Článek
8. 1. 2010
Matěj se rozhodl, že na ples půjde a bude mi dělat společníka. Přijel vlakem z Bratislavy, peníze za cestu nechtěl. Tak jsem ho alespoň pozvala na večeři do svého oblíbeného podniku ve Staré Lesné, kam jsme velmi rádi chodívali s Adamem, když se vrátil ze zahraničí. Sedli jsme si ke krbu, objednali si jídlo a povídali si. Cítila jsem se s ním příjemně a měla jsem pocit, že i jemu se to se mnou líbí a že to nehraje. Když jedl dezert, dal mi ho ochutnat svou lžičkou. Bylo to docela erotické, ale já jsem se tvářila, že to nevnímám. Nevěděla jsem, na čem jsem. Vždyť říkal, že pro něj všechno skončilo. Když jsme si povídali, napadlo nás, že bychom na plese mohli předstírat, že jsme partneři. Už ani nevím, čí to byl nápad, ale líbilo se nám to. Po večeři jsme šli ke mně domů. Matěj si přivezl dva obleky a ptal se mě, který si má vzít. Jeden z nich vypadal jako jeho maturitní, okamžitě jsem ho vyloučila, ten druhý byl sice průměrný, ale ušel. A jeho pověstná červená košile. Večer jsem mu ustlala v obýváku, přesně na té samé rozkládací pohovce, kde jsem s ním prožila onu krásnou noc.
„A kde budeš spát ty?“ zeptal se.
„Vedle, v pokojíku, už tam mám válendu a psací stůl.“
Trochu jsem s vybavením bytu postoupila. Stále jsem však neměla dveře, a to ani na toaletě, takže život v mém bytě byl velmi intimní.
„Nechci spát sám! Potřebuju obejmout!“ rozhořčil se Matěj.
Vyprávěl mi o svém posledním vztahu s krásnou tmavovláskou z Čech. Chtěl s ní žít. Bylo jim spolu dobře, měl pocit, že spolu plachtí. Rozvedla se, on jí pomohl s přestěhováním, ale ona s ním nakonec zůstat nechtěla. Byl z toho hrozně smutný. Vzala jsem si tedy peřinu a přesunula se k němu do obýváku. Jemným hlasem požádal o masáž.
„Potřebuju doteky,“ řekl.
„Já masírovat neumím, Matěji.“
„Budu ti říkat, co máš dělat.“
Šla jsem tedy pro tělový krém a dělala, co jsem mohla, se vším, co po mně chtěl. Překvapilo mě, když si stáhl slipy pod zadek a chtěl také masáž zadku.
„To jsem ještě neslyšela, že by k masáži patřil i zadek,“ zapochybovala jsem.
„Chodím na masérský kurz a tam nás to tak učí. Je důležité, aby pohyby při masáži směřovaly k sobě, a ne od sebe.“
Tak jsem masírovala a uvažovala o tom, jestli se neschyluje k sexu. Matěj si ho však nevyžádal a já se vnucovat nechtěla. Proto jsem mu po masáži zadku natáhla slipy a odnesla krém do koupelny. Pak jsem si k němu lehla a usnuli jsme.
V noci jsem se probudila tím, jak mi někdo říká:
„Rozvíjíte jen hada, rozvíjejte i něco jiného!“
Jakého hada? uvažovala jsem. Vzpomněla jsem si na doktorův dokonalý materiál nazvaný Sedm programů podvědomí neboli Sedm temných učitelů. Dostali jsme ho na posledním kurzu s názvem Integrace rozšířeného vědomí. Had je program, který se nachází v našem druhém energetickém neboli sexuálním centru. Dehonestuje sex, je všude tam, kde je sex bez lásky, znevažuje sex prostřednictvím reklamy, jeho dílem je i pornografie. Došlo mi to. Matěj měl sex velmi rád. V tom by nebyl žádný problém, ale on s oblibou střídal ženy a také holdoval sexu, kterému říkal technický. Šlo při něm jen o ukojení sexuálního pudu. V mém jazyce to byl sex bez citu, dokonce i bez polibků, což si vůbec nedovedu představit. Vlastně jde jen o spojení genitálií. A onen mužský hlas, ale tehdy jsem opravdu nevěděla, komu patří, mě nabádal, abych Matějovi nedovolila mít se mnou sex, dokud si nevybudujeme vztah. Alespoň tak jsem to tehdy chápala. Odvedla jsem na sobě tolik práce a dostala šanci začít budovat vztah. A moje intuice mi v tom pomáhala. Přinesla mi totiž ještě jednu povzbudivou informaci v následujícím znění:
„To byl jen začátek vztahu.“
Ráno bylo velmi příjemné. Společně jsme posnídali a dohodli se na dalším programu. V deset hodin jsem měla domluvenou kadeřnici, v jednu manikúru a ve tři jsem si měla z půjčovny vyzvednout šaty, které jsem si už vyzkoušela, jen bylo třeba upravit ramínka. Matěj mě překvapil, když se mě zeptal, jestli můžu na nehty přiobjednat i jeho. Nechal si udělat japonskou manikúru. Líbilo se mi to. Mám ráda, když mají i muži čisté a upravené nehty. Když jsme dorazili do půjčovny a on uviděl viset na věšáku mé krásné černé šaty, zvolal:
„Musíme jít koupit oblek!“
Šaty byly jako pro královnu. V pase propásnuté, široká sukně dlouhá až na zem byla podepřená pevnou spodničkou a držela krásný tvar. Byly z černého tylu a měly tenká ramínka. Přes ramena jsem měla přehozenou průsvitnou červenou šálu a na rukou tenké červené rukavice až po lokty. Dlouhé výrazné náušnice čekaly doma. Do začátku plesu zbývaly čtyři hodiny a my jsme teprve začali shánět oblek. Chtěla jsem, aby se Matěj se mnou cítil dobře, a tak jsem to neodmítla. Při nakupování v obchodním domě jsme potkali mé velmi dobré známé. Prohodila jsem s nimi pár slov a omluvila se, že mám málo času na rozhovor. Matěj se mě zeptal:
„Proč jsi mě nepředstavila?“
„Už teď? Myslela jsem, že hra začíná až na plese!“
Ale vesmír to tak zřejmě chtěl, protože za chvíli jsme se potkali znovu. A tak jsem ho už představila jako svého přítele. Byl velmi spokojený, bylo to na něm vidět. Zajímavé, pomyslela jsem si. Proč to chtěl? Že by to nehrál?
„Tak budeš zpívat ty,“ řekla jsem v žertu Matějovi. A on zpíval.edý a velmi pěkný. Matěj si k němu vybral košili v máslové barvě s motýlkem a přidal i manžetové knoflíčky. Vypadal jako ženich. Byl krásný. Doma jsme zjistili, že máme dva problémy: Kalhoty bylo třeba založit a v opasku se musela udělat dírka. V pátek večer se to už nedalo nikde zařídit, tak jsme si museli poradit sami. Matěj vzal prkénko na krájení chleba a čepelí nože si udělal do opasku dírku. Bylo mi strašně do smíchu, ale ovládla jsem se. Já jsem upravovala délku kalhot. Ručně. Vzpomínám si, jak moje maminka vyšívala křížkovým stehem. Matěj mezitím telefonoval. Volala mu ona krásná tmavovláska z Čech. O čem mluvili, nevím, zachytila jsem jen pár útržků. Zeptala se ho, jestli už ji pustil k vodě. Asi po něm chtěla sex, protože jí řekl, ať není líná a udělá si to sama. Tohle bych od žádného muže slyšet nechtěla. I proto si nikdy nezačínám jako první. Když byly kalhoty založené, pěkně jsem je zažehlila a mohli jsme vyrazit. Bylo už docela pozdě. Do začátku plesu zbývala necelá hodina a my jsme ještě museli dojet do Starého Smokovce. V tom shonu jsme si zapomněli vzít autorádio.
„Tak budeš zpívat ty,“ řekla jsem v žertu Matějovi. A on zpíval.
Ruskou píseň od Malinina Beregá, beregá… Oba jsme ji znali z kurzu. Bylo mi s ním tak dobře. Na ples jsme dorazili mezi posledními, ale stihli jsme to. Hned jakmile jsme vešli, upoutali jsme pozornost. Kolegyně, které mě znaly, nevěděly, že přijdu s přítelem, a navíc tak mladým. Hned se nám dostalo několika komplimentů a mnohé říkaly, že se k sobě hodíme. Matěj se choval jako pravý gentleman. Dokonce mi odsunul židli, abych se mohla v té své široké sukni pohodlně usadit ke stolu. To, že mi pomohl svléknout a obléknout kabát, bylo pro něj zcela samozřejmé. Hned na začátku jsem to nechtěně pokazila já. Při všech těch věcech, které bylo zapotřebí před plesem vyřídit, jsem neměla čas ani na to, abych si odskočila na toaletu. A jakmile ze mě opadl stres, musela jsem. Když jsem se vracela, Matěj stál trochu nešťastný přede dveřmi sálu a ptal se:
„Kde jsi byla tak dlouho? Propásli jsme úvodní tanec!“
Měla jsem pocit, že ho to opravdu mrzí, a musím přiznat, že mě to mrzelo také. No, co se dá dělat, když příroda volá, nedá se svítit!
Však se ještě naskytl dostatek příležitostí. Matěj se ukázal jako skvělý tanečník. S nikým se mi netancovalo tak dobře jako s ním. Někteří muži mi říkávali, že při tanci vedu, někteří mě vést uměli, ale byli tvrdí. On byl přesně takový, jakého jsem potřebovala.
Jemný, ale vedl. S ním jsem při tanci plula. Nevím, jak to dokázal, jen vím, že to bylo nezapomenutelné. Bylo jedno, jestli šlo o tanec pomalý nebo rychlý, vždycky tu byl pro mě. Nikam neodbíhal. Věnoval se mi. Byly tam hezké mladé dívky, znala jsem je, a když s námi tančily v kole a začali hrát pomalou skladbu, nechala jsem ho, ať si s nimi zatancuje. Aby měl u sebe i mladou krev. Vždyť jsme to jen hráli. Já jsem se šla mezitím pobavit s kolegyněmi. Ale Matěj byl za chvíli zpátky.
„Copak sis to neužil?“ zeptala jsem se. Odpověď mě překvapila.
„Když to jsou jen takové panenky!“
Došlo mi, že ho více přitahují zralé ženy.
Ples se vyloženě povedl. Ještě nás čekal hotelový pokoj a v něm manželská postel. Než jsem se v koupelně odlíčila a osprchovala, Matěj usnul jako Budulínek. Lehla jsem si vedle něj a po chvíli spánek přemohl i mě. Druhý den odjel do Bratislavy, kde ho čekala práce s knihami.
