Článek
16.8.2009
Vesmír mi byl opravdu nakloněn. Prostřednictvím mé intuice přicházely zprávy téměř každý den. Můj stav byl docela vážný. Zamilovanost je krásná, pokud ji cítí oba, ale když člověk zůstane se svou zamilovaností sám, je to velmi těžké. Zamilovanost je emoce, která může člověku pomoci i uškodit. Mně hodně uškodila. Lidově se tomu říká zlomené srdce. To prohlásila moje sestra Ester a měla pravdu.
I nadále jsem hodně plakala. Když jsem byla sama a uvědomila si, že už nemůžu s Matějem být, velmi mě to trápilo a zpytovala jsem svědomí. Zavinila jsem to skutečně jen já??? Když už se vesmír nemohl na mé trápení dál dívat, přinesla mi intuice 16. srpna 2009 tuto zprávu:
„Odpusť sobě samé. Vždyť ty si odpouštíš jen své nedokonalosti.“
Ten hlas byl velmi laskavý a byl to mužský hlas. Ale nevím, komu patřil. Četla jsem, že máme své duchovní průvodce, kteří nám pomáhají. Asi to byl jeden z nich. Důležité bylo, že se mi ulevilo. Pocítila jsem trochu lásky a hlavně přijetí. Jako by někdo řekl: Vždyť o nic nejde, to nevadí, příště to bude lepší. Mám tě rád takovou, jaká jsi.
A na povzbuzení mi přeposlali vesmírný e-mail (tak jsem začala této zajímavé komunikaci říkat). Dne 25. září 2009 jsem uslyšela Matějův krásný hlas:„I já jsem tě miloval, Sofie.“
Bylo to sice v minulém čase, ale já jsem se nevzdávala, protože se dostavila nová zpráva:
„Druhá strana je očarovaná, ale zatím nemůžeš očekávat výsledky, které si přeješ.“
Pochopila jsem, že ani Matěj není dokonalý a že i on by na sobě měl pracovat. Dne 17. listopadu 2009 jsem se probudila s větou: „Práce povznáší!“ Okamžitě jsem věděla, co mám dělat: Musím se dát dohromady a začít pracovat. Otevřela jsem si diář, vzala do ruky mobil a zaplnila si dny schůzkami s děvčaty a zákaznicemi. Pracovala jsem v síťovém marketingu s krásnou a kvalitní kosmetikou. Měla jsem svoji skupinu lidí, které jsem se věnovala. Tuhle práci jsem měla ráda. Byla v ní svoboda. Byla jsem sama sobě šéfkou a diář byl mým nerozlučným společníkem. A tak jsem se pomalu, ale jistě dostávala do zaběhnuté rutiny. Matěje jsem měla v hlavě čím dál méně. Myslela jsem si, že se z toho vyléčím. Ačkoli mi ty vesmírné e-maily dělaly dobře, pořád jsem jim tak docela nevěřila. Koncem roku mi zavolala Jarka, že pro absolventy kurzu pořádá silvestrovský večírek. Zaujalo mě to. Zavolala jsem Tamaře a domluvily jsme se, že půjdeme. Tam jsem se znovu setkala s Matějem. Srdíčko se mi rozbušilo štěstím, když se se mnou přišel přivítat. Na večírku jsme spolu také chvíli tančili, ale choval se zdrženlivě. Já to však zvládala velice dobře. Projevil o mě zájem mladý muž, který seděl v mé blízkosti. Výborně se mi s ním komunikovalo, ale nakonec ho sbalila Tamara. Nevadilo mi to. Druhý den u snídaně jsme seděli ve třech u stolu. Onen mladý muž, Tamara a já. Opět se mezi námi rozproudila zajímavá debata. Matěj si toho všiml a přišel k našemu stolu. Posadil se vedle mě a objal mě kolem ramen, jako by tím dával najevo, že mu patřím. I Tamara si toho všimla. A tak jsem se o něco pokusila.
„Potřebuji tanečníka na firemní ples. Bude se konat v Tatrách, v krásném hotelu a na vysoké úrovni. Bude nás bavit velmi známá a oblíbená kapela. Uskuteční se 8. ledna 2010. Všechno zaplatím. Co ty na to?“ zeptala jsem se ho, když mě držel kolem ramen. Neodtáhla jsem se. Dělalo mi to dobře.
„Zajímavá nabídka,“ odpověděl Matěj. „Dám ti vědět, jak jsem se rozhodl.“
