Článek
Od začátku války na Ukrajině se Finsko na internetu objevovalo jako neuvěřitelně soudržný národ, připravený bojovat za svou zemi. A protože jejich odhodlání neustává, ba naopak, začala mě zajímat jejich historie. Kde se bere tak obrovská soudržnost, jejich odhodlání a síla?
To, co Rusové provedli Ukrajině, totiž není poprvé.
Dne 30. listopadu 1939 napadl Sovětský svaz Finsko bez vyhlášení války. Vznikla takzvaná Zimní válka. Důvod? Finové odmítli postoupit část svého území výměnou za „náhradu“ jinde. Sověti tvrdili, že tím chtějí ochránit Leningrad, který byl od hranic vzdálen jen 32 kilometrů. Stačilo s agresorem nesouhlasit a hned měl důvod válčit. Uražená ješitnost.
Jak málo stačí lidem s agresí vepsanou ve své DNA k zahájení války!
Finové se tehdy bránili ve sněhu, v mrazech, často bez odpovídající výzbroje. Vojensky slabší, ale odhodlaní a připravení. Mnozí byli pouhými sedláky, chudí a obyčejní lidé, kteří znali svou zemi do posledního metru. Právě to jim dalo výhodu. Využívali lesy i ostatní terén. Bojovali partyzánským způsobem. V maskovacích oděvech, s dokonalou znalostí přírody a hlavně se svou odhodlaností.
Zimní válka trvala jen 105 dní. Přesto Sovětský svaz utrpěl obrovské ztráty, až desetkrát větší než Finové. Finsko nakonec muselo postoupit část území, ale nezávislost si udrželo. A svět si zapamatoval, že malý, hrdý národ dokáže vzdorovat i mnohonásobně silnějšímu nepříteli.
Sovětský svaz byl za toto ilegální napadení vyloučen 14.12.1940 ze Společnosti národů.
Tato zkušenost se vepsala do finské identity. Od té doby si Finové nikdy nebyli jisti, že jejich východní hranice zůstane v klidu. Sovětský svaz možná zmizel, ale paměť národa žije. Mnoho rodin zná příběhy o tom, jak jejich dědové bojovali se starou puškou proti tankům. Jak bránili stavení, pole a lesy, které jim nikdo neměl právo brát.
Finsko bylo po staletí podřízeno velkým sousedům – nejdříve Švédsku, později Ruskému impériu. Teprve v roce 1917, po rozpadu carského Ruska, získalo poprvé v moderní historii svou skutečnou nezávislost. A právě proto, že o ni muselo dlouho usilovat, o to houževnatěji si ji dnes brání.
Vědí, co znamená být pohlcen mocností, která nerozlišuje mezi „naším“ a „vaším“. Pamatují si, jak rychle se může svoboda změnit v podřízenost a právě tato historická zkušenost formuje jejich vztah k Rusku dodnes.
A co Rusko? Místo uklidňování situace u hranic s Finskem – teď členským státem NATO, začalo budovat podél finské hranice vojenskou infrastrukturu. Objevují se zprávy o výstavbě nových základen, přítomnosti vojenské techniky a přesunech jednotek. Oficiálně jde prý o „ochranu bezpečnosti“, ale Finové to čtou jinak. A vzhledem k vlastní historii přesně vědí, co takové kroky znamenají.
Nepanikaří, ale ani nezavírají oči. Místo toho zesilují obranu, cvičí domobranu, obnovují zásoby a upevňují spojenectví. Staví ploty, chrání své hranice traktory i tichým odhodláním. Neohánějí se silnými slovy, jen konají. Bez velkých gest, ale s hlubokým přesvědčením, že domov se brání nejlépe tím, že se připravíš dřív, než nepřítel zaklepe na dveře.
Invaze Ruska na Ukrajinu v roce 2022 pro Finy nebyla jen vzdálenou tragédií. Byla to živá připomínka toho, co se jim již v minulosti stalo a co by se opětovně mohlo stát i dnes. Rusko má roztahovačné tendence, nic jim totiž není málo. Finové vždy věděli, že klid u jejich východní hranice může být jen dočasný
Největší zlom nastal v roce 2023, kdy Finsko po desetiletích neutrality a opatrného balancování mezi Západem a Ruskem vstoupilo do NATO. Rozhodnutí padlo rychle bez zbytečného politického handrkování. Drtivá většina obyvatel ho podpořila. Pro Finy šlo o otázku přežití, nikoli ideologie.
Tento národ nikdy nesázel na sliby, ale na zásoby. V době invaze okamžitě navýšili rozpočet na obranu. Počet aktivních vojáků, rezervistů i výcvikových programů prudce vzrostl. Posílili protivzdušnou obranu, modernizovali výzbroj a uzavřeli smlouvy na dodávky moderních stíhaček F-35.
Další klíčový krok byl návrat k tradici domobrany. Finové znovu obnovili masivní kurzy přežití, branné výchovy a civilní obrany. Učí se, jak chránit své komunity, jak fungovat v případě výpadku energií, komunikace, zásobování. Tohle všechno už totiž zažili.
Důvodem zrychlit svou obranyschopnost byl i fakt, že Rusové začali přesouvat migranty k finským hranicím jako formu hybridního nátlaku. A na to odpověděli jednoznačně. Hranici uzavřeli a přechody zredukovali na minimum. A podél hranice s Ruskem začali stavět 4,5 m vysoký drátěný plot s ocelovými prvky a moderními bezpečnostními technologiemi, který by měl být po dokončení dlouhý cca 200 km. Ne kvůli iluzi bezpečí, ale jako jasný signál pro šmejdy z východu, sem se nevstupuje bez pozvání.
Po roce 1990 se Finsko ocitlo v hluboké ekonomické krizi, kdy vysoká inflace a rostoucí nezaměstnanost zasáhly mnoho rodin. V té době však začal Linus Torvalds během studií pracovat na projektu, který změnil svět – operačním systému Linux. Ten mu později vynesl místo mezi nejvýznamnější osobnosti své doby.
Rok 1994 znamenal pro Finsko důležitý krok – vstup do Evropské unie. O osm let později zavedlo euro a začalo tak novou kapitolu v ekonomice země. V roce 2000 byla zvolena první ženská prezidentka Tarja Halonen, která si získala oblibu u široké veřejnosti.
Nobelovu cenu míru v roce 2008 získal exprezident Martti Ahtisaari, jehož diplomatické úsilí přispělo k ukončení válečných konfliktů a přineslo mu světové uznání.
Dnes patří Finsko mezi nejvyspělejší země světa, kde funguje kvalitní sociální systém, školství a kde lidé žijí na vysoké úrovni. Země si tak upevnila své místo mezi světovou elitou, která jde příkladem ostatním.
Zdroj historických informací: AI
