Článek
Muž nemusel být nutně krásný v dnešním slova smyslu. Stačilo, že byl viděn. U žen byla krása spojena s tváří, tělem, mládím. Byla hodnocena, obdivována, někdy uctívána, jindy trestána. Krásná žena přitahovala pohledy, ale zároveň ztrácela svobodu. Ale to bylo je a nejspíše i v budoucnu bude. Pokud je žena krásná, zákonitě vyčnívá z davu a díky tomu je kritizována. Češi chválit neumí, ti hlavně kritizují. V minulosti se její vzhled stával jejím osudem a to velmi často bez možnosti volby.
U mužů to bylo jiné. Jejich krása se téměř nikdy neoddělovala od charismatu, moci, inteligence nebo autority. Nebyla to tvář, co rozhodovalo, ale energie, kterou vyzařovali. Postoj, hlas, schopnost vést, rozhodovat, inspirovat.
Historicky byli krásní muži ti, kteří dokázali ovlivňovat svět kolem sebe. Vládci, vojevůdci, myslitelé, básníci. Jejich přitažlivost nevycházela z dokonalých rysů, ale z jistoty, vnitřního řádu a síly osobnosti. Muž mohl stárnout, ztratit vlasy, být fyzicky nenápadný – a přesto zůstat přitažlivý.
Zatímco krása ženy byla často statická, krása muže byla dynamická. Rostla s úspěchem, zkušeností, autoritou. Muž nebyl krásný proto, že byl obdivován – byl obdivován, protože působil silně, uměl se k ženě chovat, působil přitažlivě.
Možná právě proto se v dějinách tolik mluví o krásných ženách a jen zřídka o krásných mužích. U mužů totiž krása nebyla cílem. Byla vedlejším účinkem jejich přítomnosti.
A možná i dnes vnímáme tento rozdíl podvědomě. Krásná žena bývá viděna. Krásný muž bývá následován.
Typickým příkladem je Alexandr Veliký. Antické prameny ho popisují jako mladého muže s jemnými rysy, světlými vlasy a pronikavým pohledem. Z dnešního pohledu bychom řekli, že měl výrazný sex appeal. Přesto jeho přitažlivost nespočívala v kráse samotné, ale v síle osobnosti. Byl vůdcem, stratégem a vizionářem. Jeho krása byla vnímána jako přirozený projev moci a charisma, nikoli jako cíl sám o sobě.
bm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Veliký
