Překrásná Fryné nezemřela jen díky slavnému obhájci a jeho dokonalému tahu

Řek byl, je a bude navždy velmi citlivým člověkem s bohatou fantazií. I díky tomu mělo starověké Řecko zástup velkých olympských bohů i malých bůžků. Řekové vlastnili fascinující schopnost vdechnout každému podstatnému jménu či emoci lidskou podobu a prohlásit ji za božstvo.

Tehdejší člověk vlastně ani nemohl za to, že dostal vztek na svého souseda. Mohla za to bohyně jménem Lyssa (Zuřivost/Vzteklina), která se vedle něho znenadání objevila. Tato dcera bohyně noci Nyx zosobňovala moment, kdy člověk naprosto ztratí kontrolu, zatemní se mu mysl a posedne ho slepý amok. Vzhledem k temperamentu tohoto jižanského národa šlo o poměrně častý jev. Podobně když tehdejší člověk pocítil strach, věřil, že v místnosti fyzicky stojí bůh Fobos (Strach). Když se na trhu strhla hádka, kroužila mezi lidmi bohyně Eris (Svár) a za každým šťastným momentem stála slepá Tyché (Štěstěna) s rohem hojnosti.

Božstvo na nádobě

Pro Řeky zkrátka neviditelný svět neustále ožíval konkrétními postavami. A právě v tomto prostředí se kolem roku 371 před naším letopočtem v malém městečku řeckého Thespiai narodila dívka jménem Mnésareté.

Její jméno mělo v řečtině hluboký význam. Skládalo se ze dvou slov a v doslovném překladu znamenalo „Pamatující na ctnost“ nebo „Ta, která si připomíná ctnost“ (odvozeno od slov mnes- neboli paměť a areté, což byla řecká filozofická ctnost, dokonalost a morální síla).

O dětství této dívky se v historických pramenech dochovalo velmi málo, ale ty střípky, které máme, skvěle dokreslují její start do života. Zápisky antických autorů se shodují na tom, že její rodina byla chudá. Víme, že jejím otcem byl muž jménem Epiklés, ale jméno matky zůstalo pro historii navždy ztraceno. Vzhledem k chudobě rodiny musela malá Mnésareté od raného dětství pracovat na venkově, kde sbírala kapary. Právě tato těžká práce na spalujícím řeckém slunci stála za jejím netypickým vzhledem. Zatímco bohaté řecké dívky byly zavřené doma a pěstovaly si sněhobílou pleť, Mnésareté prožila dětství venku. Její kůže kvůli tomu získala onen pověstný olivově zlatavý, snědý tón.

Z Thespiaí odešla do Atén jako velmi mladá dívka. Tehdejší doba nenabízela chudým ženám bez věna mnoho možností, jak důstojně přežít. Pokud nechtěla skončit v nejlevnějších nevěstincích, musela vsadit na svůj intelekt a výjimečný vzhled. Atény byly plné bohatých mužů a Mnésareté velmi rychle pochopila, že její exotická krása a bystrá mysl jsou kapitálem, který ji může dostat z chudoby na samotný vrchol společenského žebříčku.

Příchod do Atén znamenal pro Mnésareté vstup do úplně jiného vesmíru, kde tehdejší společnost striktně dělila ženy do několika kategorií. Slušné manželky byly majetkem svých mužů, žily uzavřené v zadních částech domů a jejich jedinou úlohou bylo rodit legitimní potomky. Na opačném konci stály pouliční prostitutky, které nabízely pouze levné tělesné potěšení. Mnésareté však mířila mnohem výš, do elitního světa hetair. Hetairy byly jediné svobodné a nezávislé ženy v celém Řecku. Na rozdíl od manželek směly vlastnit majetek, spravovat vlastní peníze, a především se jim dostávalo špičkového vzdělání. Muži z nejvyšších kruhů u nich nehledali jen fyzickou blízkost, ale inteligentního partnera pro debaty o filozofii, politice, umění a literatuře. Byly ozdobou slavných mužských večírků, takzvaných symposií, kam běžné ženy měly vstup přísně zakázán.

Mnésareté v Athénách

Mladá dívka z Thespiaí v tomto krutém, ale svobodném prostředí vsadila vše na jednu kartu a brzy se stala absolutní senzací. Její snědá pokožka, která jí zůstala z dětství, v athénských ulicích doslova svítila mezi bledými tvářemi ostatních žen. Právě tehdy získala svou legendární přezdívku Fryné, tedy Ropucha. V tehdejším Řecku totiž bylo běžným zvykem dávat výjimečně krásným nebo úspěšným ženám zvířecí či zdánlivě nelichotivé přezdívky. Lidé věřili, že přílišný veřejný obdiv a chvála by mohly vyvolat hněv bohů a přivolat na dotyčnou zlé oko nebo neštěstí. Hanlivé jméno tak mělo sloužit jako jakýsi ochranný štít před lidskou i božskou závistí. Athéňané byli touto exotickou jinakostí natolik fascinováni, že se o její přízeň začali přetahovat ti nejvlivnější řečníci, filozofové a politici. Fryné byla nejen bystrá, ale také nesmírně obchodně nadaná. Své služby si začala cenit tak vysoko, že si její společnost mohli dovolit jen ti nejbohatší muži antického světa.

Traduje se, že si účtovala astronomické částky a její majetek rostl takovým tempem, až začal zastiňovat bohatství samotných athénských státníků. Z chudé sběračky kaparů se stala žena, která mohla s muži vyjednávat z pozice neomezené moci a bohatství.

Její bohatství brzy dosáhlo tak obludných rozměrů, že s ním začala provokovat tehdejší nejmocnější muže. Nešlo jen o drahé šperky nebo luxusní domy. Vrcholem její okázalosti a hrdosti byl moment, kdy mocný makedonský král Alexandr Veliký nechal srovnat se zemí hradby slavného města Théby. Fryné tehdy přišla za představiteli zničeného města s neuvěřitelnou nabídkou. Nabídla jim, že obnovu celých městských hradeb zaplatí komplet z vlastní kapsy. Měla jedinou podmínku, a to, aby na nich stál vytesaný nápis: Co zničil Alexandr, to obnovila kurtizána Fryné. Měšťané však byli příliš hrdí na to, aby jejich město chránila zeď postavená z peněz za prodejné milostné služby, a její nabídku odmítli.

V této době největší slávy, někdy kolem poloviny čtvrtého století před naším letopočtem, se její cesta zkřížila se slavným sochařem Praxitelem. Potkali se v prostředí athénské bohémy a umělecké smetánky, kde Fryné zářila díky svému důvtipu a intelektu. Praxitelés byl její krásou natolik unesen, že se z nich stali nejen partneři v soukromém životě, ale také v umění. Fryné se stala jeho osudovou múzou. Jako vyjádření své lásky jí sochař daroval jedno ze svých nejcennějších děl, sochu boha Eróta. Tento starořecký bůh lásky, sexuální touhy, vášně a chtíče nebyl v tehdejší mytologii vnímán jen jako nevinné okřídlené dítě. Pro staré Řeky představoval mocnou, divokou a často nebezpečnou sílu, která dokázala zatemnit rozum lidem i samotným bohům na Olympu. Zosobňoval fyzickou přitažlivost, která spojuje lidi dohromady. Fryné tento dar využila po svém a věnovala ho svému rodnému městu Thespiai. V kontextu jejího života dávalo darování zosobněné lásky a touhy dokonalý smysl a navíc do jejího rodiště přilákalo davy tehdejších turistů, což městečku zajistilo nečekanou slávu.

Socha bohyně Afrodity Knidské

Praxitelés byl krásou své milenky tak fascinován, že se rozhodl podle jejího těla vytestl sochu bohyně Afrodity Knidské. V kontextu starověkého Řecka to byl naprostý šok a revoluce, protože monumentální sochy bohyň se do té doby zobrazovaly výhradně zahalené a nahota byla vyhrazena pouze mužským atletům. Fryné se tak stala první ženou v historii, která stála modelem pro zobrazení úplně nahé bohyně. Socha měla neuvěřitelný úspěch a lidé z celého Středomoří jezdili do chrámu na ostrov Knidos toto dokonalé dílo obdivovat. Jenže… to by nebyli lidi lidmi i se svými závistivými touhami. Takto obrovská sláva, bohatství a provokování společenských tabu s sebou přinesly i jemně řečeno nepřejícnost.

Její úspěch nedal spát mnoha vlivným mužům, zejména jejímu zhrzenému milenci a řečníkovi jménem Euthias. Ten se rozhodl Fryné definitivně zničit a podal na ni oficiální žalobu u athénského soudu za bezbožnost. V tehdejších Aténách to bylo jedno z nejzávažnějších obvinění, za které hrozil trest smrti. Euthias tvrdil, že Fryné svým chováním znesvěcuje náboženské rituály, znevažuje bohy a kazí athénskou mládež tím, že se nechává uctívat jako živá bohyně. Fryné se ocitla v přímém ohrožení života a musela se postavit před soudní tribunál helíastů, který tvořily stovky athénských občanů.

Před soudním tribunálem helíastů nastal osudný den. Atmosféra v soudní síni byla napjatá, protože obvinění z bezbožnosti se v té době bralo nesmírně vážně. Žalobce Euthias mluvil s plnou hloubkou řemeslné výřečnosti a snažil se soudce přesvědčit, že Fryné je hrozbou pro morálku celého města. Na stranu obhajoby se postavil slavný řečník Hypereidés, který byl nejen jejím advokátem, ale také jedním z jejích vlivných milenců. Hypereidés věděl, že pouhá právní logika na rozhněvaný dav soudců stačit nebude. Sepsal proto řeč s názvem Za Fryné, která se později stala legendárním vrcholem antického řečnictví. Když viděl, že porota stále váhá a miska vah se sklání k rozsudku smrti, rozhodl se pro riskantní a divadelní krok.

Hypereidés přistoupil k Fryné a před zraky stovek užaslých porotců z ní strhl její šaty. V té vteřině v soudní síni zavládlo hrobové ticho. Soudci nestrnuli z pouhé lidské žádostivosti, ale z posvátné úcty k dokonalosti, kterou spatřili. Pro tehdejší Řeky byla absolutní tělesná krása přímým darem a otiskem bohů na zemi. Odsoudit k smrti ženu, jejíž tělo vypadalo jako živoucí chrám bohyně Afrodity, pro ně znamenalo dopustit se skutečné bezbožnosti a přivolat na Atény hněv nebes. Pod vlivem tohoto náboženského úžasu porota Fryné okamžitě osvobodila a prohlásila ji za nevinnou.

Tento dramatický moment se zapsal do dějin a po staletí inspiroval umělce po celém světě. Moderní historici však při zkoumání nejstarších dochovaných pramenů přišli s překvapivým zjištěním. Nejstarší zápisky z doby těsně po procesu o žádném svlékání nemluví, ale popisují, že Fryné dojala soudce k slzám svým vlastním pláčem a prosbami. Celý příběh se stržením šatů se v literatuře objevil až o několik století později. Hypereidés byl geniální řečník a s největší pravděpodobností tehdy nahotu své klientky použil jen jako silnou metaforu ve své řeči. Pozdní antičtí spisovatelé si však tuto slovní hříčku vyložili doslovně a vytvořili z ní ten nejšťavnatější mýtus starověku, který žije dodnes.

Ať už to byl skutečný čin, nebo jen mistrovský trik geniálního právníka, Fryné si své místo v historii nesmazatelně zajistila. Ukázala totiž, že v zemi bohů a filozofů dokáže absolutní krása porazit i samotný zákon smrti a přepsat pravidla antického světa.

Zdroje:

https://www.britannica.com/biography/Phryne

https://www.facebook.com/GreeceHighDefinition/posts/the-trial-was-meant-to-judge-words-and-actions-it-became-something-else-entirely/1517031526543326/

https://alexandermeddings.com/history/ancient-history/phryne-the-sex-symbol-of-the-ancient-world/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fobos_(mytologie)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Praxiteles#/media/Soubor:Cnidus_Aphrodite_Altemps_Inv8619.jpg