Článek
13. 3. 2010
Jednoho rána, přesné datum si už nepamatuji, mi zavolala doktorova manažerka Jarka. Informovala mě o kurzu v Košicích. Měla jsem tyhle víkendové kurzy velice ráda. Se zájmem jsem pozorovala práci pana doktora s lidmi. A jeho humor mě doslova fascinoval. Měl velkou hloubku a mnohorozměrnou a neutuchající kreativitu. Vycházel ze skutečných životních událostí, dokonale šitý na míru a použitý ve správný čas a na správném místě. Nedá se o něm psát, to je třeba zažít. Když jsem ho viděla, jak předvádí skromný orgasmus, dostala jsem záchvat smíchu. Proč skromný? Vysvětlil na něm svou definici skromnosti, která zněla: „Skromnost je to, co nám zůstane, když už nemáme nic jiného.“ Právě na příkladu sexu a zážitků s ním spojených lidé nejlépe chápali, jak hloupých programů se držíme, a ještě se tím chlubíme. Opravdu neznám nikoho, kdo by chtěl zažít skromný orgasmus. A už vůbec ne někoho, kdo by se tím chtěl navíc chlubit.
Tento kurz byl pro mě výjimečný. Po jeho skončení mi totiž pan doktor řekl:
„Sofi, ty už toho umíš tolik, že už můžeš pořádat kurzy sama.“
Vykulila jsem na něj oči a chtěla namítnout: „Já??? Vlastní kurzy? To myslíš vážně?“ Ale to by byla stará Sofia se svým nízkým sebevědomím. A tak jsem udělala přesně to, co nás učil. Uvědomila jsem si svou myšlenku, nadechla se, abych získala čas, a v duchu si řekla: „Na tuhle situaci jsem připravená!“ A světe div se! Slyšela jsem, jak nová Sofia klidným hlasem říká:
„Přednášet umím a umím i zaujmout lidi. Přesně to dělám ve své práci. Ano, chci to zkusit. Ale jak ty to děláš? Vychováváš si své žáky, své nástupce?“
„Ne, tak to nedělám.“
„Tak jak se k tomu mám dopracovat?“
„Vyber si téma. Dám ti prostor ve svém kurzu,“ řekl pan doktor stručně a rozloučili jsme se.
Tak tohle je opravdu drsná ruská škola, pomyslela jsem si. Byla jsem z toho trochu v šoku, ale řekla jsem si, že to dám a že něco vymyslím. Návod přece mám: neoblomný záměr, organizační schopnosti, disciplína a vytrvalost. A něco jsem skutečně vymyslela. Ve dnech 13. a 14. března 2010 se konal kurz v Popradu. Nejvíce mě přitahoval kurz s názvem Obdivuhodná žena. Vybrala jsem si z něj kapitolu s názvem Deset emancipovaných omylů. Právě ta mi byla velmi blízká, protože tyto omyly byly i mými omyly. A co jsem vymyslela? Připravila jsem se a objednala si u pana doktora konzultaci. Neřekla jsem mu předem, o co půjde. Myslel si, že mám nějaký osobní problém, a přijal mě. A já ho požádala o trénink se zpětnou vazbou, abych na kurzu náhodou nevyhořela. Byl překvapený, ale s úsměvem souhlasil. Měla jsem pocit, že se mu moje kreativita líbí. A druhý den jsem měla svou první přednášku. Musím přiznat, že to bylo ještě značně kostrbaté, ale ženy jsem svým příběhem zaujala, a to bylo nejdůležitější. Na tomto kurzu jsem se znovu setkala s Matějem. Držel mi palce a pomáhal mi. Kladl mi otázky, rozveseloval účastníky kurzu a uvolňoval atmosféru. Já jsem totiž byla velmi vážná. Během kurzu, když už přednášel pan doktor, ke mně Matěj přistoupil a zapsal mi do mého poznámkového sešitu: „Společná scénka. Podrobnosti během oběda.“ Matěj přišel se zajímavým nápadem. Chtěl, abychom na téma Obdivuhodná žena zahráli scénku, jak se chová sebevědomá žena, když ji balí muž. Představu měl, mně se líbila, a tak jsme se dohodli, že u mě přespí, večer budeme trénovat a v neděli na kurzu scénku zahrajeme. Spali jsme každý v jiném pokoji. Můj byteček byl stále ještě bez dveří. Nechápala jsem, jak je možné, že to, že je Matěj u mě, je pro mě naprosto přirozené. Když někdo z nás potřeboval na toaletu, tak jsme to hlásili. Když musel někdo z nás na velkou, šel druhý na balkon. Byla to vlastně zábava. Život s Matějem byl zábavný a pestrý.
V neděli jsme scénku předvedli. Panu doktorovi i účastníkům kurzu se líbila. Tamara pro nás pořídila pěkné fotky. Byla jsem jí za to vděčná. Po kurzu jsme se šli zeptat pana doktora, jak se mu to líbilo, protože i pro něj to bylo překvapení.
„Jste dobří herci, lidé vás chtějí, můžete to dělat společně. Dám vám prostor v Čechách a uvidíme.“
Po kurzu jsme si s Matějem ještě povídali a já ho učila, jak dávat zpětnou vazbu. Poskytovat zpětnou vazbu jsem se naučila v kosmetické firmě při výchově vedoucích týmů. Bylo mi jasné, že zpětná vazba lidi posouvá na vyšší tón, povzbuzuje je k pozitivní změně a člověk pak má chuť se zlepšovat. Kritika naopak sráží člověka k zemi, k negativním pocitům křivdy a někdy i pomsty, což se projevuje tak, že dotyčný jen čeká na okamžik, kdy vám bude moci ukázat, že i vy děláte chyby a nejste dokonalí. A tak se kazí i vztahy mezi lidmi. Kritika atakuje pocit vlastní důležitosti, kdy se pak člověku obvykle nechce dělat vůbec nic. Je jen málo zralých lidí, kteří se dokážou zlepšit na základě kritiky. Vím, že existuje i konstruktivní kritika, ale i ta může některé lidi odepsat. Mám s tím zkušenosti.V mé práci se našli lidé s tak nízkým sebevědomím, že nedokázali přijmout ani zpětnou vazbu. Zpětná vazba se poskytuje písemně a měla by být vnímána jako dar. Pokud na ni ještě nejsme připraveni, můžeme ji odložit a vrátit se k ní po nějaké době. Jsem vděčná tomu, kdo ji vymyslel, protože Matějovu zpětnou vazbu na mou první přednášku mám uloženou dodnes. Vypadala takto:
Líbilo se mi +
Oblečení, boty, vtipné poznámky, sebevědomí, elegance a líbil se mi i obsah.
Jinak ++
Pohyby a gestikulace, komunikace s publikem, chodil bych více mezi lidi, nestál bych jen před nimi a zapojoval je do děje.
Nejvíc se mi líbilo +++
Ve scénce, kdy jsi mě dostala otázkou o typech sexu, jsem opravdu nedokázal zareagovat, i když jsem měl na mysli tantrický.
V této scénce balil muž ženu ve vlaku. Žena mohla reagovat různě. Mohla mu vynadat, že je drzý a jak si něco takového vůbec může dovolit, mohla si přesednout, mohla se nechat sbalit, pokud na to měla odvahu a chuť, ale také si mohla se situací pohrát. A to jsem udělala já. Vím, že komunikace dokáže dělat zázraky. Přesně to nás naučil pan doktor. Když Matěj začal ve scénce zjišťovat, kdo jsem, kolik mi je let a jak velký mám byt, klidně jsem odpověděla:
„Jste velmi mladý, na tohle téma se bavit nebudeme.“
A on mi hned jemně prohrábl vlasy a řekl:
„Měl jsem už i starší ženy.“
„Dobře, mladý muži, jste odvážný a líbíte se mi. Mám jen malý dvoupokojový byt, ale vejdeme se do něj. Tak mi řekněte, co mi můžete nabídnout?“
Bez rozpaků odpověděl: „Krásnou komunikaci, pozornost, doteky a sex.“
„Zajímavá nabídka. A jaký druh sexu nabízíte?“
Protože jsme improvizovali, Matěj nebyl na tuto otázku připravený. Nevěděl, co má říct. A tak jsem prohlásila:
„Tak já už vystupuju, mladý muži. Až budete znát odpověď na mou otázku, tak se mi ozvěte. Klasický sex se mi už nelíbí.“
O několik dní později nám zavolala doktorova manažerka a oznámila nám termín kurzu v České republice. Konal se 27. března 2010 v Havířově. Dělali jsme spolu Deset emancipovaných omylů. Bylo to dobré, protože kurzu se účastnily převážně ženy a měly tak i mužský pohled na to, jak působí na muže feministky a emancipované a příliš nezávislé ženy, které dávají mužům najevo, že je nepotřebují. V kategorii příliš samostatných žen jsem se našla i já. Dávala jsem mužům najevo, že je nepotřebuji, a ještě jsem chtěla být za svoje chování chválená. Myslela jsem to dobře, nechtěla jsem je svou osobou zatěžovat, ale mělo to opačný účinek. Dnes vím, že když muž s velkým M potká ženu, která se mu líbí, okamžitě přemýšlí o tom, co by pro ni mohl udělat. A žena se musí naučit přijímat. Jinak se muž cítí odmítnutý a jeho zájem dost často ochladne.
Předvedli jsme i scénku a pan doktor s námi byl natolik spokojený, že nám dal svou s.r. o., protože v ní zůstal sám. Jeho kolegyně tragicky zahynula a už to pro něj nemělo smysl i z toho důvodu, že chtěl jít do Čech. A my jsme v jeho práci pokračovali na Slovensku. Odkoupili jsme kurz Obdivuhodná žena a rozdělili si náklady na polovinu. Měli jsme před sebou krásnou vizi. Chtěli jsme pomáhat lidem. Chtěli jsme je učit, jak se orientovat ve vztahu, a ukázat jim novou úroveň vztahu, v němž je nejdůležitější komunikace a výměna kvalit tady a teď. Taková úroveň zaručovala kvalitní vztahy nejen mezi mužem a ženou, ale také mezi dětmi a rodiči, mezi sourozenci a kolegy v práci. Zkrátka všude. Bylo to krásné období. Přednášeli jsme v Popradu, v Košicích a chystali jsme se na dvoudenní kurz do Matějova rodného kraje. Matěj navrhl hotel Slnečný majer, který se nachází nedaleko Bardejova. Dne 28. května 2010 jsme s Matějem a mým fordíkem vyrazili na pracovní výlet. Místo bylo opravdu krásné. Dohodli jsme si podmínky a začali jsme pracovat na propagaci kurzu. Matěj vytvořil plakát, dal inzerát do novin a napsal text, který měl přilákat lidi na kurz. Text se mi moc líbil, uložila jsem si ho, a tak ho mohu dát i do této knihy.
JSEM OBDIVUHODNÁ ŽENA,
ANEB TAJEMSTVÍ, KTERÉ MUSÍ ZNÁT KAŽDÁ Z VÁS!
Krásná a rychlá auta, luxusní domy, nejnovější notebook nebo mobilní telefon… I to nám nabízí dnešní „supermoderní“ doba. Přestože v ní žijeme, mnoho žen nadále hraje ve vztazích s muži roli služky, oběti, trosky či puťky, ať už z donucení, nebo z vlastního přesvědčení. Stále existuje mnoho žen, které jsou ve svých manželských a partnerských vztazích nešťastné.
Neházím všechny ženy a muže do jednoho pytle. Určitě existují i příkladné vztahy. Zaručeně jich však bude méně. Někdy se zastavte, rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte, jak tyto vztahy fungují, respektive nefungují. A možná jste právě uviděli sami sebe. Zamyslete se, dámy, kdy vám partner naposledy podržel dveře, pověsil kabát, odsunul židli, políbil ruku, spontánně vás objal nebo pohladil? Ano, nejtěžší je si to přiznat. Já jsem ona „služka“, která vaří, pere, žehlí, chodí do práce, stará se o děti a večer ještě musí plnit „manželské povinnosti“ a vypadat při tom přitažlivě. Chlapi, odpovězme si upřímně na otázku, kolik z nás tohle všechno zvládne? Odpověď je více než jasná. Není nás mnoho, ale jsme tu.
Vztah mužů k ženám je i v 21. století často otřesný. Neúcta, ponižování, podceňování, týrání (fyzické i psychické), zneužívání. Na začátku je to princezna, pro kterou bychom snesli modré z nebe. Po nějaké době se z ní najednou stane nevhodný bytový doplněk, který každému stojí v cestě. Proč? Kdo a kde dělá chybu, že se to děje? Ženy i muži na tom mají stejný podíl. Žena se při mateřství a rodinných starostech přestává o sebe starat, přibírá na váze, ztrácí zájem o vlastní krásu. Muži pak nemají doma na co koukat, a tak jdou raději do hospody, na fotbal, do garáže leštit auto nebo za jinou. A tak se to krásné, co mezi nimi na začátku bylo, vytrácí, roste vzájemná nesnášenlivost, hádky a vztah končí u soudu. A v tomto prostředí vyrůstají děti.
Proto se zkuste zastavit a změnit svůj dosavadní model, začněte se více věnovat jeden druhému a pečovat o váš vztah. Já jsem to udělal a jsem spokojený.
Říkáte si: Jak to mám udělat? Existuje návod, jak mohou ženy z vlastního rozhodnutí a díky vlastnímu úsilí přejít z modelu služky na model obdivuhodné ženy. Ženy, změňte svůj vztah k sobě samým a změníte vztah svého muže k vám. Muž je přece vizitkou ženy. Muži, začněte si svých partnerek a manželek více vážit a starat se o ně. Funguje to!
Obrat „Měl přilákat lidi na kurz“ jsem použila záměrně. Kurz se totiž nekonal. Přihlásili se nám pouze dva lidé. Byli jsme zklamaní, měla jsem dojem, že Matěj to nese hůř než já. Možná to bylo tím, že já jsem v té době už dělala individuální poradenství a zároveň jsem měla finanční příjem ve firmě se síťovým marketingem. On však vsadil na jedinou kartu. Přestal pracovat jako distributor knih, udělal si masérský kurz a chtěl zkusit něco nového. Vytvořil pěkný projekt, udělal si webové stránky. Sám a moc pěkně. Přestože projekt splňoval všechny úřední požadavky na finanční podporu, nepřicházela žádná odpověď. Uplynulo půl roku. Už jsme nemohli déle čekat. Bylo nutné vydělávat a vrátit peníze, které si půjčil. A stala se ještě jedna důležitá věc. Matěj se zamiloval. Potkal, jak řekl, pěknou maminku dvou dětí. Ty dvě holčičky mu učarovaly. Přála jsem mu to, ale mělo to háček. Už se nedokázal soustředit na práci se mnou. Cítila jsem, že v té práci už není jen on. Zasahovala do ní energie jiné ženy. Tehdy jsem to jen ještě nedokázala rozlišit. Bála jsem se, jestli náhodou ještě nežárlím. Ale nebylo tomu tak. Ještě jsme měli domluvený společný kurz Tajemství emoční sféry. To bylo 5. června 2010. Napsal mi, že nemůže přijet, ale důvod mi chtěl sdělit osobně. Věděla jsem, že je to jeho nový vztah. Už jsem tušila, že se stane něco vážného. A tak se i stalo.
