Článek
Etika (z řeckého ethos – mrav) nebo též teorie morálky je filozofická disciplína, která se zabývá zkoumáním mravní dimenze skutečnosti. Etika zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy a hranice jsou mezi dobrem a zlem.
Etika před etikou
8. století
Na počátku lidských společenství vznikala první pravidla z potřeby udržet pořádek a vztahy mezi lidmi. Každý znal své místo, věděl, komu prokázat úctu, kdy mohl mluvit a jak se mohl chovat v přítomnosti vůdce. Tyto zvyklosti byli jakýmsi pevným nepsaným pravidlem, které se předávalo ústně a postupně se upevňovalo v každodenním životě.
králův věrný válečník 8. století
válečník věrný králi, zdroj: GPT
Etika na dvoře raně středověké české šlechty v 8. století (doba předpřemyslovská) byla založena na kmenových tradicích, vojenské síle a ústní kultuře, nikoliv na dvorské etiketě. Silně byla ovlivněna křesťanskou morálkou, germánskými tradicemi věrnosti a antickým dědictvím. Důraz byl kladen na loajalitu k panovníkovi, vojenskou zdatnost, zbožnost a šíření kultury či vzdělanosti, hlavními hodnotami byly věrnost knížeti, odvaha v boji, štědrost a ochrana cti rodu, silně ovlivněné pohanskými zvyky a postupným kontaktem s franskou kulturou. To tvořilo základy raně středověkého rytířského ideálu a dvorské kultury.
9. století
Na našem území se tento řád zřetelně formoval ve společnosti, v době vzniku Velké Moravy, kdy byl život na dvoře silně ovlivněný přechodem ke křesťanství, byzantskou kulturou a nutností upevnit moc knížete. Elity (velmoži, jejich rodiny) dodržovaly přísná společenská pravidla, projevovaly se luxusními oděvy a šperky, a úzce spolupracovaly s církví.
Vládce Mojmír I., stál v čele společenství a jeho dvůr se opíral o věrnost družiny. Blízkost k panovníkovi, právo promluvit i místo u stolu jasně vyjadřovalo postavení jednotlivců.
Kolem vládce se soustřeďovala družina, jeho nejbližší okruh věrných mužů. Tito bojovníci nestáli jen po jeho boku v boji, ale tvořili i každodenní rámec dvora. Právě mezi nimi se ustalovalo, kdo stojí nejblíže, kdo smí promluvit a kdo vykonává vůli panovníka.
Vztah nebyl dán slovy, ale činy. Dar znamenal závazek, blízkost, důvěru a účast u společného stolu potvrzovala příslušnost ke skupině. Každé gesto mělo význam a každý ho uměl číst.
král a jeho nejbližší dvořané 9. století
dvůr v období Velké Moravy, zdroj: GPT
Z těchto pevných, sdílených zvyklostí vyrůstal řád, který se ještě nepojmenovával, ale už měl jasnou podobu. Právě tady, v prostoru mezi vládcem a jeho lidmi, vznikala etika dřív, než byla vůbec vyslovena.
Na dvoře vládců, jako byl Mojmír I., měl každý člověk své přesné místo a to bylo viditelné na první pohled. Nejblíže k panovníkovi stáli nejvýznamnější velmoži, za nimi družiníci a dále ostatní, kteří čekali, až na ně přijde řada.
Při jednání promlouvali nejprve muži s nejvyšším postavením, ostatní vystupovali až po nich. Slovo mělo váhu, ale nemohl mluvit každý, kdy se mu zachtělo. Bylo spojeno s postavením, odpovědností i důvěrou panovníka. Kdo mluvil, zastupoval nejen sebe, ale i svůj rod.
Životní styl elit byl kontrastní k životu běžného obyvatelstva, zaměřený na reprezentaci, válečnictví a náboženský život.
10. století
U nás v 10. století navazoval dvorský řád přímo na prostředí Velké Moravy, takže šlo stále o osobní, přímočarý systém založený na blízkosti k vládci, věrnosti a viditelném postavení.
Ve Francii se ve stejné době tyto základy už začaly více strukturovat a rozvrstvovat, protože královská moc se opírala o širší okruh šlechty a stabilnější dvorské prostředí.
U nás pokračoval starší model, ve Francii se tentýž základ začal rozvíjet do složitější podoby. Rozdíl oproti Francii byl v míře formálnosti. U nás byl dvůr menší, osobnější a méně ceremoniální, zatímco ve Francii se už začínal rozvíjet složitější dvorský rámec.
Stále platilo, že důraz byl kladen na loajalitu k panovníkovi, vojenskou zdatnost, na odvahu každého z nich, že hlavními hodnotami byly věrnost knížeti, odvaha v boji, štědrost a ochrana cti rodu.
Tenkrát byly síla a vojenská zdatnost ceněny více než vzdělání. Dvůr byl spíše družinou bojovníků s vypracovanými těly.
Etika
11. století
u nás
V 11. století u nás vládl přemyslovský rod a dvůr měl pevnější podobu než dříve. Hlavními panovníky byli Břetislav I. (1034–1055), po něm jeho syn Spytihněv II. a také Vratislav II., který získal královský titul.
Etické chování na dvoře bylo uspořádanější než v 10. století.
Pořadí mezi velmoži bylo dané, panovník měl oddělené postavení a dvůr fungoval jako centrum moci i reprezentace.
Etika na královském dvoře v 11. století byla formována křesťanskou morálkou, vojenskými ctnostmi a osobní věrností panovníkovi. Dvorský život kladl důraz na uctivé chování, ochranu slabých a církve, přičemž ideálem byl statečný a zbožný rytíř.
Při audiencích i hostinách se dodržovalo pořadí: kdo stojí blíž, kdo mluví, kdo sedí u stolu.
Křesťanství, které se už pevně uchytilo, přinášelo důraz na chování, například na zdrženlivost, úctu a kontrolu projevu.
Řád, který dříve fungoval jako zvyk, se v 11. století proměňoval v udržovaný dvorský způsob chování.
I hostiny změnily svůj řád, před jídlem se začalo praktikovat mytí rukou. Jestli to k nám přišlo z Francie, kde jsou tyto praktiky v historických písemnostech, těžko říct. Ale s s příchodem křesťanství a s kontakty se západními dvory se tyto návyky přebíraly i v prostředí Přemyslovců.
Na knížecím dvoře se ruce omývaly vodou z nádob, zejména při slavnostních hostinách.
V tomto období se začaly formovat základy dvorské kultury a hierarchie.
mytí rukou před jídlem, zdroj: GPT
ve Francii
V 11. století ve Francii vládl rod Kapetovců, například Hugo Kapet a po něm jeho nástupci, mimo jiné Robert II. Pobožný a Jindřich I..
Dvůr měl v této době už ustálenější podobu než dříve. Král byl obklopen šlechtou, která měla své přesné místo podle postavení. Pořadí určovalo, kdo stojí blíž, kdo doprovází panovníka a kdo má právo jednat jeho jménem.
Při jednání vystupovali nejprve nejvýznamnější vazalové, ostatní navazovali podle svého postavení. Král tímto způsobem udržoval vztahy mezi jednotlivými rody.
Hostiny měly svůj řád. Před jídlem si hosté omývali ruce, jídlo se podávalo ve společných mísách a každý měl určené místo. Chování u stolu se řídilo klidem a sebeovládáním.
Dvůr už nepůsobil jen jako osobní domácnost panovníka, ale jako prostředí, kde se udržovalo postavení jednotlivých rodů a vztahy mezi nimi.
královská hostina v 11. století, zdroj: GPT
12. století
v Čechách
Etika na královském dvoře ve 12. století byla silně ovlivněna rytířským ideálem a křesťanskou morálkou, zaměřenou na věrnost panovníkovi, zbožnost a ochranu slabých. Důraz byl kladen na ctnosti shrnované pod pojmem MILES (udatný, ušlechtilý, štědrý, čestný, silný).
Kultura dvora zahrnovala dvorskou lásku, galantní chování k ženám a vznešené vystupování během slavností.
Na našem území vládl přemyslovský rod, Vladislav II.. Dvůr už měl pevnější strukturu a jednotlivé role byly čitelnější – kdo má přístup k panovníkovi, kdo ho doprovází a kdo vykonává určité funkce.
Pořadí mezi velmoži se dodržovalo při všech příležitostech. Blízkost k panovníkovi, místo u stolu i právo promluvit vycházely z postavení a vztahu ke dvoru.
Hostiny měly svůj průběh, služba zajišťovala podávání jídla i obsluhu a chování u stolu se řídilo ustálenými návyky.
Do chování výrazně vstupovala církev. Křesťanské prostředí přinášelo důraz na zdrženlivost, úctu, kontrolu gest a vystupování.
Současně se ve společnosti šířila dvorská kultura – důraz na vystupování, řeč a vztahy mezi lidmi.
Řád, který měl dříve podobu zvyku, se ve 12. století stal součástí života dvora a společenského postavení.
Výraznou změnu zaznamenal válečník, který nebyl definován pouze silou, ale také ušlechtilostí, štědrostí a čestným chováním.
Přísná pravidla chování určovala vztah k panovníkovi a vzájemné postavení dvořanů. Pravidla dvořana se v této době teprve formovala do podoby, která o staletí později ovlivnila renesanční ideály.
Etika se projevovala nejen v boji, ale i při turnajích, dvorských slavnostech a zábavách
Ačkoliv ideály rytířství vyzdvihovaly kultivovanost, každodenní život byl často provázen násilím a realita se od vznešených pravidel mnohdy lišila
ve Francii
Ve Francii ve 12. století už dvorské chování získalo jasnější podobu než dříve a začalo ovlivňovat celou Evropu.
Vládli Kapetovci, byli to Ludvík VI. a Ludvík VII.. Dvůr byl větší a přitahoval mnoho šlechticů, kteří zde hledali postavení i vliv.
Pořadí mezi nimi bylo sledované při každé příležitosti. Blízkost ke králi určovala význam, stejně jako místo u stolu nebo právo vstoupit do rozhovoru.
Hostiny měly ustálený průběh – služba podávala jídlo, ruce se omývaly, jídlo se sdílelo a každý se musel chovat klidně a zdrženlivě.
V této době se rozvíjela i dvorská kultura – důraz na vystupování, řeč, vztah k ženám a způsob jednání mezi lidmi.
Chování začalo ukazovat nejen postavení, ale i úroveň člověka.
Dvůr už nevystupoval jen jako místo moci, ale i jako prostředí, kde se utvářel způsob chování pro širší společnost.
velmož projevuje úctu dámě
velmož projevuje úctu dámě, zdroj GPT
Pro některé lidi začalo platit, že : slušnost je víc, než zákon.
bm
Zdroj:
diplomová práce
https://theses.cz/id/yux0u9/th76_1201120363.pdf
https://www.historickaslechta.cz/slechtic-vypravuje/markvartici-z-historie-nejstarsi-ceske-slechty-z-ranne-doby-vlady-premyslovcu/
knihy:
Norbert Elias, O procesu civilizace.Nakladatetství Argo, 2006
Georges Duby, Středověká Evropa, Nakladatelství : Vyšehrad, 2002
Maguelonne Toussaint-Samat, Dějiny jídla. Nakladatelství : Lidové noviny, 2003
