Článek
Paradox 1: Nejméně spokojení učitelé, špičkové výsledky
Japonští učitelé patří podle dat Education at a Glance 2026 k těm nejméně spokojeným. S platem je spokojeno jen necelých 30 % z nich a s ostatními pracovními podmínkami jen zhruba 40 %. Japonští žáci přitom patří ve světě k nejlepším (matematika 525 bodů při průměru OECD 463). V Koreji je situace podobná: méně než 30 % spokojených s platem a 522 bodů z testů.
Opačný pól představuje Kolumbie. S platem je tam spokojeno přes 60 % učitelů a s pracovními podmínkami dokonce téměř 90 %. Výsledky žáků jsou ale přes 80 bodů pod průměrem OECD (381 bodů). Úspěšné Finsko pak vykazuje spokojenost učitelů s platem těsně pod 50 %, přesto u něj objektivní výsledky z 544 bodů v roce 2003 klesly na současných 469.
Paradox 2: Úspěšný neznamená šťastný. Ale ani naopak.
Oblíbená představa je, že dobré výsledky se kupují za strach, nebo že spokojenost žáků automaticky vede k vynikajícím výsledkům. PISA 2025 mluví jinak. Ve škole se cítí dobře 76 % žáků v zemích OECD. Nejvíc ve Španělsku (90 %) a hned za ním v Japonsku – tedy v zemi, kterou obvykle řadíme do škatulky nelítostného „drilu“. Japonsko tak aktuálně spojuje špičkové výsledky i vysoký pocit sounáležitosti současně.
Česko má naproti tomu výsledky stále nad průměrem (matematika 477, čtenářská gramotnost 468, přírodní vědy 490), ale podle šéfa České školní inspekce Tomáše Zatloukala je sounáležitost našich žáků nižší jen v USA a na Novém Zélandu. Celých 53 % patnáctiletých tvrdí, že je škola nepřipravuje na dospělý život, 28 % ji označuje za ztrátu času a novou látku baví jen 55 % z nich. Naše čtenářská gramotnost přitom od roku 2022 klesla o 20 bodů a matematika o 10.
Paradox 3: Učitelé jsou v Česku spokojenější, ale žáci to nepoznali
Spokojenost českých učitelů s platem se aktuálně pohybuje těsně pod hranicí 50 %. S pracovními podmínkami (mimo plat) je u nás spokojeno dokonce kolem 85 % pedagogů. V tom samém systému však tuzemští žáci patří k těm vůbec nejméně spokojeným na světě. Peníze a kvalitní podmínky pro učitele jsou samozřejmě nutné, protože je drží v profesi a brání vyhoření. Spokojenost žáků však samy o sobě nepřinášejí.
Proč na tom záleží (nejen) obcím
Pocit žáka, že do školy patří, se přímo promítá do toho, co si z ní do života odnese. Z žáků s nejsilnější sounáležitostí 68 % uvádí, že při obtížích přidá úsilí. U žáků s nejslabší sounáležitostí je to jen 51 %. Že jim škola dala něco užitečného do práce, si myslí 71 % proti 60 %. Jde o souvislost, nikoliv o exaktně prokázanou příčinu. Pro každý region to ale v překladu znamená zásadní věc: ovlivňuje to, kolik místních absolventů odejde ze škol s chutí na sobě dále pracovat.
Druhá strana mince je personální. Zpráva Education at a Glance ukazuje, že učitelé v zemích OECD vydělávají 87 až 95 % toho, co jiní vysokoškoláci. Nástupní plat činí v průměru jen 61 %. Školy tak tvrdě soupeří o absolventy s dalšími sektory trhu práce, což je kritické hlavně u matematiky a přírodních věd. Evropský monitor vzdělávání s odkazem na experta Jiřího Kouckého uvádí, že podíl nedostatečně kvalifikovaných učitelů matematiky v Česku by do roku 2035 mohl dosáhnout hrozivých 30 %, pokud se dosavadní trendy nezmění.
Z dat OECD navíc vyplývá, že vyšší plat ani zvládnutelná zátěž k absolutnímu štěstí nestačí. Roli hraje profesní samostatnost, podpůrné vedení školy, vztahy na pracovišti, kariérní rozvoj a společenské uznání. Přestože je s prací spokojena většina učitelů, jen 22 % z nich na mezinárodní úrovni věří, že si společnost jejich práce skutečně váží.
Co je vlastně „dobrý výsledek“?
Všechny tyto datové paradoxy nás ale nakonec přivádí k ještě fundamentálnější otázce: co si vlastně pod pojmem „dobrý výsledek vzdělávání“ představujeme a za jakou cenu jsme ochotni ho dosáhnout? Ve společnosti se dnes na této definici shoda hledá jen velmi těžko. Jsou oním ultimátním cílem pouze špičkové body v mezinárodních testech, nebo spíše psychická odolnost dětí, schopnost kriticky myslet a jejich chuť se dál učit?
Standardizované výkonové testy, jako je PISA, jsou nesmírně užitečným diagnostickým nástrojem, ale zůstávají vždy jen jedním z mnoha měřítek úspěchu. Skutečně kvalitní škola musí umět balancovat mezi tlakem na znalosti a budováním zdravého prostředí, ve kterém mohou tyto znalosti růst.
Co z toho plyne
Spokojenost učitelů, spokojenost žáků a samotné výsledky vzdělávání je třeba ve školách řídit zvlášť a na každou z těchto oblastí používat jiné nástroje:
- Učitelé: plat, pracovní podmínky, uznání a podpora vedení.
- Žáci: sounáležitost, podpora ze strany učitele, vnímaný smysl učiva. Dá se to měřit levně a pravidelně, většina zřizovatelů ani škol to ale nedělá.
- Výsledky: kvalifikace a kompetence učitelů ve spojení s kvalitou vedení školy a jasnou vizí, co od vzdělávání očekáváme.
globálních i českých dat ale jednoznačně plyne: Škola, která chce být skutečnou investicí do budoucího rozvoje regionu i společnosti, nesmí vsázet jen na jednu kartu, pomocí níž vyhraje i ty ostatní. Musí řešit vše najednou.
Zdroje:
OECD PISA 2025 (Volume I)
OECD TALIS 2024
OECD Education at a Glance 2026
4. ČŠI Novinky.cz
5. Evropský monitor vzdělávání 2025 (Education and Training Monitor 2025)
