Článek
Představte si okamžik: máte zavřené oči, slyšíte takové to ticho v přírodě, sem tam se ozývý švitoření ptáčků, vzduch je lehký plný vůní stromů z blízkého lesa a po tváři vás šimrají papsky slunce. Od nohou cítíte příliv energie, která dodává obrovskou chuť něco dělat, máte chuť láma skály. Otvíráte oči a kolem vás jsou vysoké kamenné stěny nedokončeného chrámu, které vás objímají, ochraňují. Ještě chvíli sečkejte. A jestli jste nepřijeli sami, máte vedle sebe životní milovanou partnerku či partnera, obejměte ho či ji. Ve vaší náruči bude obrovská síla hřejivé láskyplné energie. A sečkejte v objetí tak dlouho, dokud pocítíte potřebu blízkosti.
Stavba gotického chrámu v Panenském Týnci začala pravděpodobně ve 14. století v době, kdy české země prožívaly stavební rozmach spojený s vládou Karla IV.. Podnět ke vzniku kláštera i chrámu dal šlechtický rod Plichtů ze Žerotína, který sem uvedl řád klarisek. Ambice byly velké – vzniknout měl reprezentativní areál odpovídající významu své doby. Samotný chrám byl navržen jako trojlodní stavba s vysokými klenbami a bohatou architekturou, jakou známe z vrcholné gotiky.
Jenže stavba se postupně zpomalovala a nakonec se úplně zastavila. Důvody nejsou zcela jednoznačné, ale sehrály roli ekonomické potíže i proměny společnosti v pozdním středověku. Do průběhu zasáhly také neklidné časy husitských válek, které trápily celou zemi a mnohé projekty přerušily. Chrám tak nikdy nedostal střechu ani dokončenou klenbu, přesto jeho obvodové zdi a pilíře zůstaly stát dodnes a o své monumentální historii vypovídá do dnes.
Právě tato nedokončenost mu dala jeho dnešní podobu – a zároveň zvláštní sílu. Z původně velkolepého plánu zůstalo torzo, které ale působí silněji než mnohé hotové stavby. Panenský Týnec tak nabízí jedinečný pohled na gotickou architekturu v okamžiku, kdy se její příběh náhle zastavil.
Když se člověk blíží k Panenskému Týnci, nic nenasvědčuje tomu, že ho čeká něco mimořádného. Krajina působí klidně, téměř obyčejně, jako mnoho jiných míst v českém venkově. V dáli se postupně začne rýsovat silueta kamenných zdí, která z dálky připomíná spíš torzo než chrám.
Při prvním pohledu nepůsobí monumentálně ani okázale. Spíš tiše, zdrženlivě, jako by si držela odstup. Člověk jde blíž a vnímá spíš zvláštní zvědavost než silný dojem. Co to vlastně je? Proč to zůstalo nedokončené?
Teprve s každým krokem se mění měřítko. Kamenné pilíře najednou působí pevně a jistě, i když nad nimi nic není.
Stavbu kláštera a chrámu v Panenský Týneczahájil šlechtický rod ze Žerotína, konkrétně Habart ze Žerotína, který je považován za skutečného zakladatele tohoto místa. Nešlo o náhodného šlechtice, ale o muže s dostatečným zázemím i ambicí vytvořit na svém panství duchovní centrum, které by přesáhlo jeho vlastní život.
O jeho osobním životě se dochovalo jen málo zpráv, což je pro středověk typické. Jisté ale je, že rod ze Žerotína patřil mezi staré šlechtické rody s vazbami na vyšší společenské kruhy. Založení kláštera klarisek tak představovalo nejen projev zbožnosti, ale i promyšlený krok k upevnění rodového postavení.
Takové fundace měly hlubší význam. Zakladatel si tím zajišťoval duchovní zázemí, modlitby za sebe i svůj rod a zároveň vytvářel místo, které mělo nést jeho jméno do budoucna.
Paradoxem zůstává, že velkolepý plán, který měl zakladatele zvěčnit, zůstal nedokončený. Jméno rodu ze Žerotína se s tímto místem dochovalo, ale samotná stavba dnes vypráví spíš příběh o přerušeném záměru než o dokončené slávě. Právě to jí dodává zvláštní hloubku.
Rod ze Žerotína patřil k nižší až střední šlechtě, která se ve 13. a 14. století postupně prosazovala v českých zemích. Nešlo o nejvyšší aristokracii, ale o rod, který si své postavení budoval majetkem, službou panovníkovi i zakládáním církevních institucí.
S místem je spojen také Plichta ze Žerotína, syn zakladatele, který patřil k výrazným rytířům své doby. Nezastával roli původního iniciátora stavby, ale podílel se na pokračování rodové tradice a patřil ke generaci, která měla ambici tento velký projekt rozvíjet.
O jeho osobnosti se dochovalo o něco více zpráv – dobové prameny ho popisují jako schopného a odvážného bojovníka. Přesto i v jeho případě zůstává nejvýraznější stopou právě spojení s rodem, který zde chtěl vytvořit dílo přesahující jednu lidskou generaci.
Říká se, že tento prostor je plný energie, že dodá potřebnou sílu a že uzdravuje. Věřte však, čemu chcete. „Víra tvá tě uzdraví.“
Vždycky jsem říkala, že … „naše česká kotlina je tou nejkrásnější“
bm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Plichta_ze_Žerotína
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nedostavěný_chrám_v_Panenském_Týnci
