Anglie byla v 17. století propletená intrikami a pro svůj cíl byla Franciska schopná obětovat vše

Konec 16. století v Anglii představoval vrchol pozdní alžbětinské éry, které pevnou rukou a s nesmírnou autoritou vládla královna Alžběta I. Celé království v této době stále žilo v euforii z triumfálního vítězství nad španělskou flotilou z roku 1588, což zemi zajistilo postavení rodící se námořní velmoci. Londýnský dvůr se stal centrem oslnivého kulturního rozkvětu, renesančního divadla a okázalého luxusu, kterým se panovnice obklopovala. Pod tímto zářivým povrchem však probíhal neúprosný a skrytý boj šlechtických frakcí o přízeň stárnoucí a bezdětné panovnice, jejíž konec vlády se nezadržitelně blížil. Vysoká aristokracie žila v neustálém napětí z politické nestability a s obavami sledovala, kdo po smrti královny usedne na anglický trůn.

Do tohoto prostředí se dne 31. května 1590 narodila Franceska Howardová na rodovém sídle Audley End. Její otec Thomas Howard byl vlivný námořní velitel a pozdější hrabě ze Suffolku, její matka byla Katherine Knyvetová. Rodiče patřili ke společenské elitě, a proto byla Frances od dětství připravována na roli dvorní dámy. Podle pozdějších svědectví jejích současníků a jejího pozdějšího jednání se u ní rozvinuly silné ambice a smysl pro pragmatické jednání, zatímco její matka byla dobovými kritiky popisována jako žena se silným zájmem o finance a moc.

Když Frances v roce 1605 dosáhla patnácti let, na trůnu již neseděl zástupce rodu Tudorů, ale nový král Jakub I. Stuart. Thomas Howard a Katherine Knyvetová spatřili příležitost k upevnění moci v mladém Robertu Devereuxovi, III. hraběti z Essexu. Byl to syn popraveného oblíbence královny Alžběty, kterému Jakub I. vrátil tituly a majetky, takže jeho jméno mělo mezi šlechtou velkou váhu. Sňatek patnáctileté Francesky a čtrnáctiletého Roberta byl sjednán jako politická dohoda obou rodin.

Den 5. ledna 1606 se pro oba mladičké snoubence stal dnem svatebním, a jak dokazují zápisky v dvorských účtech, oslavy na královském dvoře byly velkolepé. Vzhledem k jejich věku bylo rozhodnuto, že k naplnění manželského svazku dojde až později.

Mladý hrabě z Essexu byl na počátku roku 1607 vyslán na kavalírskou cestu po Evropě, která byla omezena na Francii a Nizozemsko, zatímco Franceska zůstala u dvora. Pro patnáctiletého Roberta představovala tato jednadvacetiměsíční cesta standardní součástí vzdělání mladého anglického aristokrata. Cílem bylo zdokonalit se v cizích jazycích, dvorské etiketě a sbírání politických zkušeností na zahraničních dvorech, aby byl po návratu připraven pro službu koruně.

Tato léta odloučení změnila vztah obou manželů. Franceska, která zůstala v Londýně bez manželského dohledu, se stala pevnou součástí jakubovského dvora a doboví pozorovatelé, včetně listů kronikáře Johna Chamberlaina, ji popisovali jako jednu z nejkrásnějších žen tehdejší společnosti.

Když se Robert v roce 1609 vrátil z kavalírské cesty, situace se dramaticky zhoršila. Franceska k němu od počátku cítila silný odpor a podle pozdějších protokolů z rozvodového řízení systematicky mařila jakýkoli pokus o sblížení. Manželé spolu sice po dobu tří let opakovaně uléhali nazí do jedné postele, jak bylo tehdy zvykem, avšak k naplnění manželství nikdy nedošlo. Robert se pokusil napjatou situaci vyřešit tím, že Francesku v roce 1612 odvezl z dosahu londýnského dvora na své venkovské sídlo Chartley v Staffordshire.

Franceska tam však odmítala plnit jakékoli manželské povinnosti, zamykala se před ním ve vlastních komnatách a otevřeně dávala najevo, že život na venkově pro ni znamená vyhnanství. Manželé nejspíš díky ní žili v neustálém napětí, které se s každým dnem prohlubovalo, protože Franceska již v té době upínala své naděje k úplně jinému muži, který se mezitím stal nejzářivější hvězdou v Londýně.

Tímto mužem byl Robert Carr, pohledný skotský šlechtic, který do Anglie dorazil v doprovodu nového krále Jakuba I. Stuarta. Carr původně na dvoře působil jen jako panovníkův páže, ale jeho život zásadně změnil turnaj v roce 1607, kdy nešťastně spadl z koně a zlomil si nohu přímo před očima samotného krále. Jakub I., který byl známý svou slabostí pro pohledné mladé muže, se o zraněného Carra začal osobně starat.

král Jakub I. anglický

Navštěvoval ho a začal ho učit latinsky. Carr si panovníka zcela podmanil a král ho v následujících letech zahrnul pohádkovým bohatstvím, pozemky a vlivnými úřady. V době, kdy se Franceska trápila na venkově, byl už Carr nejmocnějším královským favoritem, skrze něhož vedla cesta k jakémukoli politickému rozhodnutí. Pro ambiciózní rod Howardů představoval Carr ideální příležitost, jak ovládnout království, a pro samotnou Francesku byl mužem, který jí mohl vrátit svobodu a přivést ji na absolutní vrchol moci.

Franceska proto nechtěla nechat nic náhodě a aktivně pracovala na tom, aby svého manžela Roberta Devereuxe udržela od těla a zároveň se snažila k sobě připoutat tohoto nového králova oblíbence. Když se spory mezi novomanžely staly neúnosnými a Robert ji chtěl odvést na venkov, obrátila se na svou přítelkyni Annu Turnerovou, vlivnou vdovu a módní ikonou u dvora. Ta ji zavedla do londýnské čtvrti Lambeth k doktoru Simonu Formanovi, tehdy populárnímu, ale úřady často stíhanému astrologovi, lékaři a okultistovi, který tajně poskytoval služby urozeným dámám z královského dvora. Franceska s ním navázala úzký vztah, v dopisech ho oslovovala jako otce a s naprostým zoufalstvím ho žádala o pomoc. Dochoval se její přímý dopis Formanovi, ve kterém píše, že ji manžel proklíná a ona nevidí jiné východisko než magii. Žádala ho, aby jejího muže učil poddajnosti nebo ho zbavil mužné síly, a naopak aby v Robertu Carrovi zažehl spalující vášeň. Vyšetřování později odhalilo, že Franceska u Formana na základě těchto proseb objednala voskové figurky propíchané špendlíky. Jedna sada figurek měla magicky oslabovat libido jejího manžela a způsobovat jeho impotenci v ložnici, zatímco druhá sada měla zajistit neutuchající milostnou touhu Roberta Carra.

astrolog Forman

Forman pro Francesku vypracoval složitý okultní systém. Vyšetřování z roku 1615 odhalilo, že kromě již zmíněných voskových figurek se v jeho laboratoři a v domech spiklenců nacházely velmi specifické předměty. Mezi hlavní důkazní materiály, které byly předloženy šokované porotě ve Westminster Hall, patřily olověné a mosazné destičky s vyrytými jmény démonů, magické pergameny popsané latinskými a hebrejskými formulemi v červených liniích a rituální talismany. Největší rozruch však vyvolal nález takzvaných milostných philtres, což byly nápoje lásky a magické gely či rosoly, které obsahovaly tajné příměsi a Franceska je měla nechat tajně podávat oběma mužům. Spolu s tím byly u soudu předvedeny figurky z vosku a olova, které měly spojené intimní partie, což mělo symbolizovat trvalé pouto mezi Franceskou a Robertem Carrem.

Otázka, zda tato černá magie zafungovala, má dvě roviny. Z pohledu moderní vědy šlo o rituály postavené na sugesci a tehdejší pověrčivosti, avšak z pohledu tehdejších aktérů a soudní poroty magie zafungovala s děsivou přesností. Robert Devereux v ložnici s Franceskou skutečně opakovaně selhával, což sám potvrdil před církevním soudem, a Robert Carr se do Francesky bezhlavě zamiloval a byl ochoten pro ni riskovat svou politickou kariéru. Pro tehdejší společnost to byl nezvratný důkaz, že kouzla doktora Formana splnila svůj účel. Když tyto předměty sir Edward Coke u soudu veřejně rozložil na stůl, v sále nastal takový rozruch a strach z ďábelských sil, že podle zápisů v soudních skriptech praskla dřevěná lavice pod diváky, což přítomní vnímali jako přímý zásah temných mocností.

Milostný poměr mezi Franceskou a Robertem Carrem byl od počátku organizován s chladnou logikou.Robert Carr byl sice pohledný skotský voják, ale scházela mu výřečnost a neuměl psát působivé dopisy. Požádal proto svého tehdejšího nejbližšího přítele Thomase Overburyho, aby pro něho milostné dopisy určené Frances stylizoval.

Thomas Overbury byl vysoce vzdělaný muž, absolvent Oxfordské univerzity, básník a spisovatel. Historické prameny ho přímo popisují jako Carrův „mozek“ a mentora. Když král Jakub nechal v roce 1612 ministerstvo bez hlavního tajemníka, Carr musel převzít velkou část státní agendy, na kterou intelektuálně nestačil. Overbury za něho prokazatelně vedl veškerou úřední i soukromou korespondenci a činil politická rozhodnutí.

Overbury tak na začátku aféry osobně psal dopisy, které Frances fascinovaly, aniž by tušila, že jejich autorem není Carr. Vztah se však prohloubil natolik, že se do něho zapojila celá rodina Howardů, která v Carrovi spatřila nástroj k ovládnutí krále Jakuba. V tu chvíli si Thomas Overbury uvědomil, že udělal fatální chybu. Ostře se postavil proti tomu, aby se Carr s Franceskou oženil, a začal veřejně šířit verše, které Francesku vykreslovaly jako ženu nevalné pověsti. Tímto politickým střetem se Overbury podepsal pod svůj vlastní ortel.

Overbury jako nejbližší přítel si uvědomoval, že pokud se Carr ožení s Frances, dostane se pod absolutní vliv ambiciózního a chamtivého rodu Howardů a ztratí svou nezávislost. Overbury začal Carra před tímto sňatkem písemně i ústně varovat, označoval Frances za bezostudnou ženu a snažil se svatbě všemi prostředky zabránit, čímž se pro Frances a její rod stal politickou a smrtelnou hrozbou.

Frances využila vliv své rodiny u krále Jakuba, který Overburymu nabídl diplomatické místo v zahraničí. Když Overbury tuto pozici odmítl, král to vyhodnotil jako urážku panovnického majestátu a nechal ho v dubnu 1613 uvěznit v londýnském Toweru.

Zatímco byl Overbury izolován v žaláři, rozběhl se církevní soud komise jmenované králem, která se skládala z biskupů a právníků a zkoumal intimní život novomanželů.

Franceska před komisí tvrdila, že je stále pannou a že její manžel je kvůli magickému prokletí neschopný činu. Aby se vyhnula veřejnému ponížení, vymohla si právo podstoupit fyzické ohledání jmenovanými matronami s tváří zahalenou hustým závojem, což zdůvodňovala svým studem. Tehdejší Londýn okamžitě zaplavily zvěsti, že se pod závojem skrývala jiná, mladší a nedotčená dívka, kterou Franceska podplatila. Hrabě z Essexu, unavený neustálými spory, nakonec před soudem prohlásil, že s Franceskou skutečně není schopen manželství naplnit a ani o to nestojí. Církevní komise byla pod obrovským tlakem samotného krále Jakuba, který svému oblíbenci přál štěstí. Jen několik dní před finálním verdiktem, v září 1613, však Thomas Overbury v Toweru po pěti měsících drsného věznění náhle zemřel. Jeho smrt byla v té době připsána špatnému zdraví, takže jí nikdo nevěnoval větší pozornost.

Dne 25. září 1613 komise oficiálně prohlásila manželství Francesky Howardové a Roberta Devereuxe za neplatné a o dva měsíce později, 26. prosince 1613, se Franceska provdala za Roberta Carra, kterého král pro tuto příležitost povýšil na hraběte ze Somersetu. Svatba byla nejdramatičtější společenskou událostí roku. Franceska se vdávala v bílých šatech s rozpuštěnými vlasy, což byl tradiční symbol panenství. První dva roky žili manželé v oslnivém přepychu, ale v roce 1615 se postavení Roberta Carra otřáslo příchodem nového králova favorita George Villierse, k němuž král Jakub začal obracet svou pozornost. V téže době se na veřejnost dostalo přiznání lékárnického pomocníka, který na smrtelné posteli potvrdil, že Thomas Overbury byl v Toweru otráven. Následné vyšetřování vedené sirem Edwardem Cokem odhalilo, že Frances se spojila s dvorskou dohazovačkou a poskytovatelkou temných služeb Annou Turnerovou. U ní nakupovala různé druhy jedů, včetně arsenu a sublimátu rtuti, a nechávala je pašovat do Overburyho jídla, zejména do koláčů a rosolů, které mu byly posílány přímo do cely.

V říjnu 1615 byla Frances se svým manželem zatčena a ironií osudu uvězněna právě v londýnském Toweru. Podle dochovaných záznamů Frances nesla zatčení velmi těžce a propadala hysterii. Všichni spolupachatelé z nižších vrstev, včetně Anny Turnerové a lékárníků, byli v té době odsouzeni a popraveni oběšením.

Soudní proces, který se konal v květnu 1616 ve Westminster Hall, přinesl okamžik, na který Londýn nikdy nezapomněl. Nejvyšší žalobce sir Francis Bacon a soudce sir Edward Coke nechali před šokovanou porotu rozložit přímé důkazy zabavené v pozůstalosti doktora Formana a u Anny Turnerové. Na stole soudců se tak ocitly olověné a mosazné destičky s vyrytými jmény démonů, magické pergameny popsané rituálními formulemi a voskové figurky se spojenými intimními partiemi, které měly k Francesce navždy připoutat Roberta Carra. Mezi věcmi byl dokonce předložen kus kůže z mrtvého muže popsaný zaklínadly.

soud s Franciskou a důkazní materiály

Podle dochovaných svědectví kronikáře Johna Chamberlaina v ten moment v přeplněném sále Westminsterského paláce vypukla naprostá panika. Diváci podlehli takovému strachu z ďábelského prokletí, že se začali zběsile tlačit směrem k únikovým východům. Pod obrovskou tíhou ustupujícího davu náhle v sále hlasitě praskla jedna z masivních dřevěných lavic. Zvuk lámajícího se dřeva vyvolal masovou hysterii, protože přítomní věřili, že jde o přímý zásah samotného ďábla, který přišel Francesku zachránit, a jednání soudu muselo být na dlouhé desítky minut přerušeno.

Pro tehdejší soudce i celou společnost tato nalezená kouzla zafungovala s děsivou přesností a představovala nezvratný důkaz úspěšného čarodějnictví. Robert Devereux totiž už během předchozího církevního řízení pod přísahou potvrdil, že v ložnici s Franceskou byl vždy fyzicky zcela paralyzován, ačkoli s jinými ženami by podle svých slov žádné potíže neměl, což přesně odpovídalo záměru voskové figurky na oslabení jeho libida. Robert Carr se navíc do Francesky zamiloval tak bezhlavě, že kvůli tomuto vztahu obětoval celou svou politickou kariéru a přátelství s Overburym, což porota vnímala jako jednoznačný důsledek Formanových nápojů lásky a rituálů.

Při soudním procesu v květnu 1616 ve Westminster Hall před porotou složenou z nejvyšších šlechticů se Frances, na rozdíl od svého manžela, který vinu odmítal, k osnování vraždy plně přiznala. Plakala, prosila o milost a odvolávala se na svou slabost. Oba byli odsouzeni k trestu smrti stětím hlavy, ale král Jakub I. jim udělil milost a zmírnil trest na doživotní vězení v Toweru. Zde prožili téměř šest let. Jako příslušníci nejvyšší šlechty měli k dispozici pohodlné pokoje a služebnictvo, ovšem jejich vztah v izolaci zcela zkolaboval. Společná vina proměnila dřívější vášeň v hlubokou vzájemnou zášť a žili vedle sebe jako cizinci. V lednu 1622 byli propuštěni s podmínkou, že se nesmí přiblížit k Londýnu ani ke dvoru. Frances strávila poslední roky života na venkovském sídle v Oxfordshire, daleko od společnosti, kterou milovala. Její zdraví se začalo rychle zhoršovat a po dlouhé a bolestivé nemoci, konkrétně rakovině dělohy, dne 23. srpna 1632 na sídle Chiswick ve věku čtyřiceti dvou let zemřela. Byla pohřbena v rodové hrobce Howardů ve Waldenu. Její manžel Robert Carr ji přežil o třináct let jako zatrpklý muž.

Robert Carr po skonu své ženy zůstal na světě sám a bez prostředků, neboť král jim sice daroval život, ale jejich dřívější pohádkový majetek propadl koruně. Jeho dny plynuly v izolaci a zatrpklosti, neboť ho bývalí přátelé od dvora zcela opustili a on sám až do své smrti v roce 1645 neúspěšně bojoval o navrácení svých ztracených titulů a statků. Jediným světlem v tomto ponurém závěru jejich rodového příběhu se stala jejich dcera Anna Carrová, která se narodila v roce 1615 těsně před zatčením svých rodičů. Přestože Anna vyrůstala s cejchem dcery usvědčených vrahů, vyrostla z ní podle zápisů současníků mimořádně ctnostná a vzdělaná žena, která se v dospělosti zamilovala do Williama Russella, budoucího vévody z Bedfordu. Jeho otec sice kvůli strašlivé minulosti její matky sňatku dlouho bránil, ale král Karel I. nakonec svatbu osobně podpořil a Anna tak skrze své vlastní manželství vrátila rodovému jménu ztracenou čest a její potomci později patřili k nejváženější britské aristokracii.

bm

zdroje:

https://de.wikipedia.org/wiki/Thomas_Howard,_1._Earl_of_Suffolk

https://www.britannica.com/biography/Robert-Devereux-3rd-earl-of-Essex

https://thehistoryjar.com/2018/06/15/thomas-and-katherine-howard-avarice-personified/

https://www.britannica.com/biography/Thomas-Overbury

https://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Carr,_1._hrabě_ze_Somersetu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Frances_Howard-Countess-of-Somerset.jpg

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e8/Frances_Howard-Countess-of-Somerset.jpg?utm_source=cs.wikipedia.org&utm_campaign=index&utm_content=original