Kterak se prostitutka jménem Marthe Betenfeld stala národní hrdinkou a vodila za nos celou Francii

Je to příběh o velmi chudé dívce jako z pohádky o popelce. Ale protože tato popelka nebyla poddajná a hodná, šlo spíš o čertici.

V malém městečku Blâmont na východě Francie, v regionu Lotrinsko, se 15. dubna 1889 narodila holčička jménem Marthe Betenfeld do velmi chudých a rozhodně ne idylických poměrů. Její otec Louis byl pivovarský dělník, o kterém se později psalo jako o muži s těžkými sklony k alkoholismu a agresi. Maminka Marie pracovala jako služebná. Rodiče s jejím vzděláním žádné velké plány neměli, a proto ji na několik let poslali do přísně katolické školy. Počítali s tím, že se následně vyučí švadlenou, bude toto řemeslo vykonávat a skromně žít ze své práce. Ve 14 letech nastoupila v blízkém městě Nancy do učení na výrobu kalhot.

Martha ve věku 14 roků po prvním útěku

U šicího stroje však zůstat nechtěla, a proto z domova utekla. Krátce nato ji ale policie jako čtrnáctiletou zadržela a vrátila rodičům. Z roku 1903 existuje policejní záznam o tomto prvním útěku. Další pochází z roku 1905, kdy utekla podruhé a už se nevrátila. I tehdy ji policie zadržela. Záznam vypovídá o tom, že odešla z domova i z učení, živila se prostitucí v Nancy a byla registrována mravnostní policií.

Všechno, co jako náctiletá prožívala, naznačuje, že doma byla nešťastná a v žádném případě se tam neplánovala zdržovat. Ve svých pamětech popisuje maminku jako trpělivou a zcela zlomenou ženu, kterou trápil svým brutálním chováním často opilý otec. K mužům měla i kvůli otcově agresivitě komplikovaný vztah. Z domova utíkala s tím, že nechce dopadnout jako její matka — tedy jako zničená žena bez vlastní vůle, podřízená agresivnímu muži.

V Nancy se zamilovala do mladého Itala, který tvrdil, že je umělec, ale ve skutečnosti šlo o bezohledného pasáka. Velmi rychle ji dostal na ulici a následně do vojenských nevěstinců, které sloužily pro stovky místních vojáků. Život v těchto zařízeních byl drsný a ponižující. Musela zvládat desítky zákazníků denně v příšerných hygienických podmínkách, což vedlo k tomu, že se nakazila syfilidou. Když ji jeden z vojáků udal, že ho nakazila, policie ji v srpnu 1905  zaevidovala jako nezletilou prostitutku.

Před vězením a hanbou utekla do Paříže. V metropoli se jí však podařilo dostat z pouliční špíny do luxusnějšího podniku v centru města. A právě tam se v roce 1907 odehrál zásadní okamžik jejího života.

Poznala bohatého průmyslníka Henriho Richera. Richer se do mladé dívky šíleně zamiloval, vytáhl ji z podsvětí, pomohl jí z nemoci zaplacením nákladné lékařské péče (v té době se syfilis léčila pomocí sloučenin rtuti pod dohledem soukromých lékařů). Koupil pro ni luxusní dům v Paříži a v roce 1915 si ji oficiálně vzal za manželku. Marthe tak ze dne na den zahodila své staré jméno i temnou minulost a stala se váženou dámou vysoké pařížské společnosti.

Marthe se svým manželem Henrim

Díky Richerovým penězům objevila svou novou vášeň: létání. Svět aviatiky ji vyloženě učaroval a její manžel ji štědře podporoval. Sice to byl nebezpečný koníček vyhrazený výhradně mužům, ale ona si tímto svůj sen splnila. Byla jednou z prvních žen ve Francii, která získala pilotní průkaz. Netrvalo dlouho a stala se známou postavou leteckých přehlídek. Založila dokonce letecký spolek a během jedné z akcí téměř přišla o život, když se s ní zřítil stroj. Z těžkých zranění se ale zázračně zotavila a její pověst neohrožené ženy rostla dál.

Marthe jako mladá pilotka

Pak ale přišel rok 1914 a vypukla první světová válka. Marthe se ihned přihlásila do armádního letectva, ale francouzská vláda ženy do bojových linií striktně odmítala pustit. Aby toho nebylo málo, v roce 1916 potkala Marthe obrovská osobní tragédie, když její manžel Henri padl na frontě u Verdunu. Zůstala sama, jako vdova s obrovským majetkem, ale bez jasného smyslu života.

Zoufalá a zničená žalem se rozhodla, že vlasti pomůže stůj co stůj. Vyhledala kapitána Georgese Ladouxe, šéfa francouzské kontrarozvědky — tedy stejného muže, který později poslal na popraviště slavnou Mata Hari. Ladoux v pohledné, chladnokrevné a dobrodružné vdově okamžitě uviděl potenciál. Marthe mu nabídla své služby a dostala jasný úkol: odjet do neutrálního Španělska, infiltrovat tamní německou špionážní síť a svést klíčového muže německé tajné služby v Madridu, vysoký důstojník námořnictva Hansena von Krohn.

V Madridu rozehrála Marthe mistrovskou partii. Rychle se dostala do vysoké společnosti a von Krohn jí zcela podlehl. Během jejich milostného vztahu dokázala z jeho psacího stolu i z nočních rozhovorů vytahat zásadní informace o pohybech německých ponorek a plánovaných sabotážích. Aby zvýšila svou důvěryhodnost, vystupovala jako dvojitá agentka a předstírala, že donáší Němcům na Francii, přičemž jim dodávala pečlivě připravené dezinformace.

Jenže špionážní hra se jí časem začala vymykat z rukou. Von Krohn jí sice věřil, ale francouzská strana jí přestávala platit a její řídící důstojník Ladoux s ní hrál nečistou hru. Když se navíc zdálo, že Němci začínají mít podezření, Marthe bez varování odhalila von Krohnovi pravdu — řekla mu, že je francouzská agentka, a nabídla mu, že s ní může přeběhnout. Šokovaný Němec ji okamžitě nechal vyhostit ze země.

Marthe se vrátila do Francie jako neuznaná hrdinka. Válka skončila a pařížské úřady se k jejím službám příliš nehlásily, protože kapitán Ladoux byl v té době sám zatčen pro podezření ze zrady. Marthe tak na dalších téměř dvacet let zmizela z veřejného života.

Během dvacátých a třicátých let žila poklidný život po boku svého druhého manžela, britského diplomata Thomase Cromptona. Jenže v roce 1928 Crompton náhle zemřel a Marthe se znova ocitla sama. Místo toho, aby se utápěla v žalu, rozhodla se, že se vrátí do Francie a vezme si zpět svou slávu.

V roce 1935 vydala autobiografickou knihu Můj život špiónky ve službách Francie. Kniha se stala okamžitým bestsellerem. Marthe v ní vykreslila svůj příběh v neskutečně dramatických barvách — sebe jako neohroženou vlastenku, která vodila naštvané Němce za nos a vlastními silami potápěla ponorky. Francouzská veřejnost ji milovala a vláda jí dokonce udělila prestižní řád Čestné legie. Málokdo v té době tušil, že velkou část svých hrdinských činů v knize silně přikrášlila nebo si je rovnou vymyslela.

Pak ale přišla druhá světová válka, nacistická okupace Francie a s ní další temná kapitola. Marthe během války žila střídavě v Paříži a na venkově. Později tvrdila, že aktivně pomáhala francouzskému odboji a schovávala spojenecké letce. Pravdou však je, že zlé jazyky ji po osvobození obviňovaly z velmi vřelých vztahů s německými důstojníky, se kterými čile obchodovala. Aby smyla jakákoli podezření z kolaborace a definitivně potvrdila svou pověst hrdinky, vrhla se po válce s obrovskou energií do politiky.

V roce 1945 byla zvolena do pařížské městské rady. A právě tady odstartovala svou nejslavnější a nejkontroverznější misi. Jako radní vyhlásila nekompromisní válku veřejným domům.

Její argumentace byla mistrovská: tvrdila, že nevěstince nejsou nic jiného než hnízda mafie, vykořisťování žen a především kolaborantů, protože právě v nich se za války bavili němečtí okupanti. Poháněna vlastní minulostí, kterou ovšem před kolegy v politice tajila, zahájila neuvěřitelně agresivní kampaň. Své kolegy v radě doslova ušlapala svou energií a výmluvností.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Nejdříve dosáhla uzavření nevěstinců v samotné Paříži a o rok později, v dubnu 1946, schválil francouzský parlament národní zákon známý jako Loi Marthe Richard. Tímto jediným škrtnutím pera bylo ve Francii ze dne na den uzavřeno přes 1400 legálních veřejných domů, včetně ikonických pařížských podniků jako Le Chabanais nebo Le Sphinx.

Jakmile zákon prošel a nevěstince zavřely své brány, stala se Marthe Richard národní celebritou prvního řádu. Byla zvána do rádií, dávala rozhovory a vyhřívala se na výsluní jako nekompromisní strážkyně francouzské morálky. Jenže netrvalo dlouho a její dokonale vystavěný hrad z karet se začal hroutit.

První vážné trhliny se objevily koncem 40. a začátkem 50. let. Zákaz veřejných domů totiž v praxi způsobil obrovský chaos. Prostituce z ulic nezmizela — naopak se přesunula do nekontrolované ilegality pod patronát drsného podsvětí, raketově vzrostl výskyt pohlavních nemocí a policie ztratila jakýkoli přehled. Kdykoliv novináři Marthe konfrontovali s tím, že její zákon selhal, reagovala s neuvěřitelnou drzostí a elegancí. V jednom z rozhovorů chladnokrevně prohlásila, že zákaz byla očividně chyba a veřejné domy by se měly zase otevřít, jako by s tím celým nápadem původně ani nepřišla ona.

To nejhorší ale teprve mělo přijít. O její minulost se začal hlouběji zajímat francouzský investigativní novinář Jean Le Breton. To, co vykopal v archivech, šokovalo celou Francii.

Le Breton zjistil, že legendární národní hrdinka byla ve skutečnosti v mládí registrovanou prostitutkou v Nancy, což do té doby pečlivě tajila. Ještě výbušnější však bylo odhalení ohledně její špionážní kariéry. Novinář dohledal, že Marthe si naprostou většinu svých dramatických válečných zásluh z knihy jednoduše vymyslela nebo zásadně přikrášlila. Aby toho nebylo málo, provalilo se, že její slavné vyznamenání Čestné legie stálo na padělaných dokumentech a nepravdivých tvrzeních o jejích zásluhách za druhé světové války.

Vypukl obrovský skandál. Vláda se ocitla v šoku a úřady dokonce zvažovaly, že ji zbaví všech titulů a postaví před soud za podvod a padělání.

Marthe se ale projevila jako naprosto neprůstřelná osobnost. Místo toho, aby se zhroutila, prosila o odpuštění nebo zalezla do ústraní, zaútočila zpět. Všechna obvinění smetla ze stolu jako politickou štvanici a pomluvy žárlivých mužů. Byla tak přesvědčivá, drzá a mediálně zdatná, že francouzské úřady nakonec raději ustoupily. Nechtěly totiž před celým světem přiznat, že se nechaly celé roky vodit za nos bývalou prostitutkou. Trestní stíhání bylo zastaveno a vyznamenání jí zůstalo.

Marthe Richard dožila v Paříži obklopena svým mýtem a v plné síle. Zemřela v roce 1980 ve věku požehnaných 91 let. Dodnes tak zůstává jednou z nejfascinujících postav francouzských dějin — ženou, která se z ulic a nevěstinců vypracovala až do parlamentu a dokázala přelstít tajné služby, novináře i celý stát.

bm

https://sos-racisme.org/actualites/nee-le-15-avril-1889-marthe-richard-une-femme-aux-multiples-facettes/#:~:text=%5B…%5D%20Puisqu'on%20ne%20peut%20pas%20empêcher%20la,Racisme%20apporte%20son%20soutien%20à%20Barbara%20Butch.

https://penelope.uchicago.edu/holland/pliny7.html#:~:text=Of%20late%20yeeres%2C%20and%20no%20longer%20since,of%20them%20all%20did%20well%2C%20and%20lived.

https://www.50-50magazine.fr/marthe-richard-laventuriere-des-maisons-closes/#:~:text=Lorsqu'elle%20quitte%20l'école%20à%2013%20ans%20pour,la%20Patrie.%20Elle%20n'est%20jamais%20devenue%20une

https://en.wikipedia.org/wiki/Marthe_Richard