Článek
Nicméně soudím, že pokud devadesát procent „veselých“ či „zábavných“ historek, jež pouštějí do světa, pojednává o nekonečných pařbách, veselých pitkách, opileckých přebreptech, pozvracených sedadlech taxíků a podobných událostech, jsem dost na vážkách uvěřit jim upřímnost, vřelost, vstřícnost, když zasílají publiku nadšené polibky a vytvářejí tak iluzi: Jsem jedním z vás.
Proč? No, protože klady a mínusy se vzájemně mažou a až neúnosně často zjišťujeme, že popularita je „vyráběna“ partou profesionálních příživníků, že člověk, ukrytý v masce vstřícnosti svými fanoušky v podstatě pohrdá – dává jim sice „ochutnat“ snivého života za hranicemi všedních dnů, ale v podtextu tak jako tak cítíme, že zároveň vzkazuje: Tento svět není pro každého.
Uniformita gest, navyklých frází („jste nejlepší diváci na světě“ – „miluji vás“ – „těším se na každé setkání s vámi“) sice svým způsobem patří k věci, nicméně, když se zamyslíte nad jejich poselství, poněkud to občas „hapruje“. Jen pro ilustraci: Zpívat o lásce a měnit partnery jako ponožky, svěřovat se masám s „fantastickým“ vztahem k potomstvu a nechat jeho výchovu prarodičům nebo profesionálům, hovořit o skromnosti a zásadně se fotografovat na plážích nejdražších zemí světa, mluvit o duševních hodnotách a podstupovat operační zákroky, které mají „vylepšit“ tělo atd.
Kam tím mířím? Zbožňovat tyto takzvané celebrity je z valné části hloupé. Jsou to jen lidé, jako ty nebo já. Mají své cíle, za nimiž se většinou derou bez skrupulí. Mají jeden velký nedostatek: Je jich moc, přespříliš, stačí mihnout se na jevišti, zodpovědět otázku reportéra, třikrát se v krátké době rozvést, natočit videoklip atd.
Neříkám: Netleskejte jim, vždyť mnohdy si to zaslouží. Ale aspoň občas se pokuste srovnávat s „celebritami“, o nichž se nemluví. Koukněte se kolem sebe a uvidíte: Lékaře, který bez pompy zachránil stovky životů. Hasiče, který statečně uhasil váš dům. Amatérského filmaře, který od dětství až k stáří natáčí nedocenitelný dokument o svém městě. Zahradníka, jehož zásluhou dlouhé roky vzkvétá park, v němž lidé nacházejí náruč přírody. Učitelku, pro kterou zvonění na konci vyučování není signálem k ukončení výchovy dětí.
Co kdybychom to dnešní rozjímání ukončili takto: Zkuste se vymanit z oficiálně, povrchně, neupřímně řízeného světa adorace celebrit. A doplňujte si sami pro sebe ty skutečné. Zjistíte, že jimi nemusí být jen lidé z popové kultury, politiky atd. Věřte, bude se cítit mnohém lépe!
