Skutečný gaskoňský šlechtic d'Artagnan byl vysoce ceněným tajným agentem Mazarina a Ludvíka XIV.

Romány Alexandra Dumase st. mě provázaly celé mé dospívání a z mé knihovny nezmizely do dneška. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dočetla, že existenci d’Artagnana potvrdil francouzský historik Charles Samaran na počátku 20. století. Byl to seriózní archivář, který pracoval s původními dokumenty uloženými ve státních archivech.

Ví se, že spisovatel Alexandre Dumas nevymyslel postavu z ničeho. Vycházel ze starší knihy „Mémoires de Monsieur d’Artagnan“, kterou napsal Gatien de Courtilz de Sandras na konci 17. století. Ta je podle odborníků směsí reality a fantazie.

Ale slavného muže z něho udělal Alexandre Dumas starší.

Charles de Batz de Castelmore d'Artagnan se narodil kolem roku 1611 v jihozápadní Francii, v oblasti Gaskoňska, na statku Castelmore nedaleko města Lupiac. Pocházel z drobné šlechty, jeho otec Bertrand de Batz patřil k nižší aristokracii a matka Françoise de Montesquiou d’Artagnan pocházela z váženějšího rodu, jehož jméno později převzal. Dětství prožil na venkově v prostředí drobné šlechty v Gaskoňsku, které kladlo důraz na čest, vojenskou službu a věrnost.
Naučil se číst, psát, ovládat společenské vystupování a především vojenské dovednosti. Jeho „školou“ byl spíše výcvik, jízda na koni, práce se zbraní a orientace v prostředí dvora. Do Paříže přišel jako mladý muž už připravený na službu, jako budoucí voják a dvořan.

mladý d´Artagnan jede do Paříže

Do Paříže odjížděl začátkem třicátých let 17. století na základě rodinného rozhodnutí, které mělo zajistit jeho uplatnění v armádě a společenský vzestup.

Doporučení, se kterým d’Artagnan přišel do Paříže, vycházelo z rodinného zázemí jeho matky z rodu Montesquiou d’Artagnan. Právě toto jméno mu otevřelo cestu k veliteli královských mušketýrů Monsieur de Tréville. Šlo o stručné a věcné doporučení pro mladíka pocházejícího ze šlechtického rodu, který měl vojenský výcvik, byl odvážný, loajální a připravený sloužit. Doporučení zdůrazňovalo čest, schopnost zachovat mlčenlivost a ochotu plnit rozkazy.

V té době vládl ve Francii král Ludvík XIII. a skutečnou moc pevně držel jeho první ministr kardinál Richelieu, který systematicky oslaboval moc šlechty, potlačoval vnitřní opozici a zároveň vedl Francii do konfliktů proti habsburským mocnostem v rámci Třicetileté války.

Byl to čas určený přesně pro nastupujícího mladého chlapce plného chuti a nasazení pracovat pro svého panovníka, aby mohl prokázat své kvality.

Po příjezdu do Paříže šel za velitelem královských mušketýrů, tedy za Monsieur de Tréville, který rozhodoval o přijetí nových mužů do služby.

Nejdříve vstoupil do služby u gardové jednotky krále, tedy především Gardes Françaises nebo Gardes Suisses, případně přes lehkou jízdu (chevau-légers), kde si mladý šlechtic vybudoval praxi a doporučení před vstupem k mušketýrům. Pohyboval se v prostředí dvora, účastnil se menších střetů i soubojů a postupně si budoval jméno mezi vojáky i důstojníky. Díky odvaze, spolehlivosti a schopnosti zachovat mlčenlivost si získal důvěru nadřízených. Teprve poté, co se osvědčil v běžné službě, se mu otevřela cesta mezi královskou elitní jednotku.

Královští mušketýři za vlády Ludvíka XIV. tvořili vybranou jednotku gardy.
Nevybírali se náhodně, šlo o mladé šlechtice s dobrým původem, výcvikem a kontakty. Sloužili blízko krále, doprovázeli ho a plnili náročné úkoly.
Jejich postavení znamenalo prestiž i přístup ke dvoru.
Proto se služba u mušketýrů považovala za čest a vstup mezi vyšší vrstvy společnosti.

Přijetí mezi mušketýry mělo praktickou podobu a samotný akt byl spíš formální než obřadní. Nově přijatý voják složil přísahu věrnosti králi, byl zapsán do seznamu jednotky a dostal výstroj a výzbroj. Od té chvíle sloužil jako královský mušketýr a podléhal přísné kázni i přímé službě panovníkovi.

Mladý Gaskoněc skládá slib králi a je přijímán mezi mušketýry

D’Artagnan byl vybrán díky svému doporučení a také díky své povahové stránce jako muž pro důvěrné a náročné úkoly.

Na jaře v roce 1643 umírá král Ludvík XIII. a králem se stává malý Ludvík XIV. Zástupcem do jeho plnoletosti se stává jeho matka regentka Marie Anna Rakouská a její ministr kardinál Jules Mazarin. A protože Charles de Batz de Castelmore d'Artagnan měl již nakročeno ve své kariéře tím nejlepším směrem, byl vybrán pro důvěrné služby přímo u královny.

velmi mladý d´Artagnan v roli kardinálova důvěrníka

Ve službách kardinála Mazarina zajišťoval především bezpečné doručování tajné korespondence v době, kdy Francii otřásalo povstání Fronde. Vyjížděl s listinami, jejichž obsah znal jen částečně, cestoval rychle a nenápadně, často bez většího doprovodu, aby nepoutal pozornost. Po příjezdu předal zprávu pouze určené osobě a zároveň ústně doplnil pokyny, které se na papír nepsaly. Stejným způsobem převzal odpověď a vracel se zpět, často přes území, kde hrozilo zadržení nebo přepadení. Právě tato nenápadná, ale klíčová služba z něho udělala dokonalého muže určeného pro ty nejnáročnější úkoly.

Jenom pro vysvětlení, „fronde“ je označení pro sérii povstání francouzské šlechty a následnou občanskou válku v letech 1648 - 1653.  Dělila se na dvě fáze, Frondu Parlamentu a Frondu princů. První Fronda započala uvězněním vůdců Parlamentu, kdy pařížský lid zabarikádoval ulice a vypuklo povstání.

Samotné slovo „fronde“ pochází z francouzštiny a znamená „prak“, což symbolizovalo vzpouru a odpor proti autoritě. Název vznikl podle pařížských výtržníků, kteří praky útočili na královské vojáky a stali se obrazem lidového odporu.

Fronde, válka s praky s výtržníky v Paříži

V době Fronde sloužil Charles de Batz de Castelmore d’Artagnan kardinálu Mazarinu jako důvěrný kurýr a osobní ochrana.

Konkrétně v roce 1651, kdy Mazarin opouštěl Francii a přesouval se mezi bezpečnými místy, d’Artagnan zajišťoval jeho doprovod, organizoval přesuny a doručoval tajné zprávy mezi kardinálem, královským dvorem, což byli nejbližší lidé kolem Anny Rakouské a jejich spojenci. Pohyboval se po cestách, kde hrozilo přepadení nebo zatčení, a právě jeho schopnost rychle jednat a udržet informace v naprosté tajnosti rozhodovala o úspěchu těchto misí.

Mazarin díky němu udržel kontakt s královnou a mohl řídit situaci i z ústraní, což d’Artagnanovi přineslo jeho plnou důvěru a otevřelo mu cestu k dalším významným úkolům.

d´Artagnan předává královně list od Mazarina

Charles de Batz de Castelmore d’Artagnan se přímo podílel na ochraně královské rodiny při útěku z Paříže, kdy povstalci obléhali královský palác. Spolu s dalšími věrnými doprovázel Annu Rakouskou a malého Ludvíka XIV. do bezpečí na zámek Saint-Germain-en-Laye.
Král si ho zapamatoval jako muže, který stál po jeho boku v nejnebezpečnější chvíli.

Po skončení Fronde došlo k upevnění královské moci a návratu kardinála Mazarina do čela vlády, zatímco mladý Ludvík XIV. postupně přebíral skutečnou moc.

Pro d’Artagnana to znamenalo další vzestup. Získával náročnější úkoly, větší důvěru a postupně se řadil mezi nejspolehlivější muže v královských službách.

Psal se rok 1659 a  náš hrdina Charles de Batz de Castelmore d’Artagnan se oženil s Anne-Charlotte Boyer, s baronkou de Sainte-Croix. Baronka byla poměrně zámožnou urozenou vdovou, kterou poznal, když doprovázel krále do Lille.

Psal se rok 1659 a  náš hrdina Charles de Batz de Castelmore d’Artagnan se tehdy oženil s Anne-Charlotte Boyer

Gaskoněc byl oděn v bohatém, ale civilním šlechtickém oděvu, ona v těžkých barevných šatech s korzetem, krajkami a šperky.

Historie říká, že to byl sňatek z rozumu, který mušketýra do jisté míry situoval a u něhož svatební smlouvu podepsalo Jeho Veličenstvo i Jeho Eminence. Což hovoří samo za sebe. Z tohoto svazku měl dva syny.

Jeho častá absence u rodiny, kdy odjížděl za svými povinnostmi a vracel se poměrně málokdy, zapříčinila, že se manželství rozpadlo. Údajně se žena se syny odstěhovala na vesnici za Paříž.

Zlom nastal roku 1661, kdy Ludvík XIV. zahájil samostatnou vládu a d’Artagnan dostal úkol, který rozhodl o jeho dalším postavení. Zatčení Nicolase Fouqueta. Operaci provedl rychle a bez zaváhání a následně byl pověřen i jeho osobním dohledem ve vězení, což představovalo mimořádně náročnou službu. Tím si definitivně upevnil pověst muže, kterému lze svěřit i ty nejnebezpečnější úkoly.

Roku 1667 byl jmenován samotným králem Ludvíke XIV. kapitánporučíkem (capitaine-lieutenant) mušketýrů, čímž se postavil do čela celé jednotky a vstoupil mezi nejbližší důvěrníky krále.

zatčení francouzského ministra financí Nicola Fouqueta

Po zatčení Nicolas Fouquet převzal Charles de Batz de Castelmore d’Artagnan jeho osobní dohled, což byl jeden z nejdůležitějších momentů jeho kariéry.

Fouquet byl nejprve odvezen do pevnosti Vincennes a později přemístěn do Bastily, kde nad ním d’Artagnan držel přísný dozor. Nešlo o krátkou epizodu, ale o dlouhodobou odpovědnost dohlížet na vězně při přesunech, zajišťovat jeho bezpečnost a kontrolovat veškerý kontakt s okolím.

Po procesu byl Fouquet odsouzen a převezen do pevnosti Pignerol, kde zůstal ve vězení až do konce života. D’Artagnan si tímto úkolem upevnil pověst muže, kterému lze svěřit i ty nejnáročnější záležitosti státu. A právě odtud vedla přímá cesta k jeho dalšímu vzestupu u dvora.

Roku 1667 dosáhl Charles de Batz de Castelmore d’Artagnan vrcholu své kariéry, když byl jmenován samotným králem Ludvíkem XIV. kapitánporučíkem ( capitaine-lieutenant ) královských mušketýrů. Formálně stál v čele jednotky král Ludvík XIV., skutečné velení však držel právě d’Artagnan, a tím se zařadil mezi nejužší okruh králových důvěrníků. Tento úřad patřil k nejprestižnějším ve Francii a otevíral dveře k moci i vlivu u dvora.

Ve stejné době se účastnil války proti Španělsku, kde se mušketýři znovu ukázali jako elitní jednotka schopná zasahovat v klíčových okamžicích tažení. D’Artagnan zde vystupoval jako zkušený velitel, který dokázal spojit odvahu s disciplínou a udržet své muže pod kontrolou i v nejtěžších situacích.

Hrdý kapitánporučík ( capitaine-lieutenant ) královských mušketýrů.

V následujících letech plnil další velmi ožehavé úkoly ve službách krále. Z pověření dvora zatkl Armand de Gramont, comte de Lauzun a osobně jej dopravil do pevnosti Pignerol, čímž znovu potvrdil svou pověst muže, kterému bylo možné svěřit i ty nejchoulostivější záležitosti státu. Vedle toho zastával také funkci vojenského velitele v Lille, kde odpovídal za pořádek i obranu strategicky významného města.

nastoupení mušketýři vzdávají hold svému nejvyššímu veliteli králi Ludvíku XIV. a před ním se klaní Charles de Batz de Castelmore d’Artagnan

Téhož roku následoval další projev přízně, neboť v květnu byl d’Artagnan povýšen na brigádního generála jezdectva a dostal hraběcí titul. Titul hraběte se s jeho jménem sice často spojuje, ale ve skutečnosti však není spolehlivě doložený a patří spíše k pozdějšímu přikrášlení jeho životopisu.

Roku 1673 odtáhl s králem do války proti Nizozemí. Při obléhání Maastrichtu byl během útoku na opevnění zasažen střelou a padl v čele svých mužů.

Jeho smrt uzavřela život muže, který se z malého gaskoňského šlechtice vypracoval mezi nejspolehlivější a nejrespektovanější postavy královských služeb 17. století.

A díky tomu, že nebyl ve své době průměrným člověkem, šlechticem, a že jeho jméno bylo použito jako výrazná postava v románu Alexandre Dumase st. „Tři mušketýři“,

se D´Artagnan stal nesmrtelným.

bm

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicolas_Fouquet

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Rakouská

https://en.wikipedia.org/wiki/Cardinal_Mazarin

https://www.stoplusjednicka.cz/muskytyr-dartagnan-skutecny-pribeh-jedne-z-nejvetsich-romanovych-postav#google_vignette

https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_de_Batz_de_Castelmore_d’Artagnan

D’Artagnan, capitaine des mousquetaires du roi : histoire véridique d’un héros de roman
Paříž: Calmann-Lévy, 1912