Byla jeptiška lesbou, nebo lesba jeptiškou? A co když byla Benedetta pouze dokonalou herečkou?

Nálada v Itálii v 16. a 17. století podléhala silnému vlivu katolické církve. Počátky tohoto tlaku se datují od vystoupení Martina Luthera roku 1517, kdy se Evropou začala šířit protestantská reformace. Tento vývoj představoval zásadní otřes pro celou církevní hierarchii. Duchovní čelili bezprostřední hrozbě ztráty věřících, s čímž se pojila i obava o církevní majetek a politickou moc. Tridentský koncil (1545–1563) proto upevnil katolické dogma, zpřísnil kázeň kléru a zavedl nekompromisní cenzuru spojenou s likvidací literatury, která odporovala oficiálnímu učení. V Itálii tuto kontrolu od roku 1542 prosazovala především římská inkvizice, jež stíhala kacířství a zakázané náboženské proudy. Cílem bylo zastavit pronikání protestantismu a přimět obyvatelstvo k jednotnému a veřejnému vyznávání katolické víry.

Tento církevní tlak byl všudypřítomný. Ferdinand I. Medicejský sice v minulosti působil jako kardinál, takže disponoval vlivnými kontakty a věděl, jak církevní nařízení pragmaticky obcházet, přesto se však nesnažil autoritu Říma otevřeně zpochybňovat. Jako panovník Toskánského velkovévodství, jemuž vládl od roku 1587, a jako velmi schopný politik usiloval hlavně o hospodářské posílení a větší samostatnost své země. Podporoval zemědělství, pěstování moruší, výrobu hedvábí, budování infrastruktury i vysoušení bažin a z Livorna se snažil vybudovat významný středomořský přístav. Aby do země přilákal kapitál, zkušené kupce a řemeslníky, poskytl v Livornu rozsáhlé obchodní výsady a ochranu také Židům a dalším exulantům pronásledovaným v jiných státech. Jeho tolerance však byla především praktickým ekonomickým nástrojem a nevztahovala se na svobodné šíření názorů odporujících katolické víře. Ferdinandovým záměrem nebylo oslabit církev, nýbrž vybudovat bohaté, bezpečné a dobře spravované Toskánsko, v němž obchodní otevřenost koexistovala s přísnou náboženskou kontrolou.

Právě v této atmosféře se 20. ledna 1590 ve vesnici Vellano nedaleko toskánského města Pescia narodila Benedetta Carlini. Byla jediným dítětem zámožného vlastníka půdy Giuliana Carliniho a jeho manželky Midey, rozené d'Antonio Pieri. Otec Giuliano hospodařil na vlastních pozemcích a věnoval se chovu bource morušového, zatímco matka pocházela z respektované místní rodiny a její bratr působil jako vesnický farář. Prodej kokonů a surového hedvábí představoval v okolí Pescii klíčový a vysoce výnosný zdroj obživy.

Otec Benedetty Giuliana Carlini

Matka Midea d'Antonio Pieri byla sestrou místního faráře, takže rodina měla přímé spojení s církevním prostředím. Benedetta byla jejich jediné dítě. Podle jejího pozdějšího vyprávění byl porod mimořádně těžký a otec slíbil, že pokud matka i dítě přežijí, zasvětí dceru Bohu. Proto jí dal jméno Benedetta, tedy „Požehnaná“.

Giuliano ji učil sám, což bylo u dívek neobvyklé. V šesti letech už uměla číst, znala trochu latinsky a zpaměti odříkávala modlitby a litanie. Matka ji vedla k uctívání Panny Marie a svaté Kateřiny Sienské. Když bylo Benedettě devět let, rodiče zaplatili přibližně 160 scudi za její přijetí do ženského náboženského společenství v Pescii. Byla to dostupnější částka než v prestižních klášterech, které mohly požadovat věno až kolem 1 500 scudi, přesto je doloženo, že Carliniovi nebyli chudí.

Na jaře roku 1599 otec Giuliano svůj slib za záchranu života splnil a svou jedinou devítiletou dceru Benedettu odvezl do Pescie. Předal ji ženskému náboženskému společenství vedenému Pierou Pagniovou, které existovalo teprve devět let a ještě nebylo řádně uzavřeným klášterem.

Z prvních let je zaznamenána jedna nápadná událost. Když se Benedetta modlila před sochou Panny Marie, socha se na ni převrátila. Dívka si později tuto příhodu vyložila tak, že ji Panna Marie chtěla políbit. Jinak se podle výpovědí žen rychle přizpůsobila, byla poslušná, klidná a zbožná, vzdělávala se, pracovala a postupně získávala vyšší postavení.

Takto nenápadně žila přibližně dalších čtrnáct let. Od svého příchodu roku 1599 až asi do roku 1613, kdy jí bylo třiadvacet let a začala vyprávět o prvních výrazných viděních. Při modlitbě se údajně ocitla v nádherné uzavřené zahradě plné zeleně, uprostřed níž stála krásná fontána a vedle ní anděl. Z vidění se měla vrátit naplněná štěstím a touhou konat dobro.

první vidění Benedetty

V dalších viděních ji obklopovala divoká zvířata, která ji chtěla napadnout. V rozhodujícím okamžiku se objevil Ježíš na koni a zachránil ji. Jindy spatřila „Horu dokonalosti“, na kterou jí pomáhal vystoupit krásný mladík. Během těchto stavů ostatní ženy pozorovaly, že upadala do transu, prudce gestikulovala a pronášela nesrozumitelná slova. Samotné obrazy však znaly pouze z jejího vyprávění.

Ani tehdy se ještě nedopouštěla nepřístojností. Její zpovědník jí nařídil, aby vidění odmítala a nepřikládala jim význam a představená jí přikázala, aby svým mystickým prožitkům nevěřila a aby je zaháněla modlitbou. Na přibližně dva roky se její psychika uklidnila. Ale o to silnější byly její další roky. To se údajně její prožitky stupňovaly.

Roku 1617 se vidění vrátila v mnohem hrozivější podobě. Benedettu v nich pronásledovali mladí muži, bili ji řetězy, holemi a meči a snažili se ji přesvědčit, aby opustila řeholní život. Jeden jí nabízel sňatek a nutil ji přijmout prsten. Když ho odmítla, měl ji surově zbít. Tyto noční stavy se údajně opakovaly několikrát týdně a trvaly šest až osm hodin, proto k ní byla přidělena mladá sestra Bartolomea Crivelli, aby ji hlídala.

Během slavnostního stěhování komunity do nové budovy roku 1618 Benedetta tvrdila, že kolem sebe vidí anděly a květiny. Upadla přitom do transu před mnoha svědky, takže její stavy poprvé zaznamenali také lidé mimo společenství.

V postní době roku 1619 měla spatřit ukřižovaného Krista. Z jeho ran údajně vyšlehly paprsky, které zasáhly její ruce, chodidla, bok a hlavu. Benedetta cítila prudkou bolest, ale současně mimořádnou blaženost. Na jejím těle se poté skutečně objevily červené skvrny a krvácející ranky připomínající Kristova stigmata, jejichž původ se později stal předmětem vyšetřování.

Benedetta byla ostatními sestrami zvolena představenou, později označovanou jako abatyše. Stalo se to na jaře roku 1619, pravděpodobně mezi únorem a květnem. K jejímu zvolení přispělo její schopné vedení společenství, ale především rostoucí přesvědčení sester, že její vidění a údajná stigmata dokazují Boží přízeň.

V květnu 1619 jí měl Ježíš oznámit, že se s ní chce mysticky oženit, a nadiktoval jí podrobný průběh svatebního obřadu. Během slavnosti Benedetta upadla do transu a hlas, který měl patřit Kristu, ji před ostatními sestrami prohlásil za svou nevěstu a vychvaloval její výjimečnost. Právě neobvykle silná sebechvála a požadavek veřejné pozornosti vzbudily u církevních představitelů první vážnější pochybnosti.

Krátce poté, v červnu 1619, Benedetta vyprávěla, že spatřila rozhněvaného Krista s taseným mečem, který chtěl obyvatele Pescie potrestat morem za jejich hříchy a pochybnosti. Nabídla se, že se za město přimluví a výměnou ponese trest v očistci až do posledního soudu. Tím se sama postavila do role prostřednice, která jediná dokáže odvrátit Boží trest. V Pescii však roku 1619 žádná doložená morová epidemie neprobíhala a nelze tvrdit, že ji Benedetta skutečně zastavila. Mor město zasáhl až o dvanáct let později, roku 1631.

První vyšetřovatelé nakonec její prožitky nezavrhli a Benedetta mezitím získávala stále větší proslulost. Roku 1620 bylo společenství papežským rozhodnutím povýšeno na řádně uzavřený klášter.

V březnu 1621 Benedetta náhle upadla do bezvědomí a ostatní sestry ji považovaly za mrtvou. Po příchodu zpovědníka se však probrala a vyprávěla, že spatřila zemřelého otce v očistci a sama stanula před Kristem. Událost ještě posílila její pověst ženy stojící na hranici mezi pozemským a nadpřirozeným světem.

Nové vyšetřování Benedetty začalo někdy mezi srpnem 1622 a březnem 1623. Z podnětu papežského nuncia ve Florencii přijela do Pescie komise vedená Alfonsem Gigliolim. Přesný bezprostřední důvod jejího vyslání se v dochovaných dokumentech neuvádí, proto nelze tvrdit, že vyšetřování vyvolalo konkrétní udání nebo určitá osoba.

Církevní představitele znepokojoval celý soubor Benedettiných tvrzení. Údajná stigmata, mystický sňatek s Kristem, hlasy promlouvající jejími ústy, hrozby Božím trestem lidem, kteří o ní pochybovali, a také její údajná smrt a návrat k životu v březnu 1621. První prověřování vedli místní duchovní a její prožitky nezavrhli, nová komise však celý případ otevřela znovu a přistupovala k němu podstatně přísněji. Jejím úkolem bylo zjistit, zda Benedettiny projevy skutečně pocházejí od Boha, zda jde o podvod, nebo zda jsou podle tehdejšího církevního výkladu dílem ďábla.

Během nového vyšetřování vyšlo najevo, že Benedetta tvrdila, že jejím tělem hovoří andělé s neobvyklými jmény, mezi nimi především krásný mladík Splenditello. Právě postava tohoto mužského anděla se objevila také ve výpovědi Bartolomey o jejich intimním vztahu.

Není přesně zaznamenáno, kdy se Splenditello objevil poprvé. Vyšetřovatelé se o něm dozvěděli až v letech 1622–1623.

Vyšetřování bylo ukončeno 5. listopadu 1623. Komise zpochybnila pravost Benedettiných stigmat i jejích vidění. Na jejím těle již nenašla žádná poranění ani údajný prsten vytvořený Kristem a v její cele byla objevena nádobka se zředěným šafránem, kterým mohla vytvářet některá znamení. Výpovědi řeholnic navíc ukázaly rozpory mezi jejími tvrzeními a skutečným chováním.

Nejzávažnější svědectví podala Bartolomea Crivelli, která popsala jejich intimní vztah. Benedetta podle ní při těchto setkáních vystupovala jako mužský anděl Splenditello a tvrdila, že za své jednání nenese odpovědnost. Podle Bartolomeiny výpovědi ji Benedetta opakovaně líbala, osahávala jí prsa a intimní partie a nutila ji k vzájemnému sexuálnímu dráždění. Také si na ni lehávala a napodobovala pohyby při pohlavním styku, přestože mezi nimi nemohlo dojít ke klasickému styku muže a ženy. Bartolomea tvrdila, že se to opakovalo po dobu delší než dva roky a že se Benedettě podřizovala ze strachu a kvůli jejímu postavení abatyše.

Vyšetřovatelé nakonec Benedettiny prožitky neuznali za Boží zázraky, ale připsali je působení ďábla, který měl jednat prostřednictvím jejího těla bez jejího vědomého souhlasu.

vyšetřování Benedetty

Konečný rozsudek se nedochoval. Benedetta však byla zbavena postavení abatyše a pozdější klášterní zápis uvádí, že strávila pětatřicet let v přísném klášterním vězení. Z toho vyplývá, že k jejímu trvalému uvěznění patrně došlo roku 1626. V klášteře zůstala izolována až do své smrti roku 1661.

Tím se celý případ obrátil. Z údajné světice a Kristovy nevěsty se před vyšetřovateli stala žena podezřelá z předstírání zázraků, zneužívání moci a sexuálního vztahu s jinou řeholnicí. Právě Bartolomeina podrobná výpověď vytvořila jeden z nejstarších dochovaných evropských záznamů o intimním vztahu mezi dvěma ženami.

Benedetta Carlini zemřela 7. srpna roku 1661 v klášteře v Pescii ve věku 71 let. Podle dochovaného zápisu trpěla osmnáct dní horečkou a bolestmi způsobenými kolikou.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Itálie

https://juliamartins.co.uk/veiled-truths-scandal-and-mystery-in-a-renaissance-convent

https://global.oup.com/ushe/product/immodest-acts-9780195042252?cc=cz&lang=en&

https://sourcebooks.fordham.edu/mod/trent-booksrules.asp

https://www.worldhistory.org/article/2018/index-of-prohibited-books/?

https://www.artic.edu/artworks/50258/the-grand-duke-fortifies-the-port-of-livorno-from-the-life-of-ferdinando-i-de-medici?

https://www.levantineheritage.com/ozden-mercan-interview.html?

https://www.mundo.cz/italie/historie