Článek
Všichni upínají zraky k revizi Rámcových vzdělávacích programů (RVP) jako ke spáse (nebo ohrožení) českého školství. Pravdou ale je, že to, po čem dnes veřejnost volá – propojení předmětů, důraz na praktické kompetence a gramotnosti pro 21. století – existuje ve státních dokumentech už od roku 2007. Problémem je systémová paralýza, strach opustit „bezpečné předměty“ a neschopnost škol prodat vizi svým nejdůležitějším partnerům: starostům a rodičům.
Anatomie české školy: Tři pilíře RVP a zaseknutí u předmětů
Státní kurikulum (obsah vzdělávání) stojí na třech pilířích, které měly výuku odtrhnout od memorování faktů:
- Vzdělávací oblasti (např. Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a příroda): Měly spojovat příbuzné obory. V praxi ale většina škol pouze vzala staré osnovy a přepsala je do nových škatulek. Z „jazykové komunikace“ zůstala klasická čeština a angličtina, z oblasti „Člověk a příroda“ opět tradiční, odtržený přírodopis, chemie a fyzika.
- Klíčové kompetence (k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální, občanské, digitální): Představují provázaný soubor vědomostí, dovedností a postojů pro reálný život. Školy z nich však často udělaly jen formální odškrtávací tabulku do výroční zprávy, aniž by reálně změnily styl výuky.
- Základní gramotnosti (čtenářská, matematická, přírodovědná, digitální): Schopnost prakticky uplatnit poznatky. Přesto podle zpráv České školní inspekce nedosahuje téměř čtvrtina pátáků (24 %) ani základní úrovně čtenářské gramotnosti – nedokážou z textu vyvodit smysl, protože jsou zvyklí jen pasivně přepisovat poznámky z tabule.
Nefunguje alibistický přístup „dáme od každého trochu“ – trochu projektů, trochu biflování. Pokud chce škola připravovat děti na reálný svět, musí umět dělat jasná pedagogická rozhodnutí. A především si je musí umět obhájit.
24 % odkladů: Nedůvěra rodičů v číslech
V hospodách i na sociálních sítích je každý druhý občan „expertem“ na to, co se ve školách dělá špatně. Všichni vědí, že se děti učí zbytečnosti. Výsledkem této nedůvěry je celoevropský unikát: podle výroční zprávy EDUin nastupuje v ČR do školy s odkladem přes 24 % dětí. Průměr vyspělých zemí EU se přitom pohybuje kolem 5 %.
Rodiče nedávají odklady proto, že by jejich děti byly nevyspělé. Dávají je preventivně ze strachu. Bojí se, že rigidní, na výkon orientované prostředí prvních tříd jejich děti poškodí.
Varování z Polska reformy shora selhávají
Často slyšíme názor, že stát má školám inovace jednoduše přikázat a rodiče vychovat. Že ministerstvo má vydat směrnici a bude hotovo. Jak tento předpoklad selhává v praxi, ukazuje případová studie z sousedního Polska z dubna 2024.
Tamní ministryně školství Barbara Nowacká prosadila plošný zákaz povinných domácích úkolů na prvním stupni základních škol a na druhém stupni zrušila jejich známkování. Cíl byl ušlechtilý – snížit stres dětí.
Polské učitelské odbory (ZNP) se vzbouřily proti zásahu do pedagogické autonomie, legislativa trpěla absencí přesných definic a velká část konzervativních rodičů začala na učitele vyvíjet tlak, aby úkoly dál zadávali neoficiálně. Bály se, že bez drilu jejich děti ztratí konkurenceschopnost.
Ředitel 30 hodin týdně v administrativě
Podle PAQ Research a VŠE stráví průměrný český ředitel 30,1 hodiny týdně nepedagogickou administrativou – oběhem dokumentů, účetnictvím, řešením právní agendy, mzdami a opravami kotelen. Na samotné pedagogické vedení školy, mentoring učitelů a rozvoj výuky mu zbývá ubohých 23 % času (ve Skandinávii je to 60–80 %).
Česká republika má 3 519 obcí zřizujících školy, přičemž 90 % z nich spravuje maximálně dvě zařízení. Malé radnice nemají kapacitu pedagogy odborně vést. V 48 % konkurzů na ředitele se přihlásí jediný uchazeč. Z ředitelů se tak stávají osamělí údržbáři budov místo lídrů komunity.
Nejlepší školy si své rodiče i zřizovatele vzdělávají samy
Změnu nepřinese nový pokyn z ministerstva. Cesta vede přes budování rovnováhy na třech úrovních:
- Škola a sborovna (Interní B2B): Ředitel musí získat své učitele. Učitelé musí vnitřně rozumět tomu, že schopnost žáka obhájit vlastní názor a vyhledat informace je pro život důležitější než memorování dat.
- Škola a zřizovatel (B2G): Starosta a rada obce nesmí vnímat školu jen jako mandatorní výdaj v rozpočtu na topení a střechu. Škola je hlavní investice do sociálního kapitálu obce a magnet pro mladé rodiny. Pokud starosta rozumí vizi školy, podrží ředitele ve chvíli, kdy přijdou první stížnosti od nespokojených občanů.
- Škola a rodiče (B2C): Rodiče nechtějí pro své děti špatné vzdělání – mají jen strach z toho, čemu nerozumí. Sebevědomá škola nečeká, až stát udělá osvětovou kampaň. Pořádá kaffekluby, zavádí tripartitní schůzky (učitel–rodič–žák) a vysvětluje své postupy.
Přestaňme čekat na spásu shora. Začněme budovat školy, které se nebojí komunikovat a tvoří ze své obce skvělé místo pro život.
Použité zdroje a podklady pro článek:
- PAQ Research & VŠE (2024): Lepší školy a méně administrativy. Rozdrobenost vzdělávacího systému vyřeší místní školská správa. Dostupné online
- EDUin (2025): Bilance 2025: Klíčové události a souvislosti ve vzdělávání (Audit vzdělávacího systému). Dostupné online
- Česká školní inspekce (2024): Informace o stávajícím stavu základních gramotností a klíčových kompetencí. Dostupné online
- ČT24 / Blesk (2024): V Polsku osvobodili školáky od domácích úkolů. Učitelé mluví o zbrklosti. Dostupné online
- Głos Nauczycielski (2024): Nowe przepisy dotyczące prac domowych wchodzą w życie. Dostupné online
- Studia Paedagogica / Muni Journals (2020): (Klíčové) kompetence v českém vzdělávání: Proč si navzájem nerozumíme? Dostupné online
