Článek
Česká populace stárne, lidí závislých na důchodech přibývá a mediálně to vypadá, že důchodci jsou skupina, jejíž nároky nejsou dostatečně uspokojovány. Kdo nezvýší, nebo alespoň neslíbí zvýšení důchodů, jako by politicky nemohl vyhrát.
Ale schodek důchodového účtu v letošním roce nejspíše přesáhne 80 miliard korun a celý průběžný důchodový systém má v sobě zabudované problémy, které ohrožují jeho stabilitu na příští desetiletí. Navíc podíl důchodů na státním rozpočtu je kolem 30 %, což ohrožuje i rozpočtovou stabilitu. Buď tak budou státem vyplácené důchody do budoucna relativně nižší oproti průměrné mzdě, budou se vyplácet od pozdějšího věku, musejí být vyšší sociální odvody od pracujících, nebo se budeme zadlužovat dál a zaplatíme to i s úroky někde jinde.
Co tedy musíme vyřešit, když chceme důchodový systém stabilizovat? Myslím si, že to není jenom ekonomická stránka věci. Nejde tady jenom o účetní má dáti – dal. Měli bychom se podívat na očekávání lidí ohledně důchodů, pravidla odpovědného chování každého z nás ve vztahu k budoucí penzi a úlohu státu jako tvůrce pravidel a správce celého systému. Žijeme totiž v tržní ekonomice, ale důchodový systém je stále mentálně ukotven v dobách předchozích, kdy všichni byli zaměstnanci. Proto je to mimo jiné i otázka výsostně politická.
Jaká jsou tedy očekávání? Důchod si přece zasloužíme, protože celý život usilovně pracujeme a platíme daně. To je vlastně i princip takové nepsané společenské smlouvy – když pracuji, odvádím prostředky ze svého výdělku (sociální pojištění), které za mne někdo stanovil. Pak je čerpám v případě, že splním podmínky pro důchod, tj. odpracovanou dobu a věk. A očekávám, že to někdo za mne spočítal, aby to celé fungovalo a měl jsem dost na živobytí v důchodu i zásluhově vzhledem k tomu, kolik jsem odvedl.
Má to na jednu stranu svou logiku, tímto díky velkému množství účastníků můžeme takový systém uřídit i v případě, kdy se různí lidé dožívají různého věku a tím pádem čerpají i různě dlouhou dobu. Lze také zohlednit inflaci i růst reálných mezd. Peníze se navíc nemůžou ztratit, protože se ihned vyplácí. Má to však na druhou stranu své limity, zejména ekonomické a z pohledu mezigenerační spravedlnosti – a pro dnešní střední generaci výhled úplně radostný není, protože je to generace početná následovaná generacemi méně početnými.
Ale položme si otázku, je to správně a má to tak opravdu být? Máme být jako individuální občané plně závislí ohledně našeho důchodu na státu, jako je tomu teď? Myslím si, že ne. A jsem přesvědčen, že do budoucna by měl mít více odpovědnosti v přípravě na důchod každý z nás – a to zejména u generací, které prožijí v tržní ekonomice celý svůj produktivní život.
Onu již dříve zmíněnou nepsanou společenskou smlouvu bychom proto měli už pro současnou střední generaci poněkud poupravit a do určité míry posunout očekávání lidí. Stát by měl být skrze stávající průběžný systém především garantem důstojného důchodu, nikoliv důchodu zcela zásluhového. A mnohem větší důraz bychom měli klást na individuální spoření a investování, které pak je z principu čistě zásluhové a stát by k němu měl vytvořit vhodné podmínky.
V této kombinaci tak minimalizujeme jak rizika pro jednotlivce, tak i pro celý důchodový systém. A můžeme najít ekonomické nastavení, které bude maximalizovat individuální důchody včetně potřebné solidarity, nezatíží přespříliš pracující, bude dlouhodobě ekonomicky udržitelné a mezigeneračně maximálně férové.
V tomto smyslu vnímám i naši politickou odpovědnost, kterou se snažím za STAN prosazovat v poradním týmu ministra Jurečky. A to nejenom v rovině nalezení zodpovědného ekonomického řešení, ale do budoucna právě i v důrazu na vysvětlování, relevantní informace a potřebný posun očekávání ve společnosti. Tak, aby bylo jasné, co bude do budoucna řešit stát a co je na jednotlivci. Tak, aby se i současná střední generace dočkala důchodů, které zajistí důstojnou životní úroveň co nejvíce zohledňující zásluhovost i solidaritu.
Protože je to téma poněkud náročnější, máme-li si představit, jak důchodový systém funguje a co z toho vyplývá, chystám se pokračovat sérií týdenních článků tady na svém blogu. V nich postupně představím, jaká za ní stojí čísla a argumenty, co má vlastně důchodová reforma znamenat pro různé generace, jaké jsou limity důchodového systému, s čím realisticky počítat a jak se na důchod připravit.
