Článek
2. 4. 2009
Dohodli jsme si rande v šest večer. Měla jsem totiž poradu v Žilině, a tak jsem dřív nemohla. Setkali jsme se v Popradu před Tescem. Oba jsme byli autem. Šli jsme společně nakoupit. Měla jsem pocit, jako bychom se znali už dávno, byli jsme skvěle sehraní. Ale zahnala jsem ho. Možná se tak cítí s každou. Potom mě pozval na večeři, tentokrát platil on. Nešetřil komplimenty na mé oblečení, nehty… Zkrátka to se ženami uměl. Myslím si, že muži by se měli od sukničkářů tomuhle chování učit. Jejich manželky by jim večer dopřály jiný sex, a nejen splnění manželské povinnosti. Vím, že některé při tom čtou knížku, nebo telefonují. Pro mě je to nepochopitelné.
Po večeři jsme šli ke mně. Omluvila jsem se, že jsem nestihla ustlat. Ráno jsem totiž zaspala. Ujel mi kvůli tomu dokonce vlak, a tak jsem se rozhodla poprvé jet na delší trasu svým fordíkem. Do Žiliny na poradu. Skutečně jsem začínala nový život. Matěj se pobaveně zasmál: „Nechceš jít domů ustlat?“ Jemu na tom zjevně vůbec nezáleželo. Dnes mi je z toho do smíchu, protože tehdy to byl ten nejmenší nedostatek, který u mě v bytě byl. Na to, že ještě nemám byt zařízený, jsem ho už připravila. „Ke mně nemůžeš, nemám zařízený byt. Nemám kuchyňskou linku, mám jen varnou konvici, nemám záclony ani rolety, byt je sice dvoupokojový, ale bydlím po krabicích, protože nemám nábytek. A dokonce nemám ani dveře. Nikde, ani na záchodě. Mám jen novou rozkládací pohovku a mini nábytek v obýváku. V kuchyňské části mám zahradní umělohmotný stůl a dvě stoličky. A lampu jen v koupelně a na WC a jednu krásnou v obýváku z pěti paprsků. Říkám ji světelný strom. Je nová a je pýchou mého bytu.“
Nevadilo mu to, nadále se ke mně doslova domáhal. Když vešel, byl z toho vedle. Viděl totiž, že nemám ani zárubně. Místo nich ze zdi trčely cihly. Pobaveně zvolal: „Nová móda!“ Začal si vybalovat tašku a chtěl si u mě něco vyprat. Mně to vyrazilo dech. Choval se, jako by tu nebyl poprvé. Ale tentokrát to vyrazilo dech i jemu: pračku jsem já neměla. Ze stěn vykukovaly jen přípojky. Ale všechno, co v bytě bylo, bylo krásné. Přistěhovala jsem se z bytu, kde byl umakart, říkám tomu socialistické jádro, a byt už po tolika letech potřeboval spoustu úprav. V tomhle bytečku bylo všechno nové. Byl zděný, s malou terasou 4 × 2,5 m, v koupelně byla krásná mozaika, kterou navrhl můj starší syn. Všechno v elegantní bílé, čokoládově hnědé a na stěnách v celém bytě teplá vanilková. V kuchyni a chodbě italská béžová dlažba a v místnostech na zemi tmavohnědá wenge podlaha. A krásná plastová okna, která nebylo nutné při umývání rozšroubovávat jako kdysi za socializmu. Já tu byla šťastná, mohla jsem tu být sama sebou a vůbec mi nevadilo, že jsem nádobí umývala v koupelně ve vaně. Měla jsem jen mini umyvadélko na záchodě. To, co tu bylo, bylo na úrovni, a zbytek jsem chtěla postupně dobudovat.
Matěj se smířil s tím, že si nevypere, a zeptal se, jestli se může vykoupat. Pro mě velice neobvyklé chování, ale už mi to začínalo docházet. Nepřišel jen tak. Už před nákupem oznámil, že má lahev červeného vína, a značkou se nenechal zahanbit. Dovezl i sýry. Přesně ty, co mám ráda. Už jsem cítila, že toho máme hodně společného. Napustila jsem mu vanu. K ní jsem přistavila malou stoličku, dala na ni miniubrus a prostřela na drink. Mám krásné velké skleničky na víno. Na to si potrpím. Nalila jsem víno a šla si s ním přiťuknout. Nejprve jako správný obdivuhodný muž musel ochutnat on. Jako v prvotřídní restauraci. I když v koupelně nebylo ani umyvadlo a vývody na něj byly zamaskované proutěným košíčkem ve tvaru srdíčka. Nalila jsem trošku do skleničky a podala mu ji. Když chtěl upít, řekla jsem: „Moment…“ a vzala si sklenku zpátky do ruky. Naklonila jsem ji a ukazovák a prostředník pravé ruky jsem smočila ve víně. Prsty od vína jsem mu jemně přejela po spodním rtu. Byl u vytržení a krásným hlasem jako malé dítě poprosil: „I na horní…“ Tak jsem tentýž pohyb udělala i po horním rtu. S chutí si ho olízl a podal mi sklenku. Měl krásně tvarované rty, šťavnaté a přitažlivé.
Dolila jsem víno jemu i sobě a odešla do kuchyně připravit talířek se sýrem. Hrálo rádio Jemné melódie a vše bylo jako v jedné místnosti, protože byteček měl propojený obývák s kuchyní a ani tady nebyly zárubně. Prostor na dveře je jen v ložnici, koupelně a na záchodě. Při přípravě pohoštění mě překvapil Matějův požadavek. „Pojď ke mně do vany,“ lákal mě krásným hlasem. Nijak jsem nereagovala a zůstala jsem v kuchyni tichá jako myška. Tak to už potom určitě dojde i na sex! proletělo mi hlavou. Mé tělo lačnilo po sexu, což mi muselo být vidět i na očích, když mě poctil oním vulgarismem, jenže mé zábrany byly větší, než má touha. Proboha, vždyť je mezi námi pětadvacetiletý věkový rozdíl, a ještě je o rok mladší než můj starší syn a já jsem o rok starší než jeho máma. Ne, ne, ne, to nepřichází v úvahu, maximálně mu umyju záda, pokud mě o to požádá.
