Článek
Starosta jako architekt
Když starosta plánuje rozvoj obce, kreslí územní plán. Cesty, propojovací uzly, parky, místa, kde se lidé potkávají. Nemusí sám míchat asfalt ani počítat statiku mostu – od toho má odborníky. On drží vizi.
U školství se ale drtivá většina starostů zastaví u role údržbáře. Opravená střecha, vymalovaná sborovna, nová okna. To je správa majetku, ne řízení školství.
Skutečné řízení školství na úrovni obce neřeší cihly. Řeší lidské vazby.
Sborovny jako izolované ostrovy
Vedení vašich škol se možná schází na radnici kvůli rozpočtům. Ale kolikrát se reálně sešli všichni učitelé ze škol ve vašem regionu?
Učitelé neumírají na tom, že by neuměli učit fyziku, dějepis nebo chemii. Svůj obor ovládají skvěle. Vyhořívají na tom, že jsou naprosto sami na komplexní lidské a systémové situace:
Jak pracovat s mimořádně nadaným žákem, když zbytek třídy vyžaduje plnou pozornost?
Jak reagovat na úzkostné stavy dětí a krizové situace v oblasti duševního zdraví?
Jak komunikovat s hyperprotektivními rodiči, kteří vás v neděli večer bombardují na třídním WhatsAppu?
Jak řešit toxické napětí v kabinetu nebo špatný vztah s přetíženým ředitelstvím?
V tomhle jsou učitelé zavření ve svých kabinetech jako na osamělých ostrovech. Sousední sborovny o sobě nevědí, nesdílejí to, co reálně funguje, a každá znovu na koleni vynalézá kolo.
Skrytá rivalita v éře PHmax
Reforma financování (PHmax) zastavila přímý „lov na hlavy“ kvůli penězům, veřejné školy jsou financovány podle odučených hodin ne podle počtu žáků. Skrytá rivalita mezi školami v regionu ale trvá dál.
Školy spolu nesdílejí know-how, protože stále bojují o neformální status „dobré adresy“, prestiž a hlavně o to, aby k nim chodily děti ze stabilnějších socioekonomických rodin – to jim zajistí „klidnější sborovnu“. Výsledkem je, že se uzavírají do sebe. A zřizovatel to tiše toleruje.
Co říkají čísla a zahraniční zkušenost
Finsko je příkladem obce jako architekta sítě, ne správce budov. Zákon tam obcím jako zřizovatelům ukládá povinnost pravidelně vyhodnocovat vzdělávací činnost svých škol a sledovat dopad zavedených opatření na výsledky žáků. Učitelé se navíc jednou ročně scházejí na regionální konferenci pro celý kraj – ta poslední měla přes 3 500 účastníků – a právě tam si napříč školami předávají to, co v praxi funguje.
Nizozemsko jde ještě dál: odpovědnost za kvalitu vzdělávání tam nesou přímo školské rady, které garantují dodržování standardů vůči státu, zatímco inspekce kontroluje, jestli je síť škol pod jejich správou skutečně plní.
Podle PAQ Research patří investice do včasné péče o děti k těm s nejvyšší návratností: každá vložená koruna se státu vrátí ve výši 3 až 4 korun. U předškolního vzdělávání navíc platí, že děti ze sociálně ohrožených lokalit mají díky němu více než dvakrát vyšší šanci začlenit se do běžné základní školy.
Českem zní tvrdé prohlášení: České školství jako systém dnes nikdo neřídí. Obce a kraje coby zřizovatelé nesou zákonnou odpovědnost za kvalitu vzdělávání ve svém regionu, ale chybí jim k tomu jasně zadané cíle, data i odborné kapacity – přesně ta mezera, kterou má vyplnit vizionářský starosta, ne úředník na kraji.
Škola není náklad v rozpočtu. Je to infrastruktura, o jejíž kvalitě dnes fakticky rozhoduje starosta – jen si to většina z nich zatím neuvědomila.
Jak to funguje v praxi: náznak z Brna-střed
„Díváme se na vzdělávání v naší městské části jako na síť škol s obrovským potenciálem k vzájemné inspiraci a společnému růstu. Věřím, že neexistují univerzálně ‚dobré‘ nebo ‚horší‘ školy. Každá má pro žáky a rodiče svá specifika a výhody – přičemž tou nejpřirozenější je bezesporu docházková blízkost. Naším úkolem zřizovatele je vytvářet ředitelům podmínky, ve kterých mohou snadno sdílet dobrou praxi a vzájemně si pomáhat s řešením pedagogických témat, ale i administrativní i provozní zátěže.“ – Mgr. Martin Vrubel, Ph.D., druhý místostarosta MČ Brno-střed.
Začínáme rozhovory s řediteli a mapováním toho, co sborovny skutečně potřebují. Následují společné debaty pro veřejnost, sdílený protokol mezi školami a radnicí, propojování mateřských a základních škol napříč přechodem mezi stupni a cílená podpora týmů v nejnáročnějších lokalitách.
Není to žádná kouzelná formule – je to hlavně trpělivá, systematická práce na tom, aby si sborovny přestaly být cizí. A dá se to udělat v jakémkoli regionu, který k tomu najde vůli.
Tento článek vychází z reálných myšlenek, zkušeností z desetiletého vedení školy a práce v ÚKVR. Při jeho stylistickém broušení, strukturování asistovala umělá inteligence – užitečný partner moderního lídra.
Zdroje pro další inspiraci
https://www.paqresearch.cz/post/rizeni-vzdelavani/ https://www.paqresearch.cz/post/role-zrizovatelu-skol/ https://www.clovekvtisni.cz/zacilena-investice-do-vzdelani-se-vrati-trikrat-az-ctyrikrat-tvrdi-analytici-lide-uz-do-sbirky-pro-nejchudsi-deti-prispeli-pres-sest-milionu-10781gp https://www.eduin.cz/clanky/predskolni-vzdelavani-jako-investice-do-budoucnosti-obce-jak-vybrat-spravnou-cestu/ https://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/21952/FINSKE-SKOLSTVI-A-ICT-4-SPOLUPRACE-PODPORA-A-PROFESNI-ROZVOJ-UCITELU.html
