Výchovou v období středověku dokázali, aby z malého hubeňoura vyrostl silný chlap s mužnou postavou

U chudiny i u měšťanů vyrůstaly děti doma. K měšťanským dětem docházeli učitelé a vzdělání se odvíjelo od finančního zázemí rodiny. V chudších rodinách se děti učily především prací. Pomáhaly na poli, staraly se o zvířata a podílely se na obživě domácnosti. Dětství zde mělo spíše pracovní než odpočinkový charakter.

táta s dětmi chudiny

Oproti tomu výchova na aristokratickém a královském dvoře probíhala jinak. Děti od raného věku vyrůstaly na dvoře jiných aristokratů, pokud to byl rytíř, obvykle ho v sedmi letech dali rodiče do výchovy na dvůr, se kterým měli dobré přátelské vztahy.

Pokud se jednalo o chlapce ze dvora královského, obvykle ho posílali na výchovu do ciziny. Když bych chtěla dát příklad, tak například malý Václav, byl od sedmi let vychováván ve Francii.

Děti z chudých rodin se ve 12.–16. století zapojovaly do práce od raného věku a přebíraly jednoduché úkoly podle možností.
Chlapci pomáhali na poli, pásli dobytek, nosili vodu a dříví nebo se učili řemeslu po boku otce.
Děvčata zůstávala blíže domu, pomáhala s vařením, praním, péčí o mladší sourozence a prací s textilem.
Součástí každodenního života byly i drobné opravy – děti se učily spravovat nástroje, opravovat oděvy nebo pomáhat při údržbě domu a hospodářství.
Všechny tyto činnosti zajišťovaly chod domácnosti a dítě si při nich postupně osvojovalo dovednosti pro dospělý život.

U chudších vrstev se dívky vdávaly obvykle kolem 16 až 20 let.
Sňatek se odvíjel od toho, kdy byla dívka schopná vést domácnost.
Roli hrály i podmínky rodiny, dostupnost ženicha a majetkové zajištění.
Dřívější sňatky byly spíše výjimečné, častěji se čekalo na vhodné podmínky

děvčata

Děvčata na aristokratických dvorech vyrůstala od narození v péči žen, především kojných, chův a vychovatelek.
V raném věku se pohybovala v ženské části dvora, kde sledovala každodenní chod domácnosti a učila se napodobováním.

Kolem sedmi let začínala jejich cílená výchova.
Učila se číst, psát, zpívat, vyšívat a pracovat s textilem.
Součástí bylo i vedení domácnosti. Dohled nad zásobami, přípravou jídla a organizací práce služebnictva.

Na dvoře se učila vystupování mezi lidmi.
Pozorovala příchody hostů, stolování, rozhovory i chování urozených žen.
Postupně přebírala způsoby, které odpovídaly jejímu postavení.

Část dívek byla posílána na jiné dvory jako dvorní dámy, kde sloužily například u královny nebo u vysoce postavené šlechtičny, kde se učily etiku chování, vystupování mezi lidmi a vedení domácnosti. Učila se chování při příchodu hostů, stolování, rozhovory i chování urozených žen. Obvykle se učili i nějaké řeči.
Postupně přebírala způsoby, které odpovídaly jejímu postavení

Po návratu domů byly připravené na život v manželství a na správu domácnosti i majetku.

Dcery, pro které rodina neplánovala sňatek, nebo ty, které měly získat vzdělání a zázemí, odcházely do klášterů.
V klášteře se učily číst, psát, zpívat a část z nich zde zůstávala natrvalo.

Rozhodnutí vždy vycházelo z postavení rodiny, majetku a plánů na budoucnost dívky.

V klášteře zůstávala natrvalo ta děvčata, která byla určena pro řeholní život.

Šlo o dcery šlechticů, pro které rodina neplánovala sňatek, nebo které byly do kláštera dány už v dětství jako budoucí jeptišky.
Často to byly mladší dcery, zatímco starší byly určeny k výhodnému sňatku.

U šlechty a na královském dvoře se dívky vdávaly dříve než u chudších vrstev, často ve věku kolem 14 až 18 let.
Sňatek se řídil především dohodou mezi rody a politickými nebo majetkovými zájmy.
Zásnuby bývaly často uzavřeny už v dětství, samotná svatba následovala později.

Na královském dvoře byl postup stejný, jen význam sňatků býval větší.
Manželství zde spojovalo celé země a upevňovalo mocenské vztahy.

Chlapci

Sedmiletého aristokratického chlapce přivezli na dvůr s malým doprovodem lidí, kteří ho znali z domova, protože sám by tak výraznou změnu nesl těžko. Po příjezdu ho převzal pán domu nebo muž, který odpovídal za výchovu pážat, a zároveň ho uvedli mezi ostatní chlapce, službu a starší panoše. První večer dostal místo na spaní, ukázali mu síň, kapli, dvůr, stáj a prostor, kam směl chodit. Už tehdy se dozvěděl, koho má zdravit jako prvního, komu ustoupit z cesty, kdy mlčet a kdy odpovědět. Večeři jedl mezi mladšími služebníky nebo mezi ostatními pážaty, ne po boku pána. Učil se dívat, jak se na dvoře sedí, jak se podává jídlo a čeká na pokyn.

Další den vstával brzy, zároveň s celým domem. Oblekl se s pomocí staršího chlapce nebo služebníka, umyl si ruce a obličej, upravil oděv a šel s ostatními k ranní modlitbě. Po modlitbě přišla první služba. Měl donést drobný předmět, přivolat člověka, nést vzkaz, stát tiše u stolu a dívat se, jak se pán obléká, jak přijímá hosty a jak se k němu přistupuje. Sedmiletý chlapec se první týdny učil hlavně řád dne, poslušnost, držení těla, způsob chůze, způsob oslovení a to, že na dvoře má každá věc své místo.

Po ranních povinnostech dostal první jednoduchý výcvik. Posadili ho na klidného koně, vedli ho krokem po dvoře nebo po louce a učili ho sedět rovně, držet se, nebát se pohybu zvířete a poslouchat pokyny. Potom přišly lehké tělesné cviky: běh, skok, rovnováha, házení, někdy hra s dřevěným mečíkem nebo prutem. Po poledním jídle, které tvořil chléb, kaše, polévka a menší porce masa podle dne a postavení domu, následoval odpočinek. Odpoledne znovu doprovázel starší, chodil do stáje, díval se na čištění koní, na péči o zbraně a na práci služebnictva. Večer jedl znovu s mladšími, vyslechl další pokyny na příští den a uléhal v prostoru, kde spali i jiní chlapci, takže od prvního dne žil v rytmu společného života, služby a dozoru.

Takto začínal jeho nový svět. První dny patřily hlavně zvyknout si na cizí prostředí, na lidi, na kázeň a na přesný pořádek. Teprve potom se přidával delší pobyt v sedle, práce s lehkými zbraněmi, lov, náročnější služba a později život panoše.

královský synek

Sedmiletý královský syn přijel na cizí dvůr s malým doprovodem lidí, kteří ho znali z domova, ale hned první den vstoupil do prostředí, kde měl každý pohyb své místo. Uvedli ho do síně, kde stáli lidé podle postavení, mluvilo se tiše a čekalo se na pokyn. Dostal určené místo, kde měl stát, sedět a odkud měl sledovat dění. Naučil se, koho oslovit jako prvního, kdy sklonit hlavu a kdy odpovědět.

Každé ráno začínalo stejně. Po modlitbě přišel k vychovateli, který ho vedl celý den. Učil se mluvit cizím jazykem, opakoval slova, naslouchal a odpovídal krátce a srozumitelně. Při jídle seděl mezi urozenými, jedl pomalu, sledoval ostatní a přebíral jejich způsob chování. Každý pohyb měl řád, od držení rukou až po to, kdy vzít do ruky chléb.

Dopoledne patřilo učení a krátkému výcviku. Posadili ho na koně, vedli ho krokem a učili ho jistotě v sedle. Právě u koní byl prostor, kde se mluvilo přirozeněji, kde bylo slyšet hlas bez přísného tónu dvora. Tam viděl, jak lidé pracují rukama, jak drží zvíře, jak reagují bez okázalosti.

Odpoledne znovu trávil mezi lidmi, kteří sledovali jeho chování. Učil se přijímat hosty, stát po boku krále, poslouchat rozhovory a vnímat, kdy vstoupit do řeči. Večer se vracel mezi své, kde mohl mluvit volněji a kde se znovu potkával s lidmi, kteří ho znali od dětství. Jeho den se skládal z přesného řádu, cizí řeči, sledování a opakování, ve kterém se postupně učil být součástí dvora.

Syn rytíře jedl podobnou stravu jako ostatní na dvoře svého pána.
Jídlo bylo vydatné, aby pokrylo fyzickou zátěž, ale složením zůstávalo jednoduché.
Důraz byl na chléb, maso, tuk a teplé pokrmy, které zasytily a dodali sílu.

Královský syn měl stejné základní potraviny, ale ve větším výběru a kvalitě.
Na stole se objevovala zvěřina, drůbež, jemnější pečivo, ovoce a koření.
U jídla se zároveň učil přesnému způsobu stolování, který byl součástí jeho výchovy.

Součástí života chlapců byl půst podle křesťanských svátků.

Rytíř i budoucí král se řídili stejným církevním kalendářem, takže půsty dodržovali ve stejných intervalech.
Hlavní půst připadal na období před Velikonocemi (zhruba čtyřicet dní), dále na advent před Vánocemi a pravidelně na pátky během roku.
V některých dnech se půst vztahoval na omezení masa, jindy i na snížení počtu jídel.

postní jídlo

Postní jídlo mělo stejný základ pro všechny vrstvy.
Jedly se ryby, luštěniny, kaše, chléb a zelenina, maso se nepodávalo.

Rozdíl byl v kvalitě a úpravě.
Rytíř jedl jednodušší jídla, připravená bez většího množství koření.
Královský syn měl na stole širší výběr ryb, jemnější pečivo, více druhů pokrmů a koření.

Rytíř držel půst podle církevního kalendáře, zejména v době před Velikonocemi, v adventu a každý pátek.
V těchto dnech jedl ryby, luštěniny, obilné kaše, chléb a zeleninu.
Ryby byly často sladkovodní, například kapr nebo štika, připravované jednoduše, vařením nebo pečením.
Jídla byla sytá, ale méně rozmanitá, bez většího množství drahého koření.

postní jídlo

Budoucí král držel půst ve stejných dnech.
Na jeho stole se objevovaly ryby v širším výběru, včetně dražších druhů, a pokrmy byly upravované složitěji.
Používalo se koření jako pepř, skořice nebo šafrán a jídla měla více chodů.
Podávalo se jemnější pečivo, více druhů kaší a sladké pokrmy z medu nebo sušeného ovoce.

Osmiletý chlapec po roce na dvoře už zvládal základní jízdu na koni bez vedení a delší pobyt v sedle.
Dostával víc pohybu, delší výcvik a více času venku, často při doprovodu starších.
Přibývala mu služba, nosil více věcí, staral se o části výstroje a plnil samostatnější úkoly.
Jeho den byl delší a méně přerušovaný odpočinkem.

S věkem se zvyšovala i fyzická zátěž.
Začal cvičit s těžšími zbraněmi, delší běh, náročnější jízdu a účastnil se cvičných střetů.
Kolem dvanáctého roku už zvládal několik hodin pohybu denně bez větší únavy.

Strava se přizpůsobovala námaze.
Porce byly větší, častěji dostával maso a vydatnější jídla.
Zůstával chléb, kaše, polévky a maso, ale v množství, které odpovídalo jeho růstu a zátěži.

Postupně přecházel od jednoduché služby k odpovědnějším úkolům a jeho tělo i režim se tomu přizpůsobovaly.

14 letý chlapec

Kolem čtrnáctého roku se z pážete stával panoš. Tady už šlo o přímou přípravu na dospělý mužský život. Mladík doprovázel pána na lov, na cestách i v boji. Pečoval o koně, zbroj a zbraně, pomáhal při oblékání výstroje a učil se, jak se chová muž, který nese odpovědnost. Výcvik byl tvrdší. Zvedal těžší zbraně, jezdil déle, účastnil se cvičných střetů a sledoval skutečné jednání dospělých mužů. Právě tehdy se z hubeného chlapce začínal stávat fyzicky dobře vytvarovaný, ve svalech pevný mladý muž.

Již ve 14 letech na základě pravidelné fyzické práce a tréninku byl vysoce vyspělý. Měl dobře postavené svalnaté tělo i vypracované nohy i ramena a ruce. Musel již v tomto věku, kdy chodí dnešní chlapci do deváté třídy a jsou to hubené tyčky, zvládat o hodně více fyzické práce. Proto tito chlapci vypadali mnohem dospěleji. A moc jim to slušelo.

Syn nižšího šlechtice se připravoval hlavně na vojenskou službu, správu menšího majetku a život v podřízenější vrstvě šlechty. Potřeboval dobře jezdit, bojovat, obstát v lovu, rozumět cti, věrnosti a službě vyššímu pánu. Učil se jazyky a menší důraz se kladl na vysokou politiku. Jeho budoucnost byla praktičtější. Měl obstát v boji, na dvoře svého pána a na vlastním statku.

Královský syn vyrůstal jinak. Také se učil jezdit, lovit, zacházet se zbraní a ovládat své tělo, protože panovník nemohl působit slabě. Vedle toho se ale od dětství připravoval na vládu. Učil se číst, psát, latinsky a podle prostředí i další jazyky. Poslouchal jednání dospělých, seznamoval se s listinami, s církevními obřady, s vyslanci a s tím, jak se mluví před lidmi. Jeho výchova směřovala k tomu, aby jednou vedl jak malou družinu, tak i celé království.
Za připraveného byl ve chvíli, kdy dokázal jednat, rozhodovat a nést odpovědnost za lidi i území.

Budoucí král dostával konkrétní úkoly a ty musel splnit bez vedení. Učil se vedením menší družiny, organizováním přesunu lidí, dohlížením na chod dvora nebo části správy. Učil se jednat s lidmi, přijímat hosty a dokázat se účastnit hovoru bez pomoci vychovatele.

Byl součástí doprovodu na cestách a někdy zastupoval otce při jednáních.
Učil se rozhodoval v menších záležitostech a nést za ně odpovědnost.

Kontrola byla v pozorování starších, zda jedná suverénně, rozumí situaci a udrží autoritu mezi lidmi.
Když tyto věci zvládal opakovaně, byl považován za samostatného.

Královský syn začínal přebírat odpovědnost dříve, často už kolem 15–18 let.
V tomto věku mohl jednat samostatně, účastnit se rozhodování a zastupovat otce.

Mladý král se účastní jednání

Kolem 20. roku už byl obvykle považován za plně způsobilého vládnout, pokud to situace vyžadovala.
Záleželo na okolnostech.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vzdělanost_ve_středověku

knihy:

Philippe Ariès: Dítě a rodinný život za starého režimu, nakladatelství Argo, 2000

Nicholas Orme: From Childhood to Chivalry, nakladatelství Routledge, 1984

Philippe Ariès: Dítě a rodinný život za starého režimu, Praha, nakladatelství aArgo, 2000