Titanic slaví smutných 114 let a jeho duchovní otec, hlavní konstruktér, zůstal na dně oceánu s ním

Každý rodič sní o svém dítěti. Ještě než spatří světlo světa, už je nejkrásnější , nejušlechtilejší i nejpřitažlivější a také jak svou impozantností a dokonalým chováním upoutává pozornost svého okolí.

Tak takový měl být i Titanic.

Traduje se, že se stavitelé lodi, Pirrie a Bruce Ismay, jednoho večera sešli při „kávě a doutníku“ a začali plánovat velkolepé projekty. Jejich myšlenkové pochody, ve kterých vznikaly lodě se jmény Olympic a Titanic, měly všechny předčít dokonalými vlastnostmi a to že budou delší o celých 33 metrů a s tonáží 46 000 tun pouze o čtyři až pět uzlů pomalejší než parníky rivala Cunarda.

Základem vymýšlení lodí bylo vydělat nejvíce peněz, ochromit konkurenci, být nejžádanější na trhu. A proto se při stavbě nemělo hledět na náklady ani na protesty správců přístavišť, že pro nové lodě nebude v přístavech dost místa. Zejména v New Yorku se velice zlobili. Stavitelé si však byli jistí, že vše se vyřeší v jejich prospěch.

Jeden z nich dal správám přístavů najevo, že zaspaly dobu, neb je informoval, že zamýšlí postavit osobní loď dlouhou 330 metrů a nevylučoval ani tonáž 100 000 tun.

Byla to nepochybně velkorysá úvaha. V době, kdy projektanti Titanicu kreslili svoje plány, nejen že nebyl ani na jedné straně Atlantiku dok, do něhož by se loď vešla, ale nestála také ani dostatečně velká loděnice, kde by ji bylo možné postavit.

Firma Harland & Wolff tedy musela speciálně kvůli tomuto projektu zkonstruovat mimořádně vyztužené ližiny, které by unesly hmotnost oněch dvou nově vyprojektovaných lodí. Pod největším portálem té doby byly tedy stavěny bok po boku právě Olympic a Titanic.

Když se sen stává skutečností…

Projektová kancelář loděnice Harland and Wolff patřila na přelomu 19. a 20. století mezi nejvýznamnější technická pracoviště svého druhu v Evropě. Šlo o propracovaný tým konstruktérů, kresličů, inženýrů a techniků, kteří společně vytvářeli návrhy velkých oceánských parníků v době, kdy lodní doprava představovala páteř světového obchodu i osobní přepravy.

V čele tohoto týmu stál Thomas Andrews, který se do loděnice dostal už jako mladý učeň a postupně prošel všemi odděleními. Tento způsob výchovy nebyl náhodný. Budoucí konstruktér se musel seznámit s každým detailem výroby, od práce na trupu až po vybavení interiérů. Díky tomu vznikaly návrhy a projekty, které odpovídaly skutečným možnostem výroby.

Projektová kancelář pracovala systematicky. Každá nová loď navazovala na předchozí zkušenosti. Konstrukční řešení se nevymýšlela od začátku, ale postupně se zdokonalovala. Tento přístup přinesl stabilitu i vysokou míru spolehlivosti. Lodě navržené tímto týmem byly považovány za technicky vyspělé, dobře vyvážené a vhodné pro náročné transatlantické plavby.

Mezi významné projekty patřila například RMS Oceanic, která znamenala výrazný posun v komfortu i velikosti osobních lodí. Následovala RMS Adriatic, jež přinesla další rozšíření prostor pro cestující a zlepšení technického řešení stability. Tyto lodě si získaly pověst spolehlivých plavidel, která zvládají pravidelný provoz bez zásadních konstrukčních problémů.

Vrchol tehdejší práce představovala RMS Olympic, která ukázala, kam až se dá posunout kombinace velikosti, komfortu a technického řešení. Tato loď sloužila dlouhá léta a stala se důkazem, že projektová kancelář dokázala navrhnout plavidlo nejen impozantní, ale i dlouhodobě funkční.

Největší úspěch této kanceláře stál na metodě. Opakováním osvědčených postupů, důslednou kontrolou detailů a zkušenostmi získanými z předchozích projektů se vytvářelo prostředí, ve kterém se chyby minimalizovaly a preciznost postupně rostla.

Projektová kancelář tak představovala model, ve kterém se technika, zkušenost a systematičnost spojily do jednoho celku. Výsledkem byly promyšlené konstrukce, které odpovídaly nárokům své doby a určovaly směr vývoje oceánských lodí na dlouhá léta.

Thomas Andrews pocházel z vážené rodiny ze severního Irska a do loděnice Harland and Wolff nastoupil už jako mladý učeň. Postupně prošel všemi provozy, poznal výrobu od základů a vypracoval se na hlavního konstruktéra. Byl známý svou pečlivostí s vytříbeným vkusem pro detail a smyslem pro odpovědnost.

Při nalodění na Titanic patřil k těm zodpovědným lidem vedle kapitána, kteří se velmi aktivně starali o pasažéry a při katastrofě zůstal na palubě.

Bylo až neuvěřitelné, co považoval za svou povinnost. Pomáhal s organizací evakuace, kontroloval stav lodi a snažil se usměrnit situaci podle technických možností, které znal lépe než kdokoli jiný. Svou roli nesl až do konce jako člověk, který stál u zrodu projektu a jako jeho součást s ním zůstal do posledních okamžiků.

Přeživší pasažéři popisovali, že hlavní konstruktér pan Thomas Andrews pomáhal lidem do člunů, rozdával záchranné vesty a kontroloval stav lodi. Odmítl nastoupit do záchranného člunu a pokusit se zachránit.

Jeho tělo se nikdy nenašlo.

Po katastrofě potopení Titaniku došlo k zásadní změně námořních pravidel, která se promítla do mezinárodní úmluvy SOLAS z roku 1914.

Nově se stanovilo, že každá loď musí mít dostatek záchranných člunů pro všechny osoby na palubě, bez ohledu na tonáž. Zavádělo se povinné evakuační cvičení, aby posádka i cestující věděli, jak reagovat. Rádiová služba musela fungovat nepřetržitě, aby bylo možné včas přijímat i vysílat nouzové signály.

Vznikla také mezinárodní hlídka sledující výskyt ledovců v severním Atlantiku. Zpřísnila se pravidla pro konstrukci lodí, zejména v oblasti vodotěsných přepážek a bezpečnostních systémů.

Od té doby se bezpečnost na moři přestala řídit tím, co stačí podle tabulek, a začala se řídit tím, co obstojí i v krajní situaci.

Můžeme mít velké myšlenky, můžeme být aktivní ve velkých projektech i vyrábět věci se všemi nej…, ale nesmíme nikdy zapomenout na okolní svět, nesmíme zapomenout mít v sobě zdravou pokoru. A ta pánům Pirrie a Bruce Ismay chyběla.

Dne 10.dubna 1912 se Titanic potopil a s ním i jeho hlavní konstruktér i ostatních asi 1500 pasažérů.

Páni Pirrie a Bruce Ismay se chtěli povyšovat, ale byli poníženi.

bm

https://www.titanicbelfast.com/history-of-titanic/titanic-stories/a-history-of-the-shipyard-a-pirrie-important-character/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Titanic

https://www.facebook.com/TheTitanic/posts/-j-bruce-ismay-and-william-pirrie-inspecting-rms-titanic-before-its-launch-on-31/1002287261927251/

https://www.stoplusjednicka.cz/katastrofa-minutu-po-minute-potopeni-titanicu-v-realnem-case

https://www.stoplusjednicka.cz/expedice-k-potopenemu-titanicu-odhaluje-jeho-zalostny-stav