Článek
Nebo si pomyslíte: Dnešnímu náročnému občanu už nevystačí konstatování zpravodajců, ale takhle to přece není.
Podezírám je z opaku. Jaképak sebetrýznění – normální lemplovství, plánovitá výchova konzumenta od náročnosti k povrchnosti, stačí dát mu před nos pár již vyzkoušených „hejblat“ a on už „neopruzuje“, čumí, naslouchá, nepřemýšlí.
Pár příkladů: Reportér informuje o bodnutí nožem (jak jinak, „vzrušeným“, udýchaným tónem) – o případu v podstatě nic neví, ale za jeho zády se v průběhu půlminutky nejméně pětkrát objeví anonymní ruka s nožem, aby ilustrovala, co to je „bodnutí“. K deliktu došlo v městečku N. - a tak je pro iluzi autentičnosti vhodné, aby byl reportér do tohoto sídla dopraven a svá moudra pronášel buď před rodným domem násilníka, nebo alespoň na náměstí. Za přínosné je pokládáno „zpovídání“ kolemjdoucích (kteří z valné části projeví rozhořčení nad poměry, avšak do případu jasno vnést nemohou). Jinde si zase mráz vynutil nějaké opravy, několik hodin netekla teplá voda a netopilo ústřední topení. To je tak obtížné k pochopení, že televize musí pomoci: Reportér se vždy na okamžik odmlčí a obrazovka poskytne záběr na vodovodní kohoutek a ústřední topení i „zklamanou“ ruku, na ně pokládanou. V časech, kdy se všude (alespoň v prohlášeních) masivně šetří, působí takové a obdobné nákladné postupy tam, kde by stačilo několik slov ze studia, poněkud rozhazovačně…
Televizní divák by se zřejmě nesmírně nudil při „obyčejné“ připomínce jubilea vzniku Československa a tak musí zpravodaj (mimochodem, jinak patřící k tomu lepšímu v ČT) „živě“ vstoupit i do pásma dokumentů z různých období našeho státu a dle jakéhosi děsivého scénáře je nucen činit to dnes módním familiárním způsobem vždy, když se dokument přenese do další etapy, nebo když scénárista usoudí, že je třeba přiložit pod kotel dramatičnosti (asi takto: „Ahoj Jitko.“ - „Ahoj Vlastíku“ - „Tak jak pokračuje výstavba pohraničních pevností? Nepršelo vám?…“).
Korunu všemu přináší vědec – historik, oblečený a učesaný neformálně a komentující události Mnichova 1938 slovy: „Naše vláda se v té situaci necítila OUKEJ!!!
Auauauauau!
