „létající cihly“, nikoli bojové letouny). Jedno letadlo této třídy může uskutečnit tři, možná čtyři vzlety denně. Pokud ho nesestřelí nepřátelská protivzdušná obrana nebo se nevyskytne technický problém. To je maximálně 6000 kg, možná 8000 kg munice denně, s celkovou cenou (provozní náklady + munice) nejméně 300 000 eur. Za jeden den provozu.
Pro srovnání: houfnice ráže 155 mm má v závislosti na typu průměrnou rychlost palby 2-5 granátů za minutu. Průměrná váha 155 mm náboje je asi 40 kg. To znamená, že k dopravení 8000 kg munice k nepříteli potřebuje jedna houfnice přibližně 180 granátů. Buďme konzervativní a řekněme, že pálí rychlostí 2 granáty za minutu. To znamená, že za pouhých 90 minut zasype nepřítele stejným objemem munice se stejnou nebo alespoň podobnou přesností, ale s mnohem nižšími náklady a menším nebezpečím pro posádku, než to dokáže F-16 – byť s mnohem vyššími náklady a vyšším nebezpečím pro posádku, a to pouze za 24 hodin.
4) Ekonomicky se to nevyplatí (ano, ještě jednou opakuji, aby bylo jasno).
Když vezmeme v potaz všechny výše uvedené údaje, kolik tak jednotek ukrajinské armády (ZSU) by se dalo vybavit kolika děly za cenu, kterou by si vyžádalo vybavení pouhé jedné letky PSU letouny třídy F-16?
O kolik víc munice dokážou tato děla odpálit – bez ohledu na počasí, bez ohledu na denní dobu, bez ohledu na protivzdušnou obranu nepřítele atd. – než jakákoli letka bojových letounů třídy F-16?
Ruku na srdce (a to jsem velký fanoušek letectva / letecké síly), „přezbrojovat“ PSU stíhačkami západní výroby prostě nemá smysl. V lepším případě by je ruská protivzdušná obrana nesestřelila, ale skončily by jako ten tucet Panzerhaubitze 2000: všechny by po několika měsících intenzivního provozu šly do servisu a na opravu…
... a to je jen začátek. K těmto faktorům si ještě připočtěte následující:
- F-16 nejsou uzpůsobené na provoz v „primitivních“ podmínkách, de facto ve stylu „vzdušné partyzánské války“, v jakých PSU v současnosti operuje (z leteckých základen, které jsou často terčem ruských raket, ze špinavých ranvejí atd.). Ty mají vzlétat z pěkných, čistých, velkých, dobře udržovaných leteckých základen, nějakých 700-1200 km od svých potenciálních cílů: ono je to vlastně mimo jejich dolet, ale proto má USAF přece tolik tankovacích letounů. Ukrajina jednoduše žádné takové základny nemá, a už vůbec ne nějaké tankovací letouny.
- Proč jsou velké čisté letecké základny tak důležité? Protože F-16 je sice na pohled pěkný stroj, ale pokud se s ní létá v primitivních podmínkách, má problém s poškozením cizorodými předměty (FOD – „foreign object damage“). Totiž: jakmile se zapne motor, velký sací otvor pod trupem má tendenci nasát všechno, co je cca 10 metrů před letadlem a pod ním. Tedy: neustále hrozí, že její motor nasaje něco, co ho poškodí. MiGy-29 mají podobný problém, ale alespoň mají „vestavěnou ochranu proti FOD“: velké pláty, které se spustí do sacího otvoru a tím sání zablokují, jakmile se motory spustí, zatímco letadlo je na zemi a roluje na vzlet nebo na přistání.
(Než se někdo zeptá: ne, to z MiGu-29 nedělá to pravé letadlo pro Ukrajinu. Jen vysvětluju jedno z nejslabších míst F-16.)
- Z tohoto hlediska by byl mnohem lepším řešením něco jako (švédský) JAS.39 Gripen: žádné podobné problémy s FOD nemá. Jenže jich tu není dost na to, aby jich bylo možné dodat třeba 24, 36, 58 na Ukrajinu, a to ani kdyby o to Stockholm stál: SAAB si je prostě nemůže „vytisknout“. Ostatně i kdyby se Stockholm s Kyjevem dohodl na jejich dodání „zítra v 9.00 hodin ráno“, trvalo by několik let, než by se letouny skutečně vyrobily, jejich posádky vycvičily, na Ukrajině se vybudovala potřebná podpůrná infrastruktura, a tím pádem by se JAS.39 skutečně staly na Ukrajině provozuschopnými, a pak by začal celý příběh s výše uvedenými milionovými náklady…
- … a to ani nechtějte, abych začal rozebírat zásobování municí. Pro Kristovy rány: USA a celé NATO řídí i po 14 měsících téhle války taková banda zkorumpovaných neumětelů, že mají pořád velký problém jen s dodávkami dostatečného množství dělostřelecké munice na Ukrajinu – ale myslíte si, že by měli jednodušší s dodávkami mnohem dražší letecké munice, jíž jsou k dispozici ještě menší zásoby?
…To je stejně pravděpodobné, jako že zítra ráno vyjde slunce na západě…
Promiňte, ale za těchto podmínek není divu, že všichni v NATO říkají: „žádné stíhačky pro Ukrajinu.“
Daleko úspornější a podstatně účinnější je napěchovat Ukrajinu dělostřelectvem – ovšem za předpokladu, že jí poskytneme i dostatečné množství dělostřeleckých granátů. Jinak jsou i ta děla k ničemu.
