Vistilia - dvě ženy jednoho jména. Starší byla výjimečně plodná a mladší přepsala římské právo

Doba antiky v 1. století před naším letopočtem představovala svět plný zářivého luxusu, velkolepé kultury a zdánlivého míru. V jeho stínu však ležela neomezená moc římských císařů, kteří o osudech lidí rozhodovali pomocí krutých palácových intrik. Každodenní život navíc neustále ohrožovaly nemoci a vysoká úmrtnost, proti kterým bylo tehdejší lékařství zcela bezmocné.

A právě do této doby se narodila Vistilia starší.

Přesné datum nebo rok narození Vistilie starší se v historických pramenech nezachovalo, což je u starověkých žen běžné, ale historici její narození odvozují od dat narození jejích dětí a odhadují ho přibližně na rok 35 až 30 př. n. l.

Otec prvního dítěte Vistilie byl muž z římského rodu Glitiů, v historických pramenech uváděný jednoduše jako Glitius. Byl to římský patricij a aristokrat, o kterém se sice do dnešních dnů zachovalo jen velmi málo osobních podrobností.

Příslušníci tohoto rodu byli známí jako vzdělaní a majetní muži, kteří zastávali významné úřady. Získat manžela z rodu Glitiů znamenalo pro mladou Vistilii vstup do vysoké společnosti, kde se velmi dbalo na vážnost a bezúhonnost.

První dítě Vistilie byl chlapec jménem Glitius a narodil se dle dochovaných záznamů Plinia staršího v sedmém měsíci těhotenství asi v 15. roce n. l.

Z pohledu tehdejší římské společnosti a jejího právního systému byl pro Vistilii předčasný porod problémem. Tehdejší lékařská věda byla v plenkách a děti narozené v sedmém či osmém měsíci brzy po porodu umíraly. A protože se to Vistilii nestalo, Glitius prospíval, římská společnost spustila šuškandu o nemluvněti, které nebylo zplozeno v manželském loži. Matka měla určitě milence. A to bylo pro Vistilii velice nepříjemné, protože tím byl narušen její status věrné manželky.

V patricijském prostředí takové pomluvy neznamenaly jen společenskou ostudu, ale přímo ohrožení rodinné cti. Pokud by se nepodařilo pochybnosti vyvrátit, Glitiovi hrozilo, že ho otec odmítne uznat za svého, čímž by chlapec ztratil nárok na jméno, majetek i postavení.

Lze si představit, že Vistilia v prvních týdnech života chlapce prožívala obrovský strach. Úmrtí novorozenců byla více než častá a navíc musela čelit pomluvám, nedůvěře a zároveň bránit svou čest i budoucnost prvorozeného syna.

Zásadní okamžik pro uspořádání poměrů nastal v den, kdy její manžel přistoupil k dítěti a podle doloženého římského právního zvyku „sublatio“ jej zvedl do náruče.

Otec Glitiuse vzal do náruče

Tímto gestem přijetí veřejně prohlásil chlapce za svého legitimního syna a dědice. Tlak společnosti tím definitivně povolil, šeptanda ustoupila a Vistilia dokázala uhájit nejen život svého prvorozeného syna, ale i čest obou spojených rodů.

Vstup římského práva do rodinného života byl v této době neúprosný, protože Římané byli doslova posedlí právní čistotou rodové linie. Základním pravidlem bylo, že otcem dítěte je muž, za kterého je žena provdaná, ale toto pravidlo platilo jen tehdy, pokud se dítě narodilo v zákonem přesně vymezené lhůtě. Právníci i tehdejší lékaři považovali za základní možný termín, kdy se může narodit živé a plnohodnotné dítě, právě začátek sedmého měsíce těhotenství, tedy přibližně sto osmdesát dva dní od početí.

Pro Vistilii to znamenalo, že se ocitla na samé právní hranici. Pokud by se její syn Glitius narodil ještě o několik dnů dříve, právní systém by ho automaticky označil za plod nemanželského styku před svatbou a otec by ho mohl beztrestně zavrhnout. Hlavní slovo měl vždy muž jako hlava rodiny, který rozhodoval o tom, zda novorozence přijme mezi své dědice, nebo ho právně odmítne.

Vistilia starší se ve svém druhém manželství spojila s významným římským rodem Pomponiů, když usoudila, že si vezme Pomponia Secunda. Tento svazek byl v mnoha ohledech výjimečný, neboť Plinius starší ve svém slavném díle Naturalis Historia uvádí Vistilii jako obdivuhodný příklad neobyčejné ženské plodnosti. Její synové si totiž na svět pospíšili dříve, než bylo běžné. Narodili se již v sedmém měsíci těhotenství, což byla lékařská rarita.

I přes předčasný příchod na svět z těchto chlapců vyrostly nezvykle úspěšné osobnosti římského veřejného života. První z nich, Publius Pomponius Secundus, se nesmazatelně zapsal do historie jako nadaný autor tragédií i uznávaný básník a v roce 44 n. l. stanul na samotném vrcholu politické kariéry, když dosáhl hodnosti konzula. Podle poznatků mnohých historiků navíc Vistilia darovala svému muži ještě druhého syna, Quinta Pomponia Secunda, který v politickém vzestupu nezůstal pozadu a úřad konzula získal dokonce o tři roky dříve než jeho bratr.

Po svazku s Pomponiem vstoupila Vistilia starší do svého třetího manželství, tentokrát s mužem z rodiny Orfitů. Z tohoto manželství přivedla na svět syna Orfita, který položil základ další významné linie římské aristokracie – jeho vlastním potomkem byl Servius Cornelius Scipio Salvidienus Orfitus, který se v roce 51 n. l. stal řádným konzulem.

Pokud jde o příchod na svět, i toto dítě se podle historických záznamů Plinia Staršího narodilo neobvykle brzy. Plinius totiž syna z manželství s Orfitem počítá mezi první čtyři Vistiliiny děti (spolu se synem z prvního manželství Glitiem a oběma syny z manželství s Pomponiem), které se všechny narodily předčasně, opět již v sedmém měsíci těhotenství. Vistilia tak i ve svém třetím manželství potvrdila pověst ženy s mimořádně krátkými těhotenstvími, ze kterých přesto vzešly děti, jež později utvářely dějiny římského impéria.

Ve svém čtvrtém manželství se Vistilia starší vdala za Publia Suillia Rufa.

Z tohoto manželství se jí narodil syn Publius Suillius Rufus (mladší), který se rovněž prosadil v římské politice a v roce 41 n. l. dosáhl úřadu konzula (consul suffectus).

Pokud jde o délku těhotenství, u tohoto syna došlo k výrazné výjimce. Zatímco předchozí děti rodila Vistilia předčasně (v sedmém měsíci), v případě Suillia Rufa tomu bylo přesně naopak – podle Plinia staršího jej nosila neobvykle dlouho a rodila až v desátém měsíci těhotenství.

Ve svém pátém manželství se Vistilia starší vdala za muže z rodu Domitiů (Gnaea Domitia Corbula).

Z tohoto manželství se jí narodil syn Gnaeus Domitius Corbulo, který se stal jedním z nejslavnějších a nejuznávanějších římských vojevůdců a generálů své doby (působil za vlády císařů Claudia a Nera a v roce 39 n. l. dosáhl hodnosti konzula). Jeho dcera Domitia Longina se později stala římskou císařovnou jako manželka císaře Domitiana.

Pokud jde o délku těhotenství, tak podle Plinia staršího trvalo těhotenství déle a Corbulo se narodil v desátém měsíci.

Své šesté manželství uzavřela Vistilia starší s mužem z rodu Caesonidů (uváděným jako Caesonius).

I v tomto případě šlo podle Plinia staršího o neobvyklé těhotenství. Caesonia se totiž narodila v osmém měsíci těhotenství. Starověcí lékaři a autoři přitom považovali osmý měsíc za rizikový a pro porod nepříznivý. Ale Plinius uvádí právě Caesonii jako příklad dítěte narozeného v osmém měsíci, které přežilo a dospělo.

Z tohoto posledního svazku přivedla na svět dceru Milonii Caesonii, která se stala nejslavnějším z jejích dětí. Milonia Caesonia se později provdala za císaře Caligulu a stala se tak římskou císařovnou.

Pokud jde o Vistiliina opakovaná manželství, římské právo umožňovalo naprosto volný rozvod, který nevyžadoval žádný soud ani udání důvodu, ale stačilo pouhé oznámení jednoho z manželů o ukončení soužití. Navíc je velmi pravděpodobné, že Vistilia nebyla šestkrát rozvedená, ale v některých případech se stala vdovou, což bylo v době častých nemocí a politických zvratů běžné. Jako bohatá žena z vlivného rodu, která navíc opakovaně dokazovala svou schopnost přivádět na svět živé a zdravé děti, byla pro římské aristokraty hledající dědice neobyčejně žádanou partií.

Její postupná manželství ji přivedla do nejvlivnějších a nejváženějších kruhů římského světa.

Každému určitě proběhne myšlenka, jestli náhodou v případě těchto dvou žen nešlo o prapodivnou shodu jmen.

Z historického pohledu, tedy přesněji podle historické prosopografie, tedy vědy zkoumající příbuzenské a společenské vztahy antických osobností se bezpečně prokázalo, že obě ženy spojovala přímá rodová i pokrevní linie v rámci téhož plebejského rodu (gens Vistilia).

Klíčovým článkem k rozluštění jejich rodokmenu je postava Sexta Vistilia. Ten v Římě dosáhl hodnosti praetora a těšil se osobnímu přátelství s císařskou rodinou, především s císařovým bratrem Drusem. Právě díky dochovaným textům antického dějepisce Tacita a podrobnému zkoumání římských rodových větví dokázali moderní historici přesně určit příbuzenský vztah obou žen.

Vistilia starší, proslulá svou neobyčejnou plodností a tím, že byla matkou císařovny Milonie Caesonie, byla podle historických rekonstrukcí sestrou zmíněného Sexta Vistilia. Vistilia mladší, která do dějin vstoupila svým právním skandálem, byla přímou dcerou téhož muže.

Z historických záznamů tak jednoznačně vyplývá, že Vistilia starší byla tetou Vistilie mladší. Obě ženy sdílely stejnou rodovou krev, přičemž postavení Sexta Vistilia u dvora tvořilo základy, díky kterým se obě Vistilie dostaly do nejvyšších aristokratických kruhů tehdejšího Říma.

Co se týče rodičů Vistilie mladší, římský historik Tacitus výslovně uvádí, že pocházela z vážené aristokratické rodiny s praetorskou hodností.

O přesném datu narození Vistilie mladší nemáme v historických pramenech žádný přímý záznam. Historikové pouze na základě událostí z roku 19 n. l., kdy byla již dospělou vdanou ženou, odhadují, že se narodila na samotném sklonku 1. století př. n. l. Z této doby pochází i zápis o jejím skandálu.

Zajímavé je, že se historici dohadují o jejím věku v době skandálu, a to podle jejího chování. Podle nich byla společensky i právně dostatečně obratná, aby si dokázala vymyslet tak neobvyklou obhajobu. Mohlo jí být mezi dvaceti a třiceti lety.

Jejím manželem byl Titidius Labeo (v některých antických rukopisech psán též jako Titedius Labeo), což byl významný římský aristokrat.

Pocházel z rodu gens Titedia (či Titidia), který patřil k plebejským šlechtickým rodům, přičemž většina jeho příslušníků zastávala spíše střední lokální nebo vojenské úřady. Titidius Labeo však představoval výjimku a udělal poměrně vysokou politickou kariéru, neboť dosáhl hodnosti praetora a později působil dokonce jako místodržící v provincii Gallia Narbonensis. Zároveň patřil k jezdeckému stavu (eques) a těšil se vysokému společenskému postavení.

O tom, jak fungovalo jejich manželství, žádné informace nejsou. Jediné, co víme, je, že se nevdávala z lásky. Římští dějepisci se soustředili výhradně na okamžik, kdy se o jejich soukromý život začal zajímat stát a právní aparát.

Vistilia mladší byla nejspíše velmi náruživá a svému manželovi zahýbala.

Cizoložství bylo za vlády císaře Tiberia závažným zločinem proti morálce. Navíc měl podle tehdejších přísných zákonů manžel povinnost nevěrnou ženu okamžitě zažalovat a rozvést se s ní, jinak mu hrozil vážný postih za pasáctví a nadržování nečestnému jednání. Titidius Labeo se však k podání žaloby vůbec neměl. Když byl předvolán před senát, aby vysvětlil, proč proti své manželce nezahájil právní kroky, hájil se čistě formální právní kličkou. Prohlásil, že zákon manželovi poskytuje lhůtu šedesáti dnů od zjištění nevěry na rozmyšlenou a přípravu žaloby, a tato lhůta podle něho ještě neuplynula.

Tento jeho postup vyvolal mezi historiky dvě různé interpretace. Část odborníků se domnívá, že se Labeo snažil získat čas a svou ženu před trestem skutečně chránit, protože k ní přese všechno choval náklonnost nebo se chtěl vyhnout veřejné ostudě. Druhá teorie naopak naznačuje, že mezi manželi vládly chladné vztahy a Labeo prostě jen taktizoval, aby uspokojil úřady a zároveň sám nečelil postihu za nečinnost. Než však lhůta uplynula a Labeo mohl cokoli podniknout, vzala Vistilia situaci do vlastních rukou a pokusila se z obvinění vyvléknout oficiální registrací mezi nevěstky. Tím se snažila jakoukoli obžalobu ze strany manžela, ale i svůj trest za cizoložství, smést ze stolu.

Veřejné obvinění z cizoložství znamenalo podle přísných Augustových zákonů ztrátu majetku, občanské cti a vyhnanství.

Přestože se jí její manžel Titidius Labeo snažil získat čas poukazováním na šedesátidenní zákonnou lhůtu, Vistilia se rozhodla nečekat, jak tato manželova právní taktika dopadne. Místo pasivního čekání se odhodlala k extrémnímu a ve vyšší společnosti nevídanému kroku: využila zásadní mezeru v římském právním řádu.

Odešla přímo k úřadům edilů, kteří měli v Římě na starosti dohled nad veřejným pořádkem a mravností, a oficiálně požádala o zápis na seznam veřejných nevěstek. Římské právo totiž vycházelo z předpokladu, že ženská počestnost a cizoložství se týkají pouze vznešených řádných římských žen. Ženy registrované jako prostitutky byly automaticky zbaveny občanské cti a podléhaly úplně jinému právnímu režimu, což znamenalo, že je z principu nebylo možné zažalovat za cizoložství. Vistilia tímto aktem vědomě obětovala svou společenskou pověst a status aristokratky, aby se vyhnula přísnějšímu soudnímu trestu.

Tímto šokujícím rozhodnutím zcela zmařila veškerou dosavadní obhajobu ze strany svého manžela. Labeova argumentace zákonnou lhůtou ztratila ze dne na den smysl, protože Vistilia se svým činem veřejně přihlásila k nejnižší společenské vrstvě a sama se postavila mimo rámec zákonů chránících řádná manželství. Tento smělý právní manévr však vyvolal v senátu obrovské pobouření, protože ukazoval, jak snadno lze prestižní římské zákony obcházet, což nakonec vedlo k rychlé změně legislativy a k jejímu tvrdému postihu.

Římské úřady odmítly Vistiliinu právní kličku uznat. Římský senát byl jejím jednáním natolik pobouřen, že se rozhodl zasáhnout s okamžitou platností bez ohledu na dosavadní mezeru v zákonech.

Nejprve senátoři schválili nové opatření, podle kterého se žádná žena, jejíž otec, dědeček nebo manžel měli status římského jezdce či senátora, nesměla oficiálně zaregistrovat jako prostitutka. Tímto krokem Vistilii její právní štít odebrali. Následně ji senát uznal vinnou z cizoložství a potrestal ji podle nejpřísnějšího výkladu práva.

Trestem pro ni byla ztráta občanských práv, zabavení části majetku a především doživotní vyhnanství. Vistilia byla deportována na odlehlý a nehostinný řecký ostrov Serifos v Egejském moři. Pro ženu z nejvyšších kruhů římské smetánky, zvyklou na luxus a společenský život metropole, představoval doživotní pobyt na skalnatém ostrově v podstatě společenskou i osobní smrt.

zdroje:

https://penelope.uchicago.edu/holland/pliny7.html#:~:text=Of%20late%20yeeres%2C%20and%20no%20longer%20since,of%20them%20all%20did%20well%2C%20and%20lived.

https://feminaeromanae.org/Tacitus_Vistilia.html

https://scispace.com/pdf/quae-corpore-quaestum-facit-the-sexual-economy-of-female-6cgs4ivrik.pdf

https://en.wikipedia.org/wiki/Vistilia_(prostitute)

https://www.carnuntum.at/ja/magazine/how-i-met-your-mater-the-roman-family/1355

https://en.citaliarestauro.com/women-in-ancient-rome-how-was-their-life/

https://www.worldhistory.org/article/870/ancient-roman-family-life/

https://en.wikipedia.org/wiki/Family_in_ancient_Rome

https://www.cambridge.org/core/books/abs/prostitutes-and-matrons-in-the-roman-world/introduction/657A252E05DC571E9C2D99A11274D49F

https://feminaeromanae.org/Tacitus_Vistilia.html#:~:text=Vistilia's%20son%2C%20Gnaeus%20Domitius%20Corbulo%2C%20became%20a,adversum%20impudicas%20in%20ipsa%20professione%20flagitii%20credebant.

https://www.cambridge.org/core/books/prostitutes-and-matrons-in-the-roman-world/4B36E2E8C8743FC0C4C37ABBEC7F4A2A

https://en.wikipedia.org/wiki/Vistilia#:~:text=*%20Orfitus%2C%20born%20c.%2011%20BC%2C%20father,father%20to%20Roman%20Empress%20Domitia%20Longina%3B%20and.