Článek
To, co nyní píši, se možná mnohým líbit nebude. Jde ale o pouhé neutrální svědectví z mé návštěvy úřadu práce, po kterém jsem byl ještě několik dní v šoku. Nyní jsem se rozhodl o toto svědectví podělit s ostatními, protože vypovídá o nefunkčnosti české sociální politiky a také o tom, co musí zažívat někteří úředníci.
Moje cesta směřovala na oddělení nepojistných sociálních dávek na úřadu práce. Na tomto oddělení se řeší například přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné, rodičovský příspěvek nebo pohřebné.
Přeplněná čekárna a všudypřítomné napětí
Čekárna byla přeplněná lidmi od velmi mladých, až po babičky. Opticky nejvíce bylo mužů ve středním věku. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se ovšem lidé v čekárně neprezentovali neurvalým a buranským chováním. Pořvávání, nadávky, velmi hlasitý smích. Když si jeden mladík vzal pořadový lístek a uviděl své číslo, začal po celém okolí křičet, že to si z něj asi dělají pí**.
Takové chování mi přijde nepochopitelné a naprosto nepřijatelné. Nejen kvůli tomu, že jednoduše odporuje elementárním základům lidské slušnosti, ale také proto, že žadatel na úřadu přichází s tím, že něco chce. A alespoň já jsem zvyklý, že pokud po někom něco žádám, chovám se zdvořile a slušně.
Úřednice chování přítomných nezvládaly
Když jsem se konečně také dostal na řadu a vešel do kanceláře, všiml jsem si, že mladá úřednice za přepážkou pláče. Chvíli před tím z jejích dveří vyletěla mladší žena s křikem na celý úřad, že si všechno natáčela na mobil a nenechá se ochcávat. Prý je vidět, jací jsou Češi rasisté a úředníci urážela slovy, že je zasr****, zkur**** kráva. Nakonec musela křikem zakročit vedoucí.
Nevím, co konkrétně spolu dámy řešily, ale jedno je jisté - takto se k sobě lidé v civilizované společnosti nechovají. Takové chování by zacloumalo i se mnou jako dospělým mužem. Jak se asi mohla cítit mladičká úřednice, která vypadala na čerstvou absolventku…
Od minulého týdne si po své otřesné zkušenosti zase o něco více vážím práce úředníků.
Problém za problémem
Když jsem vyřešil svou žádost a vyšel z kanceláře, na chodbě opět probíhala dramatická scéna. Zhruba čtyřicátník se rozhodl ignorovat pořadový systém. Místo čekání jednoduše vtrhl do kanceláře a když jej úřednice vyprovodila zpět do čekárny, tituloval ji takovými výrazy, ze kterých se mi zvedal žaludek.
Vzhledem k tomu, co jsem viděl, už se budu snažit úřadu práce obloukem vyhnout. Nejsem rasista, ale je potřeba konstatovat jedno - někteří spoluobčané se očividně stále zcela nepodařilo integrovat do civilizované společnosti. Tento problém lze řešit jen jedním způsobem, a to jej netolerovat. Ostraha by měla být na úřadech samozřejmostí a všechny řvouny by měla nekompromisně vyvádět ven. Jedině když tito lidé narazí, svoje chování si rychle rozmyslí.
Reforma sociálního systému by věc vyřešila
Elegantním řešením by byla také reforma sociálního systému. Pokud by se agenda úřadů práce a sociálních úřadů plně digitalizovala, úřednice by nemusely každý den zažívat podobné dramatické scény. Žádosti by poté šly podat pouze on-line a agresivní lidé by mohli bouchat a křičet jedině do monitoru svého počítače. Jako bonus by stát ušetřil peníze z rozpočtu na státních zaměstnancích, logicky by totiž mohl některé propustit.
